Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme etikou nezávislého života a s pohostinností vaší komunity, se ukázala být velmi pravdivá. Příliš mnoho let jsem nepocítil vzrušení z poslechu nebo skládání hudby, čtení a psaní. Kvůli tomu se cítím nade vše vinen. Například před vstupem na scénu, když světla zhasnou a dav začne fanaticky ječet, nepůsobí to na mě, jako to působilo na Freddieho Mercuryho, který to zřejmě miloval, opájel se láskou a obdivem, což je něco, co hluboce obdivuji a co mu závidím. Skutečností je, že už dál nemůžu podvádět kohokoliv z vás. Prostě to není fér ani pro vás ani pro mne. Nejhorší zločin, jaký si dovedu představit, je okrádat lidí tím, že předstírám, že mě to, co dělám, baví. Někdy mi připadá, že před vstupem na scénu by měly být píchačky. Dělal jsem, co bylo v mých silách, abych si vážil toho, co mám (a já si toho vážím, věřte mi, že ano, ale ne dost). Vážím si faktu, že já, že my jsme ovlivnili a pobavili spousty lidí. Musím být jeden z těch narcistů, co si věcí začnou vážit, až je po všem. Jsem příliš citlivý. Potřebuji být trochu lhostejný abych měl zase ten enthusiasmus, co jsem míval jako dítě. Na našich posledních 3 turné se mi dařilo daleko víc si vážit lidí, které jsem osobně znal a našich fanoušků, ale pořád nedokážu překonat tu frustraci, pocit viny a soucitu, který ke každému chovám. V každém z nás je dobro a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je mi z toh až kurevsky smutno. Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha ... Proč si prostě neužíváš? Nevím. Mám skvělou ženu, ve které se snoubí ambice s pochopením a dceru, která mi tolik připomíná, jaká jsem sám býval - plný lásky a radosti. Líbá každého, koho uvidí, protože všichni jsou hodní a nikdo ji neublíží. A to mne děsí, že nemohu dál. Nemohu vystát představu, že Francis bude jednou blbě se cítící, sebedestruktivní, mrtvej rocker jako jsem já. Mám se dobře, velmi dobře a jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem. Jenom proto, že pro lidi je to prostě tak jednoduché přijít a domoci se soucitu. Jenom proto, že lidi miluju a je mi jich tolik líto. Děkuji vám všem za vaše dopisy a zájem během posledních let. Jsem moc excentrický a náladový člověk. Již nemám sil a tak si pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout.
První zášlap do pedálů byl docela znát. Naštěstí bydlíme na kopci, tak se dá sjet všude jen už dolů :)) Po sedmi kilometrech jsem ale měla taky ošvihanej obličej od větru, že se to fakt nedalo. Otočila jsem to, a šupky dom! Doma jsem zjistila, že jsem červená v obličeji jak rak, celá zaflákaná od bláta (nj, blatníky se na moje kolo nehoděj prostě =)) Ale co, první projížďka na kole, je vždycky ta nejlepší! A příjemná a teplná vana potom.. fakt zupa!
,p>
... není krásná?
