Nikdy se předem nevzdávám

Mám z toho rozporuplné pocity. Těším se a chci to, ale... Je to hrozně těžký se loučit s něčím natolik blízkým. Je to část mého já, mého děství, mého života... A co teprve, jaký pocit to musí být pro ně(j)! Nikdy bych nevěřila, že bych to chtěla udělat. Ale jiné řešení není.

Jen se mi chce brečet z myšlenky, že vím, že tam zůstanou moji dva nejvíc nejlepší pod zemí! Můj T. a B. <3 Ale to nezměním. I přes to to chci udělat. Pro sebe, ale nejsem sobecká! Chci to hlavně pro ně!

Chci, aby to dopadlo. Možná víc, než aby to dopadlo v pondělí v Brně. Chci aby to dopadlo všechno dobře! Chci se už mít líp. A začít všechno nově. I když vzpomínky zůstanou... Bohužel i ty špatné.

Všichni to známe

Taky Vám přijde, že všechny věci okolo Vás se skládají z předpony NEJ?

Mám doma zaručeněně NEJlepšího muže! NEJkrásnější a NEJroztomilejší domácí mazlíček mi dříme na klíně nebo dokáže udělat NEJsmutnější očka na světě? A vy mu prominete i to, že by Vám rozkousal vaši NEJoblíbenější věc? Navíc si jednou pořídím NEJúžasnějšího psa na světě, který už má dávno vybrané své jméno!

A co teprve skutečnost, že jsem NEJlepší kuchařka na světě. Zaručeně dělám NEJlepší rajskou, bramborový salát, koprový dresing a mohla bych pokračovat hrdě dál. Ale neudělám to.

Co se týče filmů, tak koukám zásadně na takové, které mají hodnocení na čsfd NEJméně 60 %.Ve škole zaručeně dostávám u zkoušek ty NEJhorší a NEJtěžší otázky ze seznamu, a pak se nedivím, že ohodnocení není NEJideálnější a NEJlepší.

NEJméně bych našla asi dalších 5 397 důvodů a slov, ale nechce se mi.

Vyhlíží lepší zítřky

... aneb zkouška prvního mobilopostu! :-) A jde to, né, že ne!

Procházková

Miluji vůni večera.
Tu, když se procházíme loukou plnou kvítí.
Miluji tu vůni lučního kvítí.
Tu, když se držíme ruku v ruce.
Cítíme své vzájemné teplo
a cítíme chuť našich rtů.

Miluji ho stále i po té době. Po té době, kdy nás už absolutně nic nedokáže na tom druhém překvapit. Miluji, jak spolu plánujeme naši růžovou budoucnost. To, jak si vybíráme, kde budeme stavět domeček. Kde budeme vychovávat naše dítka, a kde se budeme na mazlit s naším štěňátkem.

Už si ani nedovedu představit, že bych se měla probouzet sama...

"Dal bych si něco sladkého."
"Dej si mě. Já jsem sladká dost."

Učím se učit

Připadám si jako prvňáček, co objevuje kouzlo písmenek, která tvoří slova, věty, souvětí. Slova jsou všemocná a já si připadám vlastně jako Alenka v říši divů, protože abych pochopila význam věty, musím si ji přečíst nejméně dvakrát a ještě si ji přeříkat nahlas. Achjo. Myslela jsem si, jak to půjde samo a místo toho se ve všem ztrácím. Ztracena v nesrozumitelných slovech. Rychle zapomínám naučená moudra a přeji si, abych si na ně vzpomněla v moment, kdy budu odkázána před komisí sama na svůj mozek a budu tápat.

Jsem takový věčný student, co se snaží studovat, zkouší to u zkoušek a doufá, že to třeba dopadne dobře. Možná...

(...)

A teď sáhnu po jiném hrnečku červeném Nescafé (rádoby zabrousím do jiného šálku čaje/kafe), a že po něm fakt sahám :-) a prostě: Jmenuji se Džína, a jsem závislá na penězích. Ano, to jsem pořád hlásala, jaxem nezávislá. Nikdo není nezávislý. Je to lež! Mám ráda nakupování. Je jedno jestli pro sebe, nebo pro přátele, rodinu, chlupáče... Výraz blaženosti a radosti na tváři druhých mi působí neskutečnou slast, že dělám něco dobrého. A já chci být lepším člověkem, snažím se. A i když peníze kazí, taxe zkazit nenechám.

Máj

Chtěla jsem stihnout napsat něco krásně pozitivního, když je ten máj. Dnes však zjišťuji, že nám pomalu, ale jistě koční... Tak tedy, nashledanou, snad příští rok!

Ukradeno

Muž a jeho pes spolu kráčeli podél silnice. Muž se rozhlížel po krajině, kochal se scenérií a najednou tomu muži došlo, že je mrtvý. Pamatoval si, jak umíral a taky, že ten pes je vlastně již mnoho let mrtvý. Po chvíli přišli k vysokému bílému kameni u cesty, co vypadal jako hezký mramor. Na táhlém kopci stál vysoký oblouk, který se leskl ve slunečním svitu. Když se u něj zastavili, uviděli ohromná vrata, která vypadala jako lastura a cestu, která k těm vratům vedla, jako z čistého zlata. 

Pes táhnul k vratům a jak přišli blíž, uviděli člověka sedět za stolem. Byl dost blízko, aby se zeptali: "Promiňte, kde to jsme?" 

Ten muž odpověděl: "To je nebe, pane!"

"Skvěle", odpověděl ten muž. 

"Neměl byste trochu vody?" 

"Samozřejmě, pane! Jen vstupte a hned tu bude čerstvá ledová voda." 

Muž pokročil a vrata se začala otevírat. "Může pes se mnou?", zeptal se. 

"Je mi líto, pane, zvířata sem nesmí!" 

Člověk chvíli koukal a pak se otočil k silnici a pokračoval v cestě. Za dlouho přišli na vrcholek dalšího táhlého kopce a přišli k zaprášené cestě, která vedla k selským vratům, co vypadala, jakoby je nikdy nikdo nezavřel. Ani plot tu nebyl. U vrat uviděli o strom opřeného člověka, jak si čte.

"Pardon", oslovil muž toho čtenáře: "Nemáte vodu?" 

"Jasně, támhle je pumpa!", ukázal ten člověk na místo, které zvenku nebylo vidět. "Pojďte dál!" 

"A co můj přítel?" Ukázal poutník na psa. 

"Jo, bude tam miska." 

Vešli dovnitř a skutečně tam byla stará pumpa a vedle miska. Poutník ji naplnil a dlouze se napil. Pak dal psovi. Když se napili, vrátili se zpátky k člověku, který tam stále čekal na ně. 

"Jak tady tomu říkáte?", ptá se poutník. 

"To je nebe!"

"No to je dobré", říká poutník. "Ten člověk před tím taky tvrdil, že u něj je nebe!" 

"Aha, vy myslíte tu zlatou ulici s těmi perlovými vraty? Pane, to je peklo!" 

"A nevadí vám, když takhle zneužívají vaše jméno?" 

"Ne! Chápu, že se vám to tak zdá, ale my jsme rádi, že odchytnou lidi, co jsou schopni nechat psa venku!"

To je pech

Definice zákonu schválnosti jest fakt, že jsem doma a konečně mám i čas na svůj blog. Tudíž se nabízí možnost, která mě vždycky přepadne v tu nejhorší dobu, kdy u sebe nemám ani kousek papíru, a kterou je psaní úžasně výživného článku.

Jenže co psát, když doma ležíte s bacily a počasí vás nutí spát? (místo psát?)

(...)

Zájíma někoho, že mi zrovna psice líže nohu pod peřinou?! xD

Slečna s kulichem

Takhle jedno úterní ráno na zastávce při čekání na autobus...

Pan na zastávce: Slečno, vy dneska nemáte kulicha?
Slečna bez kulichu: Ne, na kulich je dnes moc teplo.
Pan na zastávce: To je škoda, musím Vám říct, že Vám moc sluší!
Slečna bez kulichu: (rozpačité) Děkuji!

Přijíždí autobus, následuje třízastávková cesta, zastávka na znamení a pan pokračuje v konverzaci.

Pan v autobuse: Slečno, když se na Vás na tak dívám, tak musím říct, že Vám to sluší i bez kulichu.
Slečna bez kulichu: Děkuji, to je milé takhle po ránu! (co se na komplimenty odpovídá?)

Občas trocha pozitivismu po ránu neuškodí! A s úsměvem to se jde do práce líp.

Alespoň kapku vod(k)y, prosím

Člověk by si řekl, že po třech hodinách "vydatného" spánku, kdy vás vaše drahá polovička vzbudí uprostřed snění svým příchodem do ložnice a následném rozvalování po vaší půlce postele, vás nemůže už nic překvapit. A ejhle.

Ani byste neřekli, jak moc je voda nezbytná, dokud nevyschne, nebo třeba nezamrzne jako u nás v práci. Zavádějící na tom všem je, že z celého areálu voda netekla jen v naší firmě, ale což... Podmínky plné polní v případě nutnosti potřeby na záchod... k nezaplacení! (Řeknu to asi tak, že vidina záchodové mísy mě dostatečně uspokojila. xD)

Už to vypadalo beznadejně, protože začít den bez kafe (!!) byl byl dost velký průser. Co si budem povídat! Ovšem genialita mého skytého já se odkryla a tak mise pro lepší začátek se zdařila.