Tak, a je to!

První letošní vopravdickej SNÍH! :-)

(Jen toho Liberce se trochu děsím!)

Abyseneřeklo

I když se budem hádat do konce života, tak Bůh ví, že toho kluka dredatýho budu milovat pořád! :-)

(Po)hádka

Ona (říkejme jí Dé) doma nedělá nic a žije ve světě, kde se prádlo pere a žehlí samo, nádobí se samo umývá a utírá. Dé žije ve světě, kde prach neexistuje, tudíž nejsou zapotřebí žádné mycí prostředky, košťata, mopy, hadry, vysavače. Jídlo se tu vaří samo a vždy je postaráno o plnou ledničku. Dokonalý svět. Dé také nemusí chodit do školy, dělat stupidní semestrální práce a úkoly, které ji nebaví, nemusí se učit a dojíždět do 50 km vzdáleného města kvůli titulu, který nechce. Nemusí se stresovat z maličkostí a z muže. Nemusí mít starost o práci, protože peníze v tomhle světě nehrají žádnou roli a tudíž nemusí dělat nic. A hlavně tady v tom světě nejsou dvě možnosti na výběr, vždy je tu jen jedna a proto tu nemusí vůbec bydlet...

K. O. N. E. C. (to be continued...)

...

Vysvětlivky ke scénáři:
Dé = Džína
svět = byt

...

Chci mít radost, že sněží.

Sedmnáctý listopad

Čím dál tím víc je se mnou k nevydržení. SUX!

Generálka na Vánoce

První oficiální Štědrý den (a štědrou noc! jestli něco takovýho existuje) budeme trávit spolu v našem bytě. ♥ Jen on a já (a naše psí slečna). Vánoční stromeček stojí ozdoben. Tradice 23. prosince porušeny! Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala!

...

Čtvrteční noc plná překvapení, která předcházela době zdobení stromku vánočního. Natěšená jak překvapím svýho dredatýho a večer si už posvítíme ozdobeným stromečkem... Jenže ozdoby (dnes už asi vše kvalitou madeinchina) probliknou a tím to hasne. Tudíž vyčkávám na muže s nadějí, že to přecezasvítí. Ale kde nic, tu nic. Devátá večerní, muž vchází do dveří (...) a akce světýlka může začít. Nenápadně s humorem, když nám milé ozdoby vyhodí pojistky. Geniální nápad, že si posvítíme mobilem! Jenže pojistky se ani nehnou. Fajn, zkusíme štěstí na chodbě. Cvak, dveře se zavřou, oči se na sebe podívají a je nám jasné kde jsou klíče. Respektive kde nejsou. xD Sára nám otevře jen těžko a ještěže si svítíme mobilem, máme nabitou baterku, pamatujeme si číslo alespoň na jednoho rodinného příslušníka, smích, máme náhradní klíče u rodičů, a hlavně mám já to hodného taťuldu, který neváhá a v noci ochotně přiveze klíče náhradní. Akce záchrana ukončena! A že 11.11.2010 bylo fakt blbý číslo, to je jasné, neasi!

A ještě se musím naučit vařit svařák, nebo příště už kuchyň nenajdeme. xD Mám já to trpělivého muže...

"Ty si vaříš kafe?"
"Ne." co to tak smrdí?! "Svařák!"
Ou džízs!

No co, taxem svařák svařila ke kastrólku víc než mělo být. Obláčky zaručeny. Jsem nešikovná, no co. No nic. Hlavně, že už jsme ten smrádek vyvětrali. :-)

A rýsuje se nám (budoucí dětský) pokoj, smích. Jupí! A možná i práce, a nebo taky ne.

Není tohle nostalgie?

A není čas tohle všechno hodit tak nějak za hlavu?
Ne?
A kdy bude?!

Lidé jsou hodně nezodpovědní tvorové. A já jsem kus lidu. Člověk. Jeden z těch nezodpovědných. A co? Budu sedět taky v tom davu? Blíží se to, krutě rychle! Neví někdo jak se dá zastavit čas? Stop!