Na pár minut maminkou

Dáreček pro maminku a vyrazit. Odrazující je jen ta teplota snad 50°C ve vzduchu, o porodnici ani nemluvě. Druhé patro, pokoj č. 206 a kenvelí maminka. Ten pocit miminka v náručí, uííí. Ty maličké prstíky, ručičcky, nožičky. Člověk se ho skoro bojí vzít a pochovat. Prostě Mareček! První miminko z naší rentí party. A prej mi to s ním slušelo.

A je ze mě skoroteta! A bude se zapíjet! Yes!!!

Letně kávová

Po dlouhém (looongově (very) longovém) období ajskofí nastává období (nebo den) horkých kofí!

Ice frappé coffee ála Džína
• Nescafé (jakékoliv)
• kakao (hořké pro labužníky, Granko pro slaďáky)
• skořice (nebo skořicový cukr)
• vanilkový cukr (aby to příjmně vonělo)
• vanilková zmrzlina (aby to šmakovalo)
• voda
• mléko

Kafe, kakao, špetrku skořice a vanilkového cukru dáme do shakeru, přijileme vodu a mléko. Důkladně protřepeme, přelejeme do sklenice a přidáme zmrzlinu. Úspěch zaručen!

A to, že na ajs jsem king! Stačí zvolat "dám si kofí" a přiběhne moje úžasná Coffee! ♥

Venezia

Chtěli jsme sice do Paříže, ale kdo říká, že Benátky nejsou městem lásky? Cesta do velkoměsta na vodě autobusem byla menší zlo, ale přežili jsme ve zdraví. Raníčkový redbull, aby jsme byli happy, free a fresh! Přístavní odliv a povinné sbírání mušliček + co to sakra je? Má to oči! Zahodit - neberem. Cestování po vodě tentokrát bez žaludečních problémů.

Sluníčko na obloze, průvodce (nebo průvodkyně? kdo ví) s květinkou a malebné uličky čekající jen na nás. Hlavně se neztratit nebo neskončit ve vodě, protože všechny uličky vypadají poderžele stejně. Na to jsou machři. Stejně tak, jako na architekturu. Zamilovala jsem se na první pohled, na první dotek! Aby ne, když všechno nakradli po celém světě (holt jižní cikáni...)!

Jediné, co mě na tom božském městě štvalo bylo to, že italové jsou ignoranti a žádné popisky nepřekládají a kdo neovládá italštinu, tak se toho moc nedozví. Možná výhra pro muže, jinak bych v Dóžecím paláci místo dvou hodin strávila půl dne. Miluju to.

Přes chcanec jsme se pozvnesli, nezmokli, narozdíl od gondolích cestovatelů z Číny/Japonska/Vietnamu (Korea také možna)?!

Hodinový spánek v parku na lavičce, asi jediném v celých Benátkách nebo cože?! Lidé, co nikdy neviděli holuby, byli z nich vyplesklí a hlavě si je dobrovolně nechali sedat po celém těle. Že bych udělala exkurzi k nám do Boule? Pro ty, co neviděli holuby. Foto s holubem za tři pětky a budu boháč, hahá!

Cestování po ostrovech, spatření jedinečností jako hřbitov na vodě, nebo italské gheto, nespočet kostelů (kam se nesmí v oblečení kratším pod kolena nebo nezahalenými rameny). Italové jsou divnoši.

Kulturně unavení, a to bez kapky alkoholu jsme to přežili a náramně si to užili! A příště ta Paříž, protože Amélie už čeká!

Nenávist je horší než zlost!

Choval se jako debil. Což mě ovšem nepřekvapovalo, protože jsem to tak trochu více čekala. A ty jeho kecy?! Copak mu to někdo žere?! No to snad né. Z jednání úřadů jsem více (rozhodně více než méně) zklamaná!

Myslela jsem, že už mě nikdy žádný nový pocit (který jsem nikdy nepocítila) nepotká, ale opak je pravdou. Takovou nenávist, zlost, vztek a spleť všech negativních pocitů jsem v životě nepocítila. Naštěstí jsem se naučila ovládat v některých případech své emoce a chování. Yes! Bůh ví, že mu to jedno všechno do puntíku oplatím.

(Skoro)dokonalá (ne)amatérka

Ráda riskuju a vsázím na jednu kartu. Dokud to vychází, je to fajn. Uvidíme v úterý. Tři zkoušky v jeden den, během dvou a půl hodin? To se přece dá! Nejsem žádný amatér. A jestli to dám, tak už mám (skoro)prázdniny.

A pak už jen kino, vyspíme se, zakafaříme jakozastarýchčasů s Marcelusádkem, zase se vyspíme, sbalíme svých pět svěstek, vyspinkáme se dorůžova a odjedeme směr Benátky! ♥ Romantika, neasi!