Bublinky v otevřené lahvi

Láska to jsou bublinky v otevřené lahvi sodovky. Vyprchají dřív, než se stihneš napít.

Na praxi ve škole

No tak jsem se "konečně dočkala", dneska jsem nastoupila na čtyřdenní praxi u nás ve škole. Naschvál jsem si vybrala tenhle termím, abych byla ochuzená o pátek, jelikož je volnooo :)

Nejdřív mně pan blonďák (jak ho nazvala moje kamarádka Aisha) vysvětlil náplň mé práce, že budu zapisovat do nějaký knihy, jako kdo si co půjčí, kolik toho bude.. A pak mi řekl, že většina je zamčená, že to může půjčovat jenom on.. taky dobré. Tak k čemu tu jsem??

Pak mi dali na práci přepisovat maturitní test z účetnictví, kterej jsem měla mít na práci dva dny. Bohužel k mé šikovnosti (to není ironie) jsem to zvládla za tři hodiny. A pak dokonce ještě přepsala něco ekonomickýho.. (bůh ví co to bylo, nějaký otázky?)

A od jedenácti mám zatím pohodu. Sedím si u kompíku, sjíždím weby, komunikuju na icqčku na lide s Aishou, která ma praxi taky ve škole na na VOŠce, takže alespoň nějaká zpestření.

Teď sem přišel nějaký hošan z VOŠky, tak jsem mu chtěla ochotně pomoci, protože tu nikdo není, a on že chce půjčit kabel do notebooku. Tak s tim mu jako fakt nepomůžu :/ Škoda, snažila jsem se.. :)

Vypadá to tady zatím na docela pohodovej tejden.. tak snad bude pohoda :) Každej si tím musí projít, a budu to brát jako přípravu na svojí praxi, která mě čeká v červnu ve Škodovce. Budu zaměstnaná u nákupčích, tak su zvědavá už teď :)

O koblížkovi

Җили-были старик и старуха. Испекли они колобок,
полоҗили на окно, а колобок от них и убеҗал. Беҗит по
дороҗке. Встречается ему заяц и спрашивает его:

Куда бежишь, колобок?
Колобок ему в ответ:
Я от дедушки ушёл,
Я от бабушки ушёл
И от тебя убегу.
И побежал колобок. Навстречу ему идёт серый волк:
Куда ты, колобок?
Колобок ему в ответ:
Я от дедушки ушёл,
Я от бабушки ушёл,
Я от зайца ушёл
И от тебя, волк, убегу.
Колобок побежал. Ему навстречу идёт медведь
и спрашивает его:
Куда ты, колобок?

Колобок ему в ответ:
Я от дедушки ушёл,
Я от бабушки ушёл,
Я от зайца ушёл,
Я от волка ушёл
И от тебя, медведь, убегу.
Колобок побежал. Ему навстречу идёт лисица и спрашивает:
Куда бежишь, колобочек, мой дружочек?
Колобок ему в ответ:
Я от дедушки ушёл,
Я от бабушки ушёл,
Я от зайца ушёл,
Я от волка ушёл,
От медведя ушёл
И от тебя убегу.
Лисца говорит ему:
Я не слышу, чтотыговорышь. Сядь мне на нос.
Колобок сел, опять то же запел.
Я опяь ничего неслышу ! Сядь ко мне на язык.
Он на яазык ей сел и опять то же запел.
Она - ам! - и съела его.

Viděla jsem ho

Nestíhám, proto spěchám okopírovat smlouvu na praxi, a pak honem na bus. Když jsem přebíhala silnici na druhou stranu, tak jsem HO spařila. Stál na druhé straně. Nejhezrčí kluk, kterého jsem kdy viděla. Měl krásně zrzavý vlasy, stopětaosmdesát čísel do vejšky, zelený očka, piercing a ten nejhezčí usměv na světe. Chvíli jsme se na sebe zubili, ale pak mi už jel bohužel autobus, a já blbá do něj nasedla a odjela. Ještě se za mnou díval, tak jako já na něj, když jsem odjížděla.

Cítíš se zle?

Tajemné červené ruce

Koukají na nás z autobusů, výkladních skříní, z billboardů, plakátů, telefonních budek.. prostě nás obklopily a jsou úplně všude.

Ať se zeptám kohokoliv, nikdo mi není schopen odpovědět, co to má vlastně být. Nikde ani přesnou odpověď nenajdeme. Vlastně nenajdeme vůbec žádnou odpověď. Stránka V-ruce nás odkazuje pouze na to, ať vydržíme do 31. ledna, kdy nastane odhalení.

Ale jak jsem se někde dočetla (a taky to tomu tak nasvědčuje), tak právě jednatřicátého se má měnit mobilní operátor Oskar na Vodafone.. Ano, je to tak. Takhle červená ruka, která nás všude sleduje asi neznamená nic jiného, než propagaci Vodafonu. Jak smutné to zjištění. Že jsem po tom vůbec pátrala.. :/

Zimu mám ráda

Crr.. crr.. rozlepím očka, zamžourám na budík a zjistím, že display ukazuje 6:00. Bože, ať je sobota, ať se mi to jen zdá a já můžu o5 zavřít oči a nechat si dál zdát ten krásný sen.. ! Smůla, je další nevšedně všední den. Další den, kdy musím vylézt z teplé postele a jít do školy. Další den, kdy jsou mrazy, že nám to teploměr skoro nepobírá a čekám, kdy zamrzne taky.
Já si teda vůbec nepamutuju, jestli někdy -20°C vůbec bylo, a jestli bylo, já jsem ještě nebyla. První šok nastane, když otevřu dveře a nadechnu se toho chladného vzduchu, skoro až nemůžu dýchat jaká je to síla.

Po půlhodinové procházce se psy, jsem už dostatečně probuzená a taky promrzlá. Takže si ráno stihnu dát jenom čajík a vyrazit o5 do té kruté zimy, tentokrát směr bus.
Nechápu, proč nám nemůžou dát prázdniny. Vždyť v Rusku je to normální takovýhle zimy, a přesto tam do školy nemusej. Tak co je to sakra za spravedlnost?!
Po párminutovém zpoždění autobus dorazí, a já se klepu až se alespoň tam ohřeju. Omyl. I tam se topení rozhodlo stávkovat. Stejně asi tak i náš školník ve škole, kde rtuť na teploměru neukáže více jak 18°C (a to už se musí hoodně snažit). Jak tak na nám můžou šetřit. Vydřiduši!

Ročníkovka

Po velkém odhodláním jsem se na to dneska vrhla. Termín desátého února se čím dál tím víc blíží a mě už tak trochu hlodalo svědomí, že jsem na tom ještě nic nevypracovala, ačkoliv jsem o tom věděla od listopadu.

To odkládání na stále a stále pozdější termín se už prostě nedalo. Nejdřív jsem si říkala, že to zpracuju do Vánoc, pak že se to teda udělá přes Vánoce. Budou svátky, pohoda, klid a čas. To všechno by i bylo, ale prostě ta chuť a odhodlání mi stále chybělo. No a teď s každým dalším promarněným víkendem jsem si řekla, že se do toho pustím i přes týden, protože ten už je promarněný, stejně tak nebo tak, školou. A víkendy chci využít efektivněji.. možná teda jak pro koho.

Ale tak mám radost, protože za dnešek jsem stihla vytvořit 12 stránek vlastního přínosu (i když on zase tak moc vlastní není no, to si přiznejme) do své ročníkové práce. A to zdaleka ještě nejsem ani v polovině. Tak si připadám jako blázen, protože to všichni mají do dvaceti stránek celé hotové. Ještě to budu muset asi hodně zkrátit. Ale copak to jde? Vypustit důležité informace? Každá věta souvisí s tou následující.

Vůbec nevím, proč jsem s tím začala až teď. Vždyť dneska jsem na tom dělala tři hodiny a fakt mě to bavilo, prostě jsem se dozvěděla plno nových informací, které jsou dokonce zajímavé a další zbytek jsem o dané věci už znala, takže při prezentování mé práce, by to zase takový problém být neměl..

I když.. co já vím, jakou trému budu mít, až uvidím aulu naší školy zaplněnou mými spolužáky, a pak taky neznámými lidmi. Jak se budou tvářit? Jak se budu tvářit já? Nedostanu trému a nezapomenu, co mám říkat? Tyhle otázky mě trošku hryžou, ale já to pořeším. Jsem tvrdohlavej beran, kterej se bez boje nevzdává! A já tenhle boj vyhraju, protože jsem odhodlána ho vyhrát!

Dobrej pocit nenahradíš

Naše chudinka třídní profesorka je po operaci slepáka, a ještě si pár dní v nemocnici pobude. No a jelikož nějak nestíhala podepsat vysvědčení, tak jsem byla pověřena já a Šárka, abychom tam za ní hupsly. Kdo by toho nevyužil místo školy, ne?

Po dlouhých patnácti minutách jsme konečně vstoupily do budovy naší nemocnice. Konečně teplo. Taková menší změna oproti venku. Ani jsme nemusely bloudit, šup po schodech nahoru, a pak výtahem do čtvrtýho patra, kde už na nás naší třídní čekala.

Měla jsem z toho takovej dobrej pocit. Jako že jsem udělala nějakej dobrej skutek. A to nejen tím, že jsem ji tam donesla k podepsání naše vysvědčení. Prostě, že jsme tam přišly na návštěvu a seděly tam s ní a naslouchaly ji, jak si nám vylévá srdíčko. Až mi ji bylo fakt líto.

Některým připadá strašná sranda, že ji všechno rozhází, ale mně už to tak vůbec nepřipadá. Je mi jí líto. Líto toho, leží v nemocnici, že má slepáka, že má problémy s ledvinou, že po pádu z kola má v prd*li levý rameno a doktoři si s tím neví rady.. A vůbec prostě všechno tohle chápu, že má starosti, problémy a do toho ještě má nás, naši třídu. A my bychom ji měli podržet, a ne ji ještě potápět, jak se některým daří.

Prostě ve mně jsou zvláštní pocity. Dozvěděla jsem se plno nových věcí, které jsem o ní ani nevěděla, a tím si také na ni udělala jiný pohled.

Shouts

Vykřičme, co víme:
věčné nikdy nekončí.
Je to, co zůstává, když ostatní mizí,
co trvá, když se vše hroutí.
Překonává, co je v nás.
Je mocnější, odvážnější.
Je to, co získáme, když víme,
na čem opravdu záleží.
Je nejkrásnějším koncem,
který nikdy nekončí!
Miluj věčně.

Pracovní morálka

Z(a)tracené fotky

Už jsem byla fakt natěšená, až se na své fotečky podívám v kompu, ptz ve foťáku vypadaly více než dobře, takové sqělé úlovky se mi dnes povedly.., ale nějak jsem se přepočítala. Prostě klasika. Vytáhnu paměťovku z foťáku, dám ji do kompu, a v kompu fotky žádný.. Tak to zase strčím do foťáku (občas zapomenu, že jsem to uložila do jiné paměti), přehodím paměti, a když se chci na to podívat, tak to není už ani v tom foťáku. Tak jako nevím, kam se ty fotky poděly. Vůbec nikde totiž nejsou a já jsem si stopro jistá, že jsem nic nevymazala. To bych snad věděla, že mačkám delete, ne?
Hm, asi nějakej omyl, chyba.. Proč zrovny tyhle fotky, proč?? :(

CDčka

Sice hudbu většinou poslouchám na počítači, tak to moc neřeším, ale když pak zalezu k sobě, do svého království, tak tam mám pořád to samé.. Nebo bych to omílala pořád a pořád dokola. Tak jsem si dneska vypálila hnedla šest novejch kousků. Dvě od Landy, Moloko, Kosheen, Chemical Brothers a na dobrou noc Daniela Powtera. Bez hudby prostě už nějak neusnu, a jelikož mám nějaký problémy se spaním a usínáním, tak jsem to vyřešila hudbou. Pustím ji a do hodiny už jsem v limbu :) A když si dám něco pomalýho, tak to stíhám i do půl hoďky :)) Hudbou prostě žiju..

Básníkovo střevo

Taky vás vaši přátelé občas překvapí? Mě se to moc často nestává, ale když mi můj kamarád poslal tuhle básničku, docela mě to dostalo, protože bych to od něj nečekala.

Dopis žádný stejně jako páska přes oči
smutek v mysli, který polehává bezmocí
A až zítra pootočí se slunce za sněhem
snad pookřeje slzami ledová zem
Pochopí pak někdo tuhle emoci?
Zmrzlou pod šarlatovým obzorem?

Matematika

Dneska byla vážně sqělá matika. Naši třídní odvezli do nemocnice ze slepákem, takže matikářka měla plno věcí na starosti, jelikož se uzavírala klasifikace dneska. No jo, ale to by nebyla ona, prostě zařizovat se jí moc nechtělo, tak poslala naše dva borce ze třídy, aby to oběhali za ni.

Mno a zbytek naší půlčičky třídy, spolu s naší matikářkou, se nechala unášet fantazií našeho třídního umělce :)) Prostě jsme celou hodinu nic nedělali, jenom seděli v lavicích a koukali, jak Láďa předvádí hysterickej záchvat Sysla, Pepův houpavý krok, Krysí diktaturu a Vaniny kruhy :)) Byla to fakt síla, až jsme z toho všichni brečeli smíchy. To je ta elita našich profesorů a bezkonkurečně nejlepší matika všech dob!

Kiss Me

Vycvičené prstty

Fakt mě jako moc těší, že na "ó bé káčko" se nemusím učit, a přesto jako poprvé v životě snad z něj dostanu za jedna :) Možná to bude tím mým pilným datlováním every day do svojí oblíbené klávesničky. Včéra jsem ve čtvrtletce dala 253 úhozů, a tak konečně se nad tou dvěstepadestátkou držím. A to byl jako nadlidský výkon, protože v takový zimě jaká na učebně byla a ještě k tomu první hodinu.. to se jako ani snad líp nedá. Nabídku jsem napsala taky snad dobře (dobře jako výborně teda), tak přece se mi daří :)
Takže až mi zase naši budou nadávat, že moc vysedávám u kompu a pořád mi řve to ijsíkjůčko, tak mám argument, že si cvičím prsty..

Coffee

Miluju Nescafé a jejich červený hrnky. Obzvláště řečnickýho hranatýho brášku. :-)

Ó gramofón

Jsem se jako fakt dost včera nařechtala.. Taťulda zprovoznil takovej ten starej klasickej magneťák, ještě na takový ty pásky. Mno a jako našel i nahrávky jak zpívá můj malej bráška a ségra. Ty doby si fakt nepamatuju, to jsem ještě byla v nedohlednu tomuto světu :)) Ale prostě mi to tak strašně zvedlo náladu, ten krásnej dětskej šišlavej hlásek.. Úplně jsem se do toho zamilovala a prostě si musím poslechnout všechny pásky! Kam se na ně hrabe Kája Gottů..

A úplně ze všeho nejvíc se mi líbil můj bratránek Jiřík, jako osmiletej zpíval fakt kouzelně, tak čistě. Prostě jsem je do toho zbláznila a mám na delší dobu co poslouchat.. children music da best! :D

Samička od pana koaly

Při dnešní hodině občanky jsem si připadala jak z jinýho světa. Prostě sem byla totálně mimo. Brali jsme mezinárodní vztahy, a prostě kdo zná našeho zmatenýho profesora, mě prostě musí chápat.

Do dění se připojují jen ti nejaktivnější z naší třídy (nebo ti, kteří při jeho ještě zmatenějším výkladu neusnuly), a mezi něž já rozhodně nepatřím. Navíc politika mě moc nebere a dohadovat se o svých názorech zrovna s ním.. Zbytečné plýtvání slov.
Ale dneska mi zase tak nudnej nepřišel, připadal mi děsně směšnej, a proto jsme si z něj s Aishou dělaly srandu. Patří sice ještě mezi mladší část našeho profesorského sboru (jestli tomu tak dá říkat), a tak jsem si o to víc myslela, že by nás, studenty, mohl o trošku víc chápat. Což vůbec.

Celou hodinu jsem si připadala jako zhulená, všechno mi přišlo k smíchu. Prostě mi přišlo hrozně legrační jak má na hlavě dva melíry (jestli to teda melíry byly), který jsme zkoumaly asi dvacet minut. Pak přišlo na řadu slovo koalice a moje chytrá kámoška pronesla, že koalice bude nejspíš samička od koaly. Což už mě fakt rozsekalo. Už jsme obě smíchy brečely, nemohly jsme se na sebe ani podívat. A vejr (náš drahý profesůrek) už z toho byl asi na větvi. Strašně ho vytáčí, když někdo ve třídě dělá "bordel". Prostě už nebudu blbá, nenechám se od něj buzerovat. Budu se smát, kdy se mi chce..

Magic animals

Dvě nebo žádná

já: co spikli se proti tobě? =)
k: né to vůbec, jen to nevypadá moc dobře ani na jednu, teda ta druhá už má kluka páč sem jí řekl že mám rád víc tu druhou (andreu) to newím co sní teda .)))
já: no jeden na férovku =)) aby ti pak vůbec nějaká zbyla =))
k: no právě že to vypadá nák divně
já: to je mi líto :-(
k: a nechci se o tom bawit .)) jdu se mejt .))
k: měl sem prostě jít do té druhé... sem hloupej:-)
já: mno dobrá, tak se hezky umej, navoň.. bež se čvachtat s kachnou =))
k: nejdu už se mi zas nece .))
k: kachnu nemám :-(
já: sis měl o ní napsat ježíškovi, teď už máš pozdě =))

Podivuhodné auto

Odpoledne jsem vyrazila na svou obvyklou procházku se psy, směr pole. Když jsem tam dorazila a chtěla pustit pesany, najednou přijel takovej červenej Peugeot. Řidič se na mě chvíli díval. Měl takovej divnej pohled, až jsem se trošku bála. Pořád jsem se uklidňovala tím, že mám s sebou dva psy obranáře.. no obranáře, myslim, že by ho dřív oblízli, než by mu něco udělali :)) Za chvíli to auto odjelo.. Tak jsem pesany pustila, a šla po cestě podél pole dál a dál.. Za chvíli tam to auto bylo zase. Ten muž se nakoukl, a když viděl, že tam jsem, vrátil se z5 k autu a zase odjel. Ne že bych se byla nějak bojácná, ale z tohodle jsem opravdu měla divnej pocit. A navíc jsem potřebovala utahat hafany, takže mi nezbývalo než tam zůstat sama..

Když už jsem byla úplně celá promrzlá, tak jsem chytla psy a šla go home. Když jsem vyšla na silnici, tak se ten chlápek s tím autem zase vracel. Viděla jsem jen jak někdo leží na zadní sedačce. Zrychlila jsem a pádila odtamtud pryč..
Asi moc koukám na kriminálky, už jsem tam viděla mrtvolu :)) Nicméně, nějak mi to nedá, zítra se tam jdu podívat co mě tam čeká za překvapení.. Možná mrtvolka, možná to byl jenom dalších z těch, kteří dělají černé skládky.. Bůh ví.

Magic no. 13

Nevím co všichni šílí, když tohle číslo vyjde na pátek. Pro mě je to pátek jako každý jiný. Prostě konec školy, začátek víkendu. Takže není co řešit :)

Možná to byl i neobyčejný den svým způsobem.. První hodinu ve škole jsem se nudila víc než obvykle jak o naší občance bývá (z mého oblíbeného předmětu se stal jedním z mých nejneoblíbenějších). Druhou hodinu jsme psali z účta, nejtěžší písemka jakou jsme z účta psali. A když jsme si říkali jak to mělo bejt, tak jsem zjistila, že bych i jako mohla mít za jedna, tak se uvidí :) Ekonomika i kompy byli maximálně o pohodě a matika.. mno z kompozice jsem sice dostala za tři, ale protože jsem to měla mezi dva a tři, tak mi dala napsat ještě jednu písemku. Tak jsem jako zvědavá co mi dá, páč mi řekla že mě vůbec nemá ráda :)) Jako kdybych já ji měla. Sem jí to chtěla říct, ale moje kámoška mě naštěstí včas zastavila :)) Má mě už přečtenou, no :) Takže školu jsem tak nějak přežila..

A večír jsme se doma sešli taky všichni, dokonce i s Petrou, což je mýho brášky slečna. Ono je zázrak, kdy se všichni sejdeme doma. A ještě větší zázrak byl, že jsme páteční večer trávili spolu. Koukali jsme na můj oblíbenej film Sametoví vrazi. Tak jsem si u toho zase pobrečela. Nevím proč, ale ten konec jak se Karlos loučí s Ivetou mě vždycky dostane, i když to byl hajzl :( Asi mám pro tyhle grázlíky slabost.. i v reálu :)

Žuch

To by prostě nebyl náš tělocvik, kdyby se někomu něco nestalo. A protože už zbývám (teda teď už zbývala) mezi posledníma bez úrazu, tak to přece někdo odnést musel. A proč zrovna já??

Tělocvik mě sice nějak extra nebere, ale že se mi takhle dneska pomstí, jsem si vážně nemyslela. Nářadí fakt nesnáším. Bradla, hrazdy.. brrr :( A dneska na závěr naší dvouhodinovky jsem měli cosi vytvářet na kladině. Už jenom tam vyskočit některým dalo zabrat (je děsně vysoká). A prostě když jsem se snažila tam něco ze sebe předvést, tak při jednom z výskoků jsem dopadla na zem, a přitom žebrama sjela po tý kladině :/ Bolí mě celej levej bok, když se nadechnu děsně to tlačí.. Jako bych toho neměla dost.. Proč zrovna já sem takový nemehlo? :)

Poem

Právě teď v teple domova mi to dochází.
Nestojí mi za tu bolest, ale i tak mi schází.
Nevím, kterou cestou se mám dát,
snad jedině začít znovu žít,
snad zůstávat na zemi pevně stát
a novou cestou jít..
Bloudím, nevím kam
a bolest v srdci mám.
Vidět ho s jinou mě trápí
a už mi to i dochází.
Mezi námi to cenu nemá,
jeho slůvka jsou tak falešná,
pořád mě to trápí, ale jeho rty mi scházejí!
Rozum si to začíná uvědomovat
a srdce začíná ustupovat,
i přesto chce mít své.
Nyní konec je avšak se vrátí z5!

Miluj stokrát jinak

i love you. jeg elsker dig. mina rahastan sinua. je t´aime. ik hou van jou. taim i´ngra leut. ti amo. aishiteru. szeretlek. ich liebe dich. kocham ciebie. eu te amo. ja tebja ljublju. s´agapo. l´ubim t´a. bjubim te. te quiero. jag alskar dig. te dua. ana behibak. yes kez sirumen. ja tabje kahaju. obicham te. ma armastan sind. afgreki´. mahal kita. aloha wau ia oi. ani ohev et otha. volim te. eg elska tig. soro lahn nhee ah. t´estimo. sarang heyo. ti tengu caru. bahibak. ex tevi miilu. jeg elsker deg. te ubesk. nihapenda wewe. ua here vanu ia oe. wa ga ei li. chan rak khun. seni seviyorumb. ja tebe kahaju. anh yeu em. negligevapse. saya cinta padamu. techihhila. ta gra agam ort. doo-set daaram. lay ovlay ouyay. mai aap say pyaar karta hoo.

Mandalí svět

Kterou si mám vybrat?? Líbí se mi obě, ale dneska si vybarvím jen jednu! Mandaly jsou nádherné, mám jich plno stáhnutých v počítači, ale teprve před pár dny jsem si přečetla "co jsou zač". Mluví za každého z nás..

Přátelství je pro některé lidi tím vůbec nejdůležitějším vztahem k ostatním lidem, důležitější, než jsou vztahy k prarodičům, rodičům nebo sourozencům. Někteří lidé chápou přátelství dokonce jako něco posvátného. Přítele nemůžeme hledat, jednoho krásného dne jej prostě najdeme a zůstaneme s ním navždy spojeni.
S opravdovým přítelem se nemusíme vidět celá léta, a pak se znovu potkáte a máte pocit, jako byste se viděli včera. Přítel je přítelem, protože se dokáže zasmát stejným věcem jako ty a jako ty i plakat, protože ti někdy rozumí lépe než tví rodiče, protože tě dokáže správně utěšit, protože tě má rád takového, jaký jsi. Co si tom myslíš? Proč je tvá přítelkyně přítelkyní a tvůj přítel přítelem?

Buddha praví: "Učení, jež vedou k bezvášnivosti a nikoli k vášním, k osvobození a ne k nárůstu citů, k umírněnosti a ne k družnosti, k vnitřní síle a ne k lenosti, k radosti z dobra a ne k radosti ze zlého, tato učení vám vám jistě říkají: To je správné, to je disciplína, to je Mistrovo poselství."

Definitivně konec

Už na to nemám sílu ani. Prostě jsem svému nejlepšímu kamarádovi chtěla říct, že ho mám stále ráda a jestli by nejel se mnou a ještě pár lidma se mnou do zoo, a on mi řekl, že je zamilovanej, že prej neví! A kdyby teda jel, jestli by nemohla jet i ona!! Jak něco takovýho může říct?? A já blbá mu řeknu, že by mohla jet klidně.. A vím, že to byla dost velká chyba. Vidět ho s jinou! Nechci ho vidět vůbec. Nějaký čas určitě.. Tak si teď připadám uplně pod psa, nevím co mám dělat. Právě se mi zhroutil svět. Už podruhé a tou samou osobou. Jsem zoufalá.. :(

Ňuníkové nejňuníkovanější