Poslední (záznam)

Naštěstí v tomto roce (2o1o). Uvidíme se v tom více jedničkovém! Takže šťasný nový... Za rok si povíme jaký byl.

Tak, a je to!

První letošní vopravdickej SNÍH! :-)

(Jen toho Liberce se trochu děsím!)

Abyseneřeklo

I když se budem hádat do konce života, tak Bůh ví, že toho kluka dredatýho budu milovat pořád! :-)

(Po)hádka

Ona (říkejme jí Dé) doma nedělá nic a žije ve světě, kde se prádlo pere a žehlí samo, nádobí se samo umývá a utírá. Dé žije ve světě, kde prach neexistuje, tudíž nejsou zapotřebí žádné mycí prostředky, košťata, mopy, hadry, vysavače. Jídlo se tu vaří samo a vždy je postaráno o plnou ledničku. Dokonalý svět. Dé také nemusí chodit do školy, dělat stupidní semestrální práce a úkoly, které ji nebaví, nemusí se učit a dojíždět do 50 km vzdáleného města kvůli titulu, který nechce. Nemusí se stresovat z maličkostí a z muže. Nemusí mít starost o práci, protože peníze v tomhle světě nehrají žádnou roli a tudíž nemusí dělat nic. A hlavně tady v tom světě nejsou dvě možnosti na výběr, vždy je tu jen jedna a proto tu nemusí vůbec bydlet...

K. O. N. E. C. (to be continued...)

...

Vysvětlivky ke scénáři:
Dé = Džína
svět = byt

...

Chci mít radost, že sněží.

Sedmnáctý listopad

Čím dál tím víc je se mnou k nevydržení. SUX!

Generálka na Vánoce

První oficiální Štědrý den (a štědrou noc! jestli něco takovýho existuje) budeme trávit spolu v našem bytě. ♥ Jen on a já (a naše psí slečna). Vánoční stromeček stojí ozdoben. Tradice 23. prosince porušeny! Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala!

...

Čtvrteční noc plná překvapení, která předcházela době zdobení stromku vánočního. Natěšená jak překvapím svýho dredatýho a večer si už posvítíme ozdobeným stromečkem... Jenže ozdoby (dnes už asi vše kvalitou madeinchina) probliknou a tím to hasne. Tudíž vyčkávám na muže s nadějí, že to přecezasvítí. Ale kde nic, tu nic. Devátá večerní, muž vchází do dveří (...) a akce světýlka může začít. Nenápadně s humorem, když nám milé ozdoby vyhodí pojistky. Geniální nápad, že si posvítíme mobilem! Jenže pojistky se ani nehnou. Fajn, zkusíme štěstí na chodbě. Cvak, dveře se zavřou, oči se na sebe podívají a je nám jasné kde jsou klíče. Respektive kde nejsou. xD Sára nám otevře jen těžko a ještěže si svítíme mobilem, máme nabitou baterku, pamatujeme si číslo alespoň na jednoho rodinného příslušníka, smích, máme náhradní klíče u rodičů, a hlavně mám já to hodného taťuldu, který neváhá a v noci ochotně přiveze klíče náhradní. Akce záchrana ukončena! A že 11.11.2010 bylo fakt blbý číslo, to je jasné, neasi!

A ještě se musím naučit vařit svařák, nebo příště už kuchyň nenajdeme. xD Mám já to trpělivého muže...

"Ty si vaříš kafe?"
"Ne." co to tak smrdí?! "Svařák!"
Ou džízs!

No co, taxem svařák svařila ke kastrólku víc než mělo být. Obláčky zaručeny. Jsem nešikovná, no co. No nic. Hlavně, že už jsme ten smrádek vyvětrali. :-)

A rýsuje se nám (budoucí dětský) pokoj, smích. Jupí! A možná i práce, a nebo taky ne.

Není tohle nostalgie?

A není čas tohle všechno hodit tak nějak za hlavu?
Ne?
A kdy bude?!

Lidé jsou hodně nezodpovědní tvorové. A já jsem kus lidu. Člověk. Jeden z těch nezodpovědných. A co? Budu sedět taky v tom davu? Blíží se to, krutě rychle! Neví někdo jak se dá zastavit čas? Stop!

Nedělní

A spaní v nové ložničce. Kde jsem se probudila dofialova. Aby ne! ♥ Čerstvý rohlíčky a černým čajem xnídani s kytičkou od muže. ♥♥ Miluju tyhle časy.

Vzpomínání na starý (dobrý) časy s Jů a Hele, ve stylu Kamarádů (něco jako čeští Friends xD) a Výbuchu v pět (Ty jsi seděl sám? Když nás bylo ve třídě třicet tři. A když v každý lavici seděli dva, tak já jsem byl nedělitelný zbytek! LOL) K tomu kafe z puntíkatýho! Yes! (Víte co? Nesnáším jeho mobil! Zlo, zlo, a zlo! Nejvíc, uaaah! xD)

Odpoledne rodinná (romanticko-podzimní) procházka s hafíkama a cestou pro vínko na večer! Rulandské šedé, Pálava, nebo je libo Tramín červený? Dneska jasným favoritem možnoist cé. ♥ I když nechápu, proč Tramín červený je vlastně bílý?! Yummy!

(...)

PVC: "Víš jak jsi chtěla nakupovat ty dárky na miminka?"
D: "No nekecej, že... Kdo?"
PVC: "Kenvelo!"

Vánoční nakupování miluju a dětský šopy budem vymetat ostošest! Gratulace, maminko! :)

A na zítra oprášit anglinu, excel a powerpoint, protože se jde pohovůrkovat! I když chtě nechtě do Prahy. Takže držte pěsti, ať jsem ta asistentka! xD

Asi nevím, nebo cože

Chřipka stále není na ústupu a bacily stále okupují mé tělo. I feel better but... Hlavně nezapomenout boty do nepohody. Sníh v Liberci mě ani omylem nezaskočí! Spíše naopak. Je paráda, když víte, že nemusíte vstávat v pět ráno a jít do práce a ještě víc paráda je, že nebudu vstávat s odporem, že musím do školy. (Doufám, že tahle cesta nedopadne jako ta minulá! Faux pas!)

...

Seznam dárků (skoro) úspěšně dořešen a můžu začít objednávat. Miluju tyhle nakupovací časy! <3 Nejvíc na světě mám radost z dárků, kterými obdarovávám (trocha skromnosti neuškodí, ale taky je ráda dostávám, smích). Kde jsou časy, kdy jsem se těšila co dostanu pod stromeček. Teď pod stromeček chci věci do domácnosti, který jsem našim nikdy nechtěla dávat. Holt samostatnost člověka naučí šetřit. Takže letos se těším, že dostanu něco do domácnosti. (A doufám, že dostanu něco i do nedomácnosti, jen a jen pro Džínovou! <3)

Zjišťuji, že nemám ani formu na čokodort, který jsem chtěla svýmu dredatýmu udělat zítra. Ještěže mám maminku, která má dvě dortový formy. Jednou chci být taky tak praktická jako ona. Smích. Asi stárnu, že? (A poslouchám kýčovitou hudbu pro poezii říjnovýho podvečeru.) xD

Nechcete mít někdo malý bejbý? Zrovna se rozplývám nad tím, jak se na ně krásně nakupuje. Jednou ze mě bude hodná teta Džína! :-)

Kde je slepice? Někde vzadu, kachna ji naštvala. Prej, že vejce bylo dřív.

Jsem prostě klasik! A nejen proto, že mám novej neskafáckej rádoby grankózní (tečkovanej!) hrnek! Dlouho jsem si nic nekoupila a touha (i přes protest peněženky a drásajícího srdce) byla větší! A víte jak, na pochroumanou náladu vždycky zabíralo nakupování... :) Ovšem nevím jak dlouho bude moje srdce schopný nosit ty šutry tam. Otázky existenciální krize už bych nejradši měla za sebou a popravdě jsem si nikdy nemyslela, že budu muset řešit práci a školu najednou, přičemž nebudu mít na výběr alespoň ze dvou variant. Jedna možnost je ale taky možnost a moje tělo už se asi začíná brátit tak, že se vůbec nebrání a všechny bacily světa okupují můj nos, krk i hlavu. Proč ne.

(...)

Je sobota (od slova sob?!) a no ty vole, je fakt vtipný číst, kde se ostatní lidi vožíraj (a kde jsem se (hmm ještě taky před rokem a půl xD) opíjela já). Netřeba se vožírat a býti prasetem, ale po dobách hrošího čůrání (!!) se mi stýská! Kde je ta poezie noci? Vždyť když se vrací normální (chápej úroveň mého věku) lidi vracej z hospody, já vstávám do práce a nebo (ještě méně přijatelnější fakt) vstávám do školy. Ano, sobotní rána patří výletování do města špíny, hodně divnejch _____ (doplň dle uvážení!, protože lidí by byl docela zavádějící pojem), smogu, bezcharakterních sviní, ale taky milých spolužáků, ózovních vyučujících a prímovýho ředitele. Nutno podotnout, že brýle už jsem dávno sundala! :) Kde jsou ty časy, kdy jsem pólila a hřešila? Nenávratně pryč!

Nevím proč sem vůbec píšu vždycky, když mám náladu pod psa, kdy mi ji ani naše (ne moje, ne jeho, naše!) čtyřnohá nedokáže zvednout? Což teda neplatí pro tento dlouhý okamžik, kdy jsem odloučená od muže. Ovšem psychická a fyzická závislost na mým dredatým je víc než velká. Aby ne! Řekla bych že by se ta závislost dala zařadit do tvrdších drog. :) Mažu zprávy z telefonu, ale obsah mám dávno vrytí pod kůži. Kdo jiný mi i přes všechny moje vztekací nálady může říct takový slova, po kterých se mi tají dech, v krku mám sucho a srdce mi buší jak o závod. S žádným jiným jsem tohle nezažila, a o to víc si vážím věcí, který si dějou. I když to ne vždy opětuju tak, jak bych chtěla. Ale poručtě beranovi, když je takovej, jak je! (S tím si mě lásko ale jednou musím vzít...! xD) A víte co? Musíme se hádat, protože jsme taky jenom lidi a kdo se nehádá, má hodně nudný život!

Je mi smutno. Místo vína jitrocelovej sirup a místo muže psí smečka.

"Podruhé jsem se do tebe zamiloval...!" (Ani teď Ti nejsem schopná říct to samé, protože moje prvotní zamilovanost ještě nevyprchala.)

Dnešní menu večera? Přátelé! A v příštím kole GG, který jsem neviděla takovejch nejmíň!

Phoebe: „Všude, kam dneska přijdu, je znamení, že mám navštívit svýho tátu. Sotva jsem vylezla na ulici, šla jsem kolem buffé... tak se můj táta jmenuje.”
Všichni: „Ahaaa!”
Phoebe: „A taky tam měli frankovku, což je jeho křestní jméno bez tý ‚ovky’.”
Všichni: „Ahaaa!”
Phoebe: „A vedle v řeznictví měli ve výloze kolena.”
Monika: „To je indiánský jméno?”
Phoebe: „Ne, ale mně se třásla kolena, když jsem... za ním naposled šla. Takže to nemohla být žádná náhoda.”
Rachel: „No a kdo si dá ještě hamburger?”
Phoebe: „Takže teď za ním musím.”
Monika: „Proč?”
Phobe: „Hamburger. MacDonald. Oh, MacDonald farmu měl... A táta je farmaceut!”
Ross: „Aha!”

A těším se na okamžik, až jednou budem pan a paní Smithovi! Tak! :)

Fialová vládne světu!

A obzvláště naší ložnici! ♥ A my dva se už nebudu hádat, ani se na sebe zlobit, ale jen si tu fialovou užívat! Viď ty můj... :)

Bez chlastu neusnu!

Sobotní apdejt by dopadl stejně. Přátelé skončili, nálada na bodu mrazu (možná i pod) a společnost s hodně alkoholovými švestkami! Co na tom, že jsem kvůli němu celou noc nespala (oprava, ta hodina se přece počítá!). Ale nikdy si nemyslete, že nějaký raníčkový usmiřování je konečné, protože není. Je to jak zlej sen. Občas fakt přemýšlím, že si sbalím svých pět (šest?) švestek a vrátím se domů (je to ještě domov, že jo?!). Možná jsem fakt tak nesnesitelná já (jak by řekla naše paní na filosofii, protože chybu máme hledat jedině v sobě) a možná mě má plný zuby.

Neumíme vedle sebe žít! Neumím žít s ním, ale bez něj taky ne. (On však beze mne ano!) Nechci trávit sobotní večer s lahví sama. Na tohle mají být přeci dva. Ale někdy neuškodí trochu sobeckosti!

Bude líp, přes týden práce, víkend škola. Budeme si vzácnější, nebo se budem nenávidět. Je to buď a nebo... a hodně otázek a otazníků. A zatím otevřený konec.

Ale dneska budu spát celou noc, a alkohol mi k tomu pomůže. Beztak jsem u něj až na (nejlepším vyhovujícím) třetím místě. Sára a jeho neřest jsou mu rozhodně přednější, já jsem ta v povzdálí, je to tak a on se nezmění. :-(

A víte co? Pytel popcornu rules! Proč hubnout, když on to neocení?!

Směju se, ale chce se mi brečet.

Jo, já byla vždycky mistr na pocity!

Je mi smutno. Mísí se ve mne smutek se vztekem, je mi zima, ale přesto to ve mne vře! Občas pochybuju, že ta slova myslí vážně. Napsaná, ale smazáním z mobilu jsou rychle pryč. Radši bych je nosila uvnitř, ale co chcete od člověka, který ani neví, kde má srdce (adrenalin do plic!)

(...)

Tohle je totiž hodně blbě natočený film (život!!), špatné obsazení herců, hudba nestála taky za nic. V hlavní roli měl rozhodně hrát jiní lidé. Dnešní den nezachrání ani Oliver. Jediný, co jsem si přála, bylo přijít domů, strávit večer s ním, vínkovat... a proč teda to ticho?! (...)

Cizím vstup zakázán!

Moje myšleny, pocity, radosti a strasti pro NĚJ měly být tajné. Řekla bych, že to bylo až osudové (i přes všechno to, že osud ani náhoda není) setkání tváří v tvář. Ale stalo se, přečetl si. Myšlenky číst nedokážu, abych mohla vědět, jestli mi doopravdy věří. Já věřím, že ano. Jdeme zase o krůček dál a já se (stoprocentně) ujistila, že je můj pan Božský.

A to co se stalo v sobotu tomu hodně pomohlo. Zase v tom lítám až po uši a usínám s nejkrásnějším pocitem a šimráním v bříšku jako na začátku. Miluju začátky a patnácti měsíční výročí. <3

... a musí!

Přeji si, aby to vyšlo!

Růžová je žůžo

Jsem cool. Konečně. Mám růžovej mobil. Dotykovej, heč. Novinka, bez které by půlka týhle planety neusla, smích. Jsem stylová, protože má všechny ty moderní věci, včetně určení polohy (zaměřuji 69, lol!) a předpovědi počasí, což jsem na tuty potřebovala! A protože je sexy velkej, tak už ho snad nikde nevyklepu!

A lidi nebuďte svině, vraťte mi můj starý milovaný SE, ajlavtit! (Ještě že jsem geniální a zálohuju, ovšem nejsem tak moc geniální a bohužel nezálohuju všechno. xD)

Za blbost se holt platí. Ovšem kdyby nepršelo, nejela bych autobusem do práce. Kdybych nejela autobusem do práce, nevyklepala bych mobil na sedačku (nebo kamsi, že?), a nemusela bych teď zewlit do konce života. xD Mít peníze je fajn. Mít hodně peněz je ještě víc fajn. Kamonbejby!

Tři studijní za týden

Jediné co si budu do konce života pamatovat z Brna je asi stopadesát východů z podchodu. Kterej je ten pravej? "Ale už, holky, neštvěte mě, jdete zase špatně." Ten pán vypadal ovšem hodně podezřele, takže se ptáme pohádkového dědečka kudyžekam. A tudy tam, protože Tesco máme blízko a pak dvakrát za hor a jsme tam! Kdože mi říkal, že to vypadá jako letohrádek?! xD Čtyři hodiny na studijním, kde jsme mohli být jen (pouhé!) dvě + nejvíc ózový pan G., kterej střílel jeden geg za druhým s moravským přízvukem. Sexy! "Která koza vám to nakukala?!" Ovšem osm hodin strávených cestováním za den, není už tak kůl! (Učím se jezdit na černo po Praze. Zevl!)

Liberec město zevlů a divných, hodně divných lidí. Cesta zima-nezima, abych se pak mohla vysvléknout do trička, žůžo! Konečně jsem oficiální denní student-nestudent s individuálem! Ano, a můžu si jezdit za dvě pětky domů, tralala! Kudy do zoo? Tudy! Nejvíc zvýřata <3. Učím se jezdit na černo i po Liberci a tramvají "tady ne, tady ne, tady ne, (příčuch ke koze), smdím kozama." xD + "Šlečno promiňte, ale ten hoch nebyl vůbec slyšet. Vy zpíváte? Máte krásný hlas." "Cože? xD Ne!" "Měla jste se příhlásit do talentmanie!" xD Paní ví, paní ví!

Promiň.
Já už jsem zvyklej.
(Najs!)
A proto ho miluju! <3

Hádáme se.

A přitom se hádat nechci.
Tak kde je problém?

Bože, ano Ty tam nahoře, ať už to máme hotové, nebo se fakt sežereme!

Update: Usmiřování mám raději. A bude i Lambrusco! :-)

Nesnáším 1. září!

Protože nesnáším davy lidí! Je jich všude moc a moc. Tak a tečka.

I když bych si to s těmi batůžkáři, tužkaři a sešítkáři z fleku vyměnila. Flákání rulez! Kde jsou ty časy nečasy?! Pivo na terázce, gejzíroobídky, točená kofola, zapejkání... a víno s olivama v altánku na Štěpce.

Stejně už se těším, až si budu nakupovat školní potřeby, snad už doufám, že na závěrečný poslední rok! Batůžek se krčí v koutě. Zvýrazňovače, propisovačky, tužtičky! Barvy vládnou světěm. A nezapomenout na žirafí pravítko, které se mi ztratilo společně s penálem. Smutná story, smutný konec.

(...)

Víkend bude fajn, protože svítí sluníčko. I když horoskopově na tom nejsem zcela nejlépe. Ale věřte mu, nevděčníkovi! xD Babí léto útočí stejně jako přísun pavouků, bude to krásný podzim plný barev nejen v našem obýváku <3. Těším se!

V pondělí udělám velký krok kupředu a budu zase o něco větší holka, která se o sebe umí postarat. Pane Engliši, já to zvládnu, a né, že ne! A i když mě trošku bolí hlavička, po včerejším sklípkování, tak to říkám s čistou hlavou! (Mastné vlasy nepočítat! xD)

Hallelujah, předstírejme a množme se!

Taxem jsem si udělala test Hodíte se xobě?, kterej mi měl zabrat pouhé dvě minuty času!, a bez kterého bych nemohla žít, jak jsem zjistla. Ha! Výsledkem jsme společně (s testem) došli k závěru, že se xobě (s dredatým) nejspíš hodíme, ale skřípe nám to. Óoo jak překvapivý závěr! Copak on existuje vztah, kde to neskřípe, kde se lidi nehádají, nenasírají? Odpovědí je nejspíš ano. Pokud budu chtít nudný a předstíraný vztah, že je všechno fajn, pak nebude nic sřípat a já dosáhnu dvaceti bodů! Vzhůru do předstírání. Hallelujah, paní Bc. LČ, autorko testu a a koučko mezilidských vztahů. xD

apdejtnambrvan: všechno je oká&fajn, muž domaloval obývák na červeno <3 juch!
apdejtnambrtú: tituly jsou (jak sami vidíte) na hovno

Z mechu a kapradí

Dneska jsme byli na houbách. Nejprve to vypadalo, že najdeme tak akorát houby... A fakt jsme našli houby! Plný koše hub. A maminka mi z nich udělala nejvíc bramborovou polífku, kterou si povezu do bytečku. Yummy! A protože ji (určitě) Fík nejí, tak bude celá moje! (Nesobecké ach! <3) A je mi zima, tak si jdu vzít tepláky a teplý fusekle.
Už se těším na éru podzimu, barevně spadlého listí, pavučin (bez pavouků ovšem!) a procházek po lese ruku v ruce.

Až vyrostu, budu krásná.

Jsem dospělá. Proč nejsem krásná?

A proč už neumím psát se zaujetím?

Pět let nebo cože

Zítra. Už za hodinu a šest minut. Nezapomněla jsem. A to je hlavní. Takže všichni doufejme, že se dožije(me) toho šestého výročního roku.

Bilancovat (a balancovat) tady o tom, co se stalo i nestalo zřejmě ztratilo význam. Je tu samé houští a chtělo by to tu trochu vyčistit, zkulturnit s předsevzetím, že sem budu alespoň jednou týdně psát! To je fér, a né, že ne!

A víte co? Za pět let jsem se (e)lajf viděla s osmi blogujícími (či již vymřelými) blogodušemi. A beru to jako osudové znamení, i když jsem na ně dlouho nevěřila!
A víte co podruhé? Líbí se mi plzeňský kašny na náměstí, i když jsem neměla ani šajnu co mají představovat. Anděl rulez <3! A chrtice s velbloudem, abyseneřeklo! Sedět v cizím městě a nepřipadat si cize. Od blogodob se mým vysněným městem stala Plzeň. Jestli se někdy budu stěhovat za hranice Boule, tak jedině tam.

Letos se toho stalo mraky, ale tím, že jsem se (ne)dobrovolně vzdala studenstského života, tak není čas prosedět noci na židli nebo nejít spát vůbec. Nejvíc závislej člověk na internetu se kvůli tomu svému dredatému vzdal všeho. Pryč od maminky a tatínka, od teplých maminkovských večeří, vždycky čistýho a voňávýho oblečení (kdy by se vám nestalo, že vaše oblíbená věc je nepoužitelná!), svačinek na stole (když nestíháte na bus) nikdy né prázdný peněženky (...) prostě bezstarostného free života! A já se toho všeho vzdala kvůli němu. Dobrovolně žiju v králíkárně, v městě plném hluku a smogu, kde nám pod okny zpívají opilci ódy na dobrou noc. V bytě, kde můžu sledovat třetinový fotbal, a dvoutřetinově si domýšlet kdejeasimíč. V 3+1 který patří jemu, ale on říká nám, protože on + já = my! <3 Chtěla bych se vrátit v čase a zažít ten nejvíc začátek jakej jsem kdy zažila s ním. Nevrendinkstory!

Asi stárnu. Místo toho, abych psala, jak jsem kde kalila, pólila, výletovala, objevovala a zážitkovala, tak myslím na (naší) budoucnost, ubývá mi spontánost, ulítlost a smysl pro okamžik! A čím víc mě sere, tím víc ho chci. :-) Revoluce v ruce!

(A kdo byste nepoznal, mám ráda závorky.)

Smutno.

Nerada sama usínám, a ještě nejneraději (existuje takové slovo vůbec? protože zní dost divně) se sama probouzím. Je to děsné, jakou mám potřebu být s ním. Cítit ho čichovým i hmatovými orgány... Už jeden celý rok a beze dne i jeden měsíc k tomu. <3

Pro všechno na světě s ním zapomínám, jak jsem to tu kdysi měla ráda, jak jsem bez ostychu každou volnou minutu četla vaše příběhy, vaše sny, vaše životy. Zní to trochu celý jako nějaký otřepaný kus starého elpíčka. Jenže ty už se nenosí. Nejsou dnešní.

Ať už je zítra. Ať se zase rozčiluju nad tím, jak si neumyl nádobí, jak jsou věci rozházené po ložnici, jak mi snědl moje sušenky, jak... a jak krásně umí vonět, smát se, hladit.

Víc smíšených pocitů jsem uvnitř sebe už dlouho neměla. Už rok a měsíc (bez dne a noci).

A prošvihla jsem i červenec!

Co na to říci

Je to smutný, že po tolika letech už si nemáme spolu co říct.
Ty a já.
Blog a já.

Prošvihla jsem květen a červen.
A pořád se něco děje...

Nechci být velká holka, co už nemá čas na své imaginární já.

Pusto

Je duben a je tu pusto prázdno

...

a nevím co ještě. :(

Jů nou!

Týden bez školy, to je fajn. Možná víc než fajn. Ještě by to chtělo týden bez práce, pryč ze světa negramotů, do kofeinového království za svou božskou...! Občas si svou prací ale docela solidně posiluju sebevědomí! :-)

Chtěla bych bejt děsně velká holka, která luskne prsty a z fleku se třeba odstěhuje za svým broukovým. Ale asi zase tak velká holka nejsem, protože rozhodování není pořád moje parketa. Jenže nejde to tak, ani tak a pomalu mě to bydlení na dvou místech začíná unavovat. Chci být s ním, ale i u kofeinový! A taky chci, až otevřu oči, spatřit to naše! třiplus jedna k obrazu svému. Jde to,... pomalu, ale jistě. A těch skoro výročně osm měsíců mi přijde neskutečně dlouhá doba! V dobrým i méně dobrým, zlo totiž nemáme.

A víte co? Budeme mít nový okna. (Nejvíc vyplesklá Džína!) A holubi nám už snad v šest ráno nebudou dávat dobrý ráno ťukáním do skla. xD Žít si ve dvanáctým patře má prostě svoje kouzlo.

A ty nahoře, zařiď mi na sobotu sanšájn, ať můžem vyrazit pouťovat na Matěje a bobovat a večerně hospodovat. A ty nahoře, v neděli mi zařiď přísun sněhu, ať můžeme horovat na prknech. Broukozně, samozřejmě.

Jsou to sračky, ale potřeba je potřeba.

Éterická

... a nezapomenutně nezapomětlivá s prvním a posledním úronovým článkem tohoto roku.
Ještě něco?
To je vše, přátelé.

A víš co?
Pořád stejně zamilovaný zvíře do svýho zvířecího.

Konec?
Tečka.

A konečně můžu odejít s blaženým pocitem spát, že jsem ten únor neprošvihla.
Budeš mi chybět. Ale březen,... březen, ten bude lepší, viď.

O sněhu, o psí mámě, o psím tátovi...

Něco jako v tom stylu "dnes jsem udělala první krůček, radujme se". Haleluja!
Tudíž dnes (= včera) jsem udělala první oblouček vlevo na snowboardu, smích. Konečně nepůsobím jako malé postižené ptáče, co se točí dokolečka. Už se konečně můžu řadit mezi začáteční amatéry, co sjedou kopec na snoubiči a nepadají. Červená je výjimkou potvrzující nepsaná pravidla, která se mají porušovat.

Nejvíc myšlenek, co bych světu chtěla vykřičet, ale když rozlámaná usednu do křesla, zmůžu se jen na přiblblý smích a prsty nesmyslně skáčou po písmenech tak, že to nedává žádný smysl. Jako by snad mělo.

(...)

Měsíc soužití s mým dredatým a mně dochází, že ho fakt miluju, i když mě neustále rozčiluje tisíci věcmi, pro který bych se na něj chtěla zlobit, ale nedokážu to. Po půl roce vyřčená slova po nejvíc sexózním zážitku, která nebyla a nejsou klišé. <3 Nepotřebuju je slyšet, stačí, že vím, že to tak cítí. Stejně jako já.

Už teď vím, že mi bude smutno, když tu nebude v noci se mnou, když bude spát ve svém třiplusjedna. Bude mi chybět i ten chaos v mém pokoji, noční vstávání s psí slečnou, oblečení ve dvou pokojích... Je toho víc než dost. Ještě, že mi na Valentýna bude dělat společnost Coffee(nka). <3

1/ Miluju svýho dredatýho. 2/ Miluju snb, sníh a hory. 3/ Těším se na Coffee.
4/ Příštích 48 hodin bude kritických. xD

Jedno vím jistě...

To je tvoje přítelkyně?
To je moje budoucí žena.

Chlapi jsou a budou svině (viď VH), ale ten můj je nejvíc brouk a těším se na okamžik, až mu do očí řeknu, že ho miluju! <3 Po půl roce stále nevyřčená věta... A má to své opodstatnění!