Different

Bydlím v Mladé Boleslavi, pracuji v Praze, studuji v Liberci a na státní zkoušky pojedu do Brna. Co bude dál?

K O M P L I K O V A N Á

Myslím si, že tou dobou, když jsem počala tento blog, jsem asi netušila, kde se ocitnu za pár let. A že mě vítr zavál na hodně míst a nakonec odvál právě sem.

Určitě jsem nevěřila, že najdu svýho božskýho (+ zažiju sex ve městě :)), a že budeme spolu s panem božským bydlet a plánovat (fakt znám to slovo? p l á n) budoucnost a dělat všechny vztahový věci, který k tomu přostě patří. A že budu mít nejlepší švagrovou na světě, se kterou budu trávit hodně hoodně (počkej si) hooodně času a rozumět si! A že budu řešit existenciální krizi, která bude zažehnána, a že ze mě bude kancelářská krysa, která bude dělat účetní ("nikdy nebudu přece pracovat v kanceláři, neasi!) a bude mě to xakru bavit.

A kdo si vsadil na to, že dokončímm školu v termínu, tak se mýlil jako prase! A bůh ví, co všechno ještě stihnu podle plánu neplánu. Jestli tenhle blog bude žít i za rok, a nebo jestli budem blogovat i v důchodu a pořádat blogosrazy! A nebo jestli prošvihnu výročně zase narozeniny blogu. Letos (ne)oslaveně už šesté! No ty vole!

A víte co? Klidně bych se vdávala, připadala si nejvíc princeznovsky sexy a měla miminko! :)

Hodící se do rádoby rubriky MHD

Každý pracovní den si užívám atmosféry městské hromadné dopravy v našem hlavním městě. A musím říct, že je to fakt síla. Každý den mě někdo dokáže překvapit. A to se už teď netýká jen fuseklý s sandlálech u starších spoluobčanů...

Každý den ráno pozoruju pána v kraťasech, ze kterého se ve skutečnosti vyklubala paní, jak bravůrně dokáže skloubit sportovní oblečení s tím "společenským". Uvozovky jsou zde namístě z toho důvodu, že jedna z posledních mód mu (nebo vlastně jí) asi nic neříkají.

Občas je síla poslouchat rozvorovy náctiletých, kteří se snaží filosoficky vést rozhovor na úrovni v mluvit spisovně. Témata typu: vnitřní souznění, aura, přenášení pocitů na papír apod. k nim ale vůbec nepasují, ba naopak, vědí o nich velký kulový! Pražáci byli vždycky divní!

Je hezké vidět, že se slečna se svým jinochem mají rádi, ale myslím, že by jim někdo měl říci, že líbání v podobě vydáváním zvuků, jako když malé děcko žvýká žvýkačku obřích rozměrů, není vůbec lichotivé uším! A posleze to není asi žádná pastva pro oči! Neměl by jim někdo říct, jaxe líbá?! Copak se toho učí ve škole málo?

Taky by měl někdo říci maminkám, aby si na cestu přibalily špunty, kterými by svým malým a neposedným ratolestem zacpala ústa! Nebo aby jich měly dostatečné množství a rozdávaly je spolucestujícím, kteří nechtějí sdílet řev dětí!

V mnohých případech si přijdou na své i oči. Třeba onehdá slečna v minikraťasech, co si sedla tak šikovně, že jí lezly těch sexy kraťásků kalhotky. xD V kombinaci s bílou sexy košilkou, za kterou by se nemusela stydět lecjaká lehká děva... Jen ta podprsenka hodně výrazné FIALOVÉ barvy, která byla vidět téměř celá... Faux pas, tak trochu ne?
A to teprve slečna školačka, tipovala bych to tak na osmou třídu, která si nejspíš nechtěla přidat jen na věku, ale i na velikosti poprsí. Ono vzít si přiléhavé tričko s hodně velkým výstřihem a pod to podprsenku nejmíň o dvě čísla větší než by bylo třeba, to je hodně velký risk. Nevím jestli jsem divná, ale sedět naproti ní a přehlédnout ten odstávající nevyplněný košíček push-upky se nedalo. xD