Z hodiny práva

"Otcem je muž, který s matkou souložil v době delší než 180 a kratší než 300 dní před porodem."

Coffee toffee

Jestli si někdo myslí, že nic lepšího než hořkej hrnek Nescafé s mlíkem není, taxe jednoduše plete. Taky sem si to dlouho myslela. Teda do tý doby, než sem měla tu čest s pravou vietnamskou kávou. Chvilku mi to trvalo, než sem se dozvěděla, že se to musí nechat určitej čas vylouhovat a pak zcedit, ale výsledek stál za to. Nepopsatelně lahodná chuť typu pressa se směsí vůně kakaa a coffee... A ještě si k tomu zapálit vonný tyčinky - a je to. "I láf it."

Nanečisto

Do školy až na devátou, do třídy zase jako poslední. Pár pokynů a konec. I když ta čeština byla upřímně děsná. Pak hurá k vietnamcům na roh na nú-dlé za dvě pětky a ke Kenvelce.
"Fuuuj, ten smrdí...", smích
Hřející Punťa [punta] a Džína, která se dokonce nechala podrbat. Na třináctku do školy a anglina v pohodě už za půl hoďky. Akorát to počítání slov mi dělalo problémy. A zejtra do školy jenom na hodinku. Ani by mi nevadilo psát ty cermaty každej den.

Maturákovej

Všech těch pocitů, prožitků, dojmů (i pojmů) sem přesycena. Dvacet trojka nadosmrti zapsaná v hlavě. I když sem ještě v půl sedmý doma nervozně nestíhala, tak s prvním vykročení našeho půlroku připravovanýho nástupu to ze mě všechno opadlo. Třetí celek, druhej pár !!. Pár tanečků, Aničky slivovička na posilněnou a luxus červenej koktejl. Vožahnutej xicht od barmana. A nejlepší naše [ne]půlnoční překvapení [nejsme žádný béčka, ale céčka]. Laďův dojákovej song. A Hlava. Od půlnoci hurá šaty dolů, nohy si ulevily a na pifko. Z celýho maturáku sem M. potkala dezorientovanýho až při odchodu. Nerozhodná Kenvelka. Ve čtyřech pizzu, která nebyla. Domů a špagetky. A ráno na vlak, kterej jim stejně ujel, smích. A stejně to byl nejlepší maturák, kterej sem mohla zažít, i když jsem obohacena nejen o zážitky, ale i rýmu. A je mi krásně.

Nestíhám.

A za pět minut mi jede bus.

Originál je jen jeden

I love bananas. It isn't common banana, that's Chiquita. I love banana Chiquita. <3

Reklamní plocha

Reklama je dneska fakt všude. Noviny, televize, radio, blog... Projíždím svoje oblíbené a z každýho druhýho na mě bliká nějaká jiná. Ale když jsme s tim jednou (nevědomky) souhlasili, a neznalost neomlouvá jaxe říká u pánů právníků, tak se s tim nedá nic dělat.

V onen den založení blogu jsem se žádným zdržováním a čtením nějakých podmínek vůbec nezaobírala. Taky bych ale na druhou stranu věděla, s čím vším sem tím jedním kliknutím souhlasila.

Největší peckou je, že ony peníze za reklamy blog.cz použije na dlouho očekávané zkvalitnění služby. Jsem zvědavá co si po tím "zkvalitněním" představit, protože rozšířené žebříčky, uživatelské profily a smajlíky většina z nás vůbec k blogování nepotřebuje.

Šmik

Jedna hodina v křesle a z mýho "dlouhýho" hára jsou zase luxus krátký vlasy. Asi mi bylo přiděleno mít jenom krátký vlasy, smích. Je to holt pohodička mít odlehčeno o půl hlavy. A co nenosím na hlavě, nosím v hlavě. Takže moje snaha o dlouhé vlasy se opět nekoná a tudíž i odpadá starost, co si na hlavě vytvořim v onen maturákovej den. Mám z krku dvě mouchy jednou ranou. Jsem já to ale geniální.

Spontánně

Spontánně jsme pili. Nějakej ten [džin]. Spontánně jsme koukali dvě a půl hoďky na film. Spontánně jsme jedli. Spontánně jsme se rozhodli, že pojedem na Ješťéda. A udělali jsme dobře, bylo krásně jarně slunečno a teplo...

Vratné lahve

Aby bylo vítání, musí být napřed loučení.

Brčka(ř)

"Chceš podat brčko?"
"Já už sem přestal... (ticho)"
"Brčko,.. do toho drinku... "

A lízátko(vání) už radši nekomentuju...

Ska ska ska ska ska skandál

Jenom se musim smát, jaxe všichni hádaj kvůli jedný tečce v kalendáři, která tady bude co nevidět, a stejně zase tak rychle vyšumí... A žádnejch jedenáct týdnů to nezachrání.

Úplně moc noc to byla

A přitom to začalo tak nevinně jako vždycky. Ale ten Mozart nás tak dostal, že to nešlo. A renťačky by měly dostat ocenění za její baletní číslo co předvedly. V době demokracie a cenzura fotek. A pak ty růže v tlamě, smích. A pak Eva největší pecky stylu abatyše.

"Chceš bejt hubená, tak si představ, že jsi hubená. Představuj a kontroluj každej svůj pohyb co uděláš..."
"A ty to tak děláš?"
"Ne, já od přírody nemůžu přibrat."
A pak to její oblíbený, "no tak promiň" nebo "mlč", smích.
"Jak poznáš, že je už vožralá...?"

A pak ten úplněk a zatmění. A rekord, šly sme po půlnoci. A Evy noční toulky po bytě a ze spaní: "Jano, já tě zmlátim. Já vim, že nespíš."
Příště spim v posteli s Kenvelkou, smích.

[nou broukn nek]

Příjde vám normální dělat mexickou vlnu o matice? Nebo klasické zpestření zpěvem, který máme nacvičený už od prváku? Navíc to všechno za dveřmi vypadá tak idylicky pro toho, kdo netuší. A pořád se to opakuje dokola, každý čtyři roky znova. Jenže v patnácti se tomu ještě (možná) smějete.

A mě už to ani nepřekvapuje. Stejně tak jako naše páteční poslední dvouhodinovky. Nebo plánování skoku z okna. Což mi připomnělo otřepanou větu: "Kdyby XY skočil z okna, skočila bys taky?" Dneska už odpověď znám. Ano [protože pod oknem je balkon].

A ještě mám to štěstí a vytáhnu si čtyřku, o který toho vim velký kulový. A to je jich teprve deset. A co až jich bude pětadvacet? A nevim jestli je pro někoho uplně normální si přečíst Latinskou mluvnici staroslověnštiny, Ztracenej ráj nebo nějakej pěknej slovník. Každopádně pro mě vůbec.

Jediný co mě pořád překvapuje jsou boty, jogurt, vodka,... a taky to, že je třetí březen a padá sníh.

Never more...

Taxme se se sousedkou shodly, že horší než smrad, linoucí se z postarších občanů v autobuse, je smrad z vožralejch Slováků. Mimochodem byli dost nechutný, ještě z nich táhly ty cíga, chlast a asi týdenní nevidění vody /ne-li více/ a sedli si vedle mě. Uuuh, těch patnáct minut bylo fakt nekonečnejch a myslela sem, že dřív než vystoupim, hodim šavli...