Nikdy se předem nevzdávám

Mám z toho rozporuplné pocity. Těším se a chci to, ale... Je to hrozně těžký se loučit s něčím natolik blízkým. Je to část mého já, mého děství, mého života... A co teprve, jaký pocit to musí být pro ně(j)! Nikdy bych nevěřila, že bych to chtěla udělat. Ale jiné řešení není.

Jen se mi chce brečet z myšlenky, že vím, že tam zůstanou moji dva nejvíc nejlepší pod zemí! Můj T. a B. <3 Ale to nezměním. I přes to to chci udělat. Pro sebe, ale nejsem sobecká! Chci to hlavně pro ně!

Chci, aby to dopadlo. Možná víc, než aby to dopadlo v pondělí v Brně. Chci aby to dopadlo všechno dobře! Chci se už mít líp. A začít všechno nově. I když vzpomínky zůstanou... Bohužel i ty špatné.

Všichni to známe

Taky Vám přijde, že všechny věci okolo Vás se skládají z předpony NEJ?

Mám doma zaručeněně NEJlepšího muže! NEJkrásnější a NEJroztomilejší domácí mazlíček mi dříme na klíně nebo dokáže udělat NEJsmutnější očka na světě? A vy mu prominete i to, že by Vám rozkousal vaši NEJoblíbenější věc? Navíc si jednou pořídím NEJúžasnějšího psa na světě, který už má dávno vybrané své jméno!

A co teprve skutečnost, že jsem NEJlepší kuchařka na světě. Zaručeně dělám NEJlepší rajskou, bramborový salát, koprový dresing a mohla bych pokračovat hrdě dál. Ale neudělám to.

Co se týče filmů, tak koukám zásadně na takové, které mají hodnocení na čsfd NEJméně 60 %.Ve škole zaručeně dostávám u zkoušek ty NEJhorší a NEJtěžší otázky ze seznamu, a pak se nedivím, že ohodnocení není NEJideálnější a NEJlepší.

NEJméně bych našla asi dalších 5 397 důvodů a slov, ale nechce se mi.

Vyhlíží lepší zítřky

... aneb zkouška prvního mobilopostu! :-) A jde to, né, že ne!

Procházková

Miluji vůni večera.
Tu, když se procházíme loukou plnou kvítí.
Miluji tu vůni lučního kvítí.
Tu, když se držíme ruku v ruce.
Cítíme své vzájemné teplo
a cítíme chuť našich rtů.

Miluji ho stále i po té době. Po té době, kdy nás už absolutně nic nedokáže na tom druhém překvapit. Miluji, jak spolu plánujeme naši růžovou budoucnost. To, jak si vybíráme, kde budeme stavět domeček. Kde budeme vychovávat naše dítka, a kde se budeme na mazlit s naším štěňátkem.

Už si ani nedovedu představit, že bych se měla probouzet sama...

"Dal bych si něco sladkého."
"Dej si mě. Já jsem sladká dost."

Učím se učit

Připadám si jako prvňáček, co objevuje kouzlo písmenek, která tvoří slova, věty, souvětí. Slova jsou všemocná a já si připadám vlastně jako Alenka v říši divů, protože abych pochopila význam věty, musím si ji přečíst nejméně dvakrát a ještě si ji přeříkat nahlas. Achjo. Myslela jsem si, jak to půjde samo a místo toho se ve všem ztrácím. Ztracena v nesrozumitelných slovech. Rychle zapomínám naučená moudra a přeji si, abych si na ně vzpomněla v moment, kdy budu odkázána před komisí sama na svůj mozek a budu tápat.

Jsem takový věčný student, co se snaží studovat, zkouší to u zkoušek a doufá, že to třeba dopadne dobře. Možná...

(...)

A teď sáhnu po jiném hrnečku červeném Nescafé (rádoby zabrousím do jiného šálku čaje/kafe), a že po něm fakt sahám :-) a prostě: Jmenuji se Džína, a jsem závislá na penězích. Ano, to jsem pořád hlásala, jaxem nezávislá. Nikdo není nezávislý. Je to lež! Mám ráda nakupování. Je jedno jestli pro sebe, nebo pro přátele, rodinu, chlupáče... Výraz blaženosti a radosti na tváři druhých mi působí neskutečnou slast, že dělám něco dobrého. A já chci být lepším člověkem, snažím se. A i když peníze kazí, taxe zkazit nenechám.