LOL, není sladkej?

Varování: Pouze se zvukem !!!

Jsem děsná trubka.

Smích.

Agentka u piva

Lichý pondělky mám ráda, vlastně nejradši. Do školy jenom na angličtinu. Hlavně včerejší sestava byla hodně vtipná, i když Lukáš vůbec nedělal srandu, zato my dvě s mafií nejvíc. A pan mistr si odsednul, abysme od něj neopisovali, bože, to je retard. "Hrome, venku prší." LOL

A ve sklípku už to jelo, na začátku v šesti, ale pak sme zůstali ve čtyřech v tý nejlepší sestavě. Storky z blázince, jakože "... votevřu skříň a tam babka, která se drží za tu tyč, a dělá že jede metrem..." nebo "... tři hodiny čeká na chodbě na vlak sbalená s kufrem...". LOL, očividně by mě ta práce bavila.

A po cvrčkovo zprávách se to nějak začalo ubírat jiným směrem. Stále se nepřestávám divit, co všechno se člověk u piva nedozví. A hlavně si mě všichni tři nehorázně dobírali, a mám další tři nový přezdívky, což doufám, že aspoň dvě z nich zapomenou, hlavně Michal, teda ehm Francesco (hlavně mu jdu psát zprávu a nemůžu ho tam nikde najít, a pak mi to docvaklo). "Místo 'se' tam dej 'šu'..." Lekce dánštiny. Víte jaxe řekne 'malý medvídku'? Lille bamsse... On ví, jaxi to u mě vyžehlit. A stejně to není žádnej Plaudit! Protože mezi café barem je to od sklípku nečitelný! (Ještěže sem se nevsadila, waaa.) A kdo toho zase nejvíc vypil? Oujé, proč mi to všichni vždycky připomínaj, smích. Čekání na bus s Michalem, kterej pak šel domu pěšky, blázen. A smál se mi za to, že lovím upíry, smích. "Já mám ráda upíry a Ty zase nindžáky, hehe." Ještěže všichni vědi, že mám blog, ale nevědí, kde bloguju (ne, že jim to někdo z vás řekne), protože jak řekli, už bych je nemohla tady veřejně pomlouvat. "I když, Francesco, ty už to máš spočítaný od pátku..."

A velké dík paní wingsojcové za novou Mňágu, která mi tady právě hraje.

Takhle v sobotu večer

I když má v lecčem pravdu, což já samozřejmě nerada přiznávám (a on to moc dobře ví), stejně sem z něj (teda ne ani tak z něj, jako z rozhovoru s ním) měla včera tak trochu depkoidní stav, i když o tom hoch asi ani neví + bonus, hádá se se mnou rád (já s ním taky, smích). To je výhra, co? ... a všechno co vidím jsou jen nejasný stíny, reklamní agenti přestrojení za pepsi coly, bylo deset bude jedenáct, zas a zas a zas..." Svýma chytrýma řečma mi trochu (víceméně) připomíná Nealcé. A sere mě, že u něj nepoznám, jestli něco myslí ironicky nebo vážně. Jo a taky nesnášíte, když se vás někdo zeptá, jakej na 'něj', jako člověka, máte názor? Nikdy nevim, jestli ten člověk chce slyšet skutečnou pravdu, smích.

M: Víš, kdo je bůh?
Džína: Vím, ale o tomhle debatovat nebudu, protože každej věříme v něco jinýho.
M: What if god was one of Us.
Džína: Ale právě že je tam to kdyby.
M: A je to Totti. A Totti sem já.
Džína: Ale v tebe já nevěřím, tudíž tě ani nebudu uctívat.
M: A řekneš mi pak v pondělí v co věříš?
Džína: Ne, to se nehodí na rozhovor u piva...

Asi bych se měla přestat užírat sama sebou a začít číst úžasnou literaturu na seminárku - Konec marketingu, jak jsme jej dosud znali. Nesnáším Sergia Zymana, trapněji to nikdo napsat nemohl !!! Nebo si spíš půjdu nabarvit hlavu, ať nevypadam v pondělí jak sociál s tříbarevnou hlavou.

Já tu školu fakt miluju

Nejvíc asi ty návraty do ní. Na přednášce Marketingu, Pepas po návratu ze záchoda: "No ty woe, to bylo takový hovno, že sem si až ohodil zadek vodou. To je prevít." smích

... po minutě Pepas: "Je mi nějaká zima."
Džína tlumíc svůj (už tak dost hlasitý) smích :"No jen jestli si od tý studený vody nevystydl."

I´m horny all night long (LOL)

Tak nějak se to zase začíná škatulkovat. Už si ani nepamatuju, kdy bych šla do hospody s někým jiným. A taky nejspíš někam jinam. "Jako kdyby existoval jenom Sklípek na Výstavku", jakby řekl M. A taky, že existuje. "Nikde jinde nemůžeš dělat bordel, polejvat mě bílým a lámat šipky." A my sme si toho vědomi a taky si té rodinné atmosféry vážíme.

Očividně mi ale ta kombinace [pěti budvárků, tří zelenejch, sejrovejch brambůrek a den starou budapeští] neudělala dobře, nočníkovo-ranní hodiny byly krušný. Ale nejen ty moje naštěstí. Ještěže mé tělo má vůči alkoholu rychlou regeneraci.

"Držím slib." Říká se, že podle nosa poznáš kosa (nebo tak nějak), tak by mě zajímalo, co o něm vypovídá hudba, kterou mi posílá. A hádá se stejně rád jako já, LOL.

Vždycky sem chtěla mít za kamaráda homosexuála

Původně sem si ale přála úplně jiný přání. Fakt!

Aktualizováno 13.2.2007 ve 13:55: Já mám na ty chlapy fakt pech, smích. Asi obzvláště včéra.

Šeptej

Víte co, miluju tyhle [české] nízkorozpočtové filmy a né, že ne. I když je dost ostudný, že sem tenhle film viděla až po dvanácti letech jeho existence, přestože už se mi tady v počítači nějakej ten rok určitě válí. Na to, že jsem od toho čekala absolutní nic, mě to mile překvapilo. Na křídlech adrenalinu, lásky a fantazie. A hudbu řadím ze všech soundtracků (co sem měla možnost slyšet) na druhou pozici, hned za Kill Bill.

Já nesnáším Bushe! Má úzký obličej v poměru k hlavě.

A to Gilmorky ještě neviděli naši politickou situaci a honbu na prezidenta. A to nám ve škole tlučou [neustále] do hlavy, že sledování naši politické scény nám má být přínosem pro studium. To je vtip? Protože kdo se v naší politice orientuje má ode mne obdiv.

A tímto slibuji, že se letos nebudu vyjadřovat ke 14. únoru (všichni zajisté ví, jakej názor k tomuto dnu mám). Dva roky po sobě už stačilo a omílat tady starý věci, který by stejně nikdo nečetl, nemá smysl (ani pro mne, ani pro potenciální čtenáře).

47 dlouhých minut

"Nehádejte se. Hádejte se, jen když víte, že máte pravdu."
"Ale já vím, že mám pravdu."
"Pan Jersák by vás za tohle už dávno vyhodil."
"To mám štěstí, že nejste pan Jersák"
... ale to se pak těžko vysvětluje, protože já vím, že mám pravdu vždycky, heh.

Girl, You'll Be A Woman Soon

Že je ta písnička ú-žas-ná, co? Bez pochyby. Vlastně za ní vděčím M., i když doufám, že si to tady nikdy nepřečte a tudíž mu můj blog zůstane nadále v utajení, alespoň před někým. :o)

Jo a víte, co je to podvod? To, že si nejmíň deset minut děláte děsně proveřenej IQ test, dokonce nad odpověďmi přemýšlíte, a myslíte si, že jsou i vcelku správné. A ve výsledku to po vás chce poslat SMSku za osm pětek !!! Vydřiduši. Nejen, že jsem se nic nedozvěděla (taky co chcete zadarmo, za informace se dneska platí), ale obětovala jsem svůj drahocenný čas na 'nic' místo učení, smích.

Život není černá nebo bílá, je barevný.

Včera jsem viděla Willa. Zrovna ve chvíli, když už sem si myslela, že mi nikdo ten skvěle načatý den nezkazí. Pizza se Šárkou, čaj v Cédu, busem s Laďou... Kde se vzal, tu se vzal OMYL.

Po práci si to štráduju k bratrovi na byt a koho nepotkám. Teda spíš těsně před nosem mi zastaví stříbrná Audina a z ní si to vyleze neméně luxusní týpek. "Šmarjá, to je Will." Jako vždy ve značkovým obleku (žádná růžová košile, smích), protože pan Dokonalý by si na sebe ani nic jiného nevzal. Sakra, jen kdyby nevypadal pořád tak dobře. Co dobře, vlastně vypadá mnohem líp, než když jsme spolu chodili (i když to chození, je v tomhle případě dost relativní pojem).

Abyste dobře chápali. Will je přesně ten typ kluka hajzlíka, v lepším případě grázla. Rodiče mají vilu v centru Boule, svoje první fáro dostal už za maturitu, v prvním ročníku na vejšce už si budoval kariéru na vysokém postu v bance a na jakou holku si ukázal, tu taky dostal. A slovo věrnost je mu stejně tak cizí, jako asi mně matematika.

Akorát nevím jak já (ani ne blonďatá, hubená a už vůbec ne prsatá, smích) jsem někdy mohla zapadat do tý jeho skládačky, který někdo říká život. Holt šestnáct je hodně naivní věk.