Připadám si jako prvňáček, co objevuje kouzlo písmenek, která tvoří slova, věty, souvětí. Slova jsou všemocná a já si připadám vlastně jako Alenka v říši divů, protože abych pochopila význam věty, musím si ji přečíst nejméně dvakrát a ještě si ji přeříkat nahlas. Achjo. Myslela jsem si, jak to půjde samo a místo toho se ve všem ztrácím. Ztracena v nesrozumitelných slovech. Rychle zapomínám naučená moudra a přeji si, abych si na ně vzpomněla v moment, kdy budu odkázána před komisí sama na svůj mozek a budu tápat.
Jsem takový věčný student, co se snaží studovat, zkouší to u zkoušek a doufá, že to třeba dopadne dobře. Možná...
(...)
A teď sáhnu po jiném hrnečku červeném Nescafé (rádoby zabrousím do jiného šálku čaje/kafe), a že po něm fakt sahám :-) a prostě: Jmenuji se Džína, a jsem závislá na penězích. Ano, to jsem pořád hlásala, jaxem nezávislá. Nikdo není nezávislý. Je to lež! Mám ráda nakupování. Je jedno jestli pro sebe, nebo pro přátele, rodinu, chlupáče... Výraz blaženosti a radosti na tváři druhých mi působí neskutečnou slast, že dělám něco dobrého. A já chci být lepším člověkem, snažím se. A i když peníze kazí, taxe zkazit nenechám.
Žádné komentáře:
Okomentovat