Co na srdci, to na jazyku

Nebo co na jazyku, to na srdci? Newim, každopádně sem si spálila jazyk horkým coffee. Oujé.

Závislákovo oujé

Může mi někdo říct, kdo vymyslel slovo oujé?! Mám na něm stejnou závislost, jako na hořkym coffee (to jen tak pro uspřesnění aktuální situace). A jen tak mimochodem, miluju Ska-p a poslední dobou mi haraší na věži. Já už to nikdy neudělám! A pozor, je to nakažlivé.

Kašlu na školu a vysedávám po hospodách

I tak by se to dalo říct, jinak dvě zatlučený hodiny s paní B., která opět půl hodiny nemohla rozchodit tu děsně složitou mechaniku, ale nemělo cenu se vůbec namáhat. Takže zejtra a pátek doučko, oujé. Dvě hoďky v kavárně v divadle, o který sem neměla ani tucha, ale pohoda. Nejvíc byl stejně Zbrožek (stejnej týpek co uváděl Českýho lva) a jeho třikrát dobrý den na naši adresu. "Slečny, vy se kývete stejně do rytmu..." Místo mikra do Gejzíru za lidma, který se vykašlali na anglinu, my sme fakt skvadra lúzrů.

Nejhorších deset minut strojárny, na kterou sme šli mírně podnapilí a ještě s půlhodinovým zpožděním. "Tak to by stačilo, balíme to..." Hodinová Sportovka s M. ve dvou plus můj dobročinnej doprovod na bus. "Teda, mě eště žádná holka nikam nedoprovázela." To byl bonus, stejně jako to, že sem mokla dalších deset minut na svý zastávce. Oujé, o tom je ten život. Poslední dobou je těch bonusů na mě nějak moc, a další už nezvládám.

Některý věci jsou asi předem daný

Nebo spíš až se mě někdo příště zeptá, jestli věřím na osud, tak mu odpovím "ano". Prostě to tak mělo a má být. Život dokáže prudce člověka nakopnout nebo mu dát takovou podpásovku, že se z toho bude zase pár dní zvedat. Takže až se vyškrábu z toho sklepa alespoň do přízemí, bude všechno oukej nejen na povrchu mýho přetvařujícího se já, ale taky uvnitř. Kupředu, štreka je to dlouhá.

Nic nespraví ani utralista (wiď A.), ani ty piva, ani ty pressa, ani to podzimní moknutí na zastávce.

Chápete? Já stále ještě ne.

... Džínojc je šťastná, z něčeho, co ještě ani nezačalo, a ani neví, jestli vůbec začně. Každopádně, je ŠŤASTNÁ (teď a tady). No tak jí to přejte.

P.S. Lidi, ani nevíte, jak vás mám moc ráda. :-)

poznámka pod neexistující čarou: Vše je napsáno za střízliva, pro ty, kteří by nevěřili, že něco takovýho se u mne taky může stát. A pro ty, co tomu stále nevěří, ok, měla sem dvě skleničky bílýho vína.

Mňágovský v přízemí na zemi

Jinak si to nedovedu představit, proč myslim na něj a sedím tu nad indiferenční křivkou a nad vztahy mezi výrobci a spotřebiteli (v pátek v noci nebo už v sobotu ráno?). Jako bych těch vztahovejch stavů neměla dost sama. K tomu ta hořká chuť na jazyku.

"... s tebou a přece tak sám..."

Zprávy: Z domova

Včera nastal obrat v mém vysokoškolském životě. Konečně vidím na přednášky i z posledních míst sálu. A to díky svejm novejm černejm emo brejlím, smích. Včera nastalo hodně obratů, paní B. byla opět hodně vtipná, když štelovala asi patnáct minut projektor. Po stále neuspěšným ladění teda volala nějakýmu neméně vtipnýmu panu doktorovi (jak ty tituly nesnáším), kterej se ji ve finále zeptal, jestli to zapla. "Ale dělala jsem všechno dobře, akorát jsem nezapla hlavní vypínač." No, já bych radši držela tlamu. A pak nás má takováhle 'píp' sjízdět za každou blbost.

Nejvíc ale bylo stejně focení našeho famózního přednáškovýho sálu, kde nás ten rádoby fotograf šteloval patnáct minut a ve finále nám sdělil, že nám děkuje za spolupráci, a že na výsledné fotografii budeme tvořit abstraktní barevnej rozmazanej flek, smích. No tak už sem napůl mediální hvězda. Taková malá pozérka.

Taky mi příjde vtipný jak všichni profesoři (docenti a CSc., což sem se konečně dozvěděla, že je to kandidát věd) nám všechno vysvětlují na příkladech, kde se vyskytuje alkohol. Já sem věděla, že vejška je celá o chlastu, ale že je to až takhle. Což mi připomnělo, že už x dnů se domlouváme s M., že se sejdem (na půdě školy) a domluvíme se na kulturní procházku do hospody. Po x neúspěšných čeků, sme se vychytali, i když vlastně omylem na zastávce. Rozpačitý 'ahoj', že sem váhala, jestli se odpojí od těch dvou a půjde za mnou nebo půjde dál. A nakonec šel... ale za mnou. Takže v úterý žádný čtyři hodiny strojárny až do půl šestý, ale jde se hezky na pivko (nebo radši pivka pro upřesnění).

Dneska vlastně to samý, tři hodiny volna, takže na oběd do Céda s naší skvadrou, tři pivka, brko a pak na management. "Tady slečny po pravici se vůbec neprojevují..." Chachá. Výtlem celou hodinu. A myslim, že přežiju i to, že sem byla označeno jako černá ovce naší krú na anglinu. Sem loser, jediná nezačínám od ká, ale od jé. Oujé.

MAMI, slubuju, že nebudu tolik pít

Au. Bolí mě hlava, v krku sucho, že ani litr vody tomu nepomůže.

Pozor, článek obsahuje adolescentózu (78%)!

Tak doufám, že mi zase systém neoznámí, že nemůže uložit můj článek nebo ho uloží a poté hned smaže. Nemám sílu se s ním dneska hádat (ne, že bych ji měla včera). Ale asi bych už křičela. Vrrr.

Včera to bylo vlastně hodně zajímavý, první oficiál sraz prváčků v Účku. "Kudy se jde k 'Uturnu'?", ty holky byly vlastně hodně vtipný (nebo mi tak připadaly), smích. Byl to zajímavej večer. Po práci na Výstavko, na špeka. Po cestě tam Miloš, ze kterýho Cabba později vysondovala pár zajímavých informací (slibuju, že už se mu nebudu smát, protože je taky z obchodky). "Mil..., teda Zdeňku..." Chachá. Nejvíc směšná je moje útrata, celkem dvacet sedm káčé za Budváreq (vydřiduši), zbytek už je na Evžovi, viď Cabbo. Další špeka a fotbálek 2:1 v náš neprospěch. I ženy mají své dny, jenom já je zrovna na fotbálek neměla...

A dnešní exkurze po výrobě byla fakt síla, oujé. Absolutně nic si nepamatuju (což ale není žádná velká novinka). A víte co? Vrátila se mi Nealcé, ňuf. Storky nejvíc, ten vysokoškolskej život je stejně přinejmenším 'zajímavej'. A víte co (podruhé), normálně sem zapomněla, že sem dneska měla jít na pivo s M., kterýmu se to nakonec stejně nehodilo. Asi už stárnu a hodně věcí zapomínám.

Stejný město, stejný lidi, jinej systém

Oujé. Ono je to ale uplně všechno oujé. Vůbec nestíhám, už ani chodit sem na blog tak často, jaxem dříve chodila. Takže u mě probíhá něco jako taková odvykací kúra (jo to je to správný slovo). Je zajímavý, jaxem se do tej školy těšila, a už po prvním dnu sem to chtěla zabalit. Ale sem si řekla, že na vyhazov je času dost (a stále mě těší, kolik lidí se mnou sdílí stejný názor).

V pondělí se mi podařilo hned přijít o deset minut pozdě na matiku, která je pro mě stále španělskou vesnicí (a místama už přesahuje i hranice Španělska). Odpoledne do práce, ano Džína taky rádoby maká. Díky Kenvelce dostala džob v autoškole (to chce potleesk), takže si ten svůj čas zkracuju ještě o sedm hodin týdně v malý vyhřátý "kanceláři" (uvozovky proto, že to má do kanceláře hodně daleko).

Dnešek byl nejhorší, po nejhorší přednášce s paní B. už sem byla polomrtvá, pak sprint do AC nechat se vyfotit na průchodku (ano, vypadam tam zase jako retard, jak jinak, žé), kde sme strávili s K. skoro hodinu, pak sprint zase do školy na hodinu, která by se mohla přejmenovat na grafovou. Klasický popolední Cédo a luxus polivka, horká čokoláda na vzpružení a debatní koužek vysokoškoláků.

Odpolední čekování Miloše, kterej nás už prokoukl (pro ty nejhorší týpky už máme krycí přezdívky). Nejhorší přednáška ZSV, ze který sme radši zdrhli. Čtyři hodiny v kuse !!! Pak Laďa a naše milovaná Hlawička, na núdlé k vientnamcum. A zejtra vidina volna...

Dnes bez nadpisu

Myslím (a po dnešku by se dalo říci, že i vím), že nejsem na škole jedinej omyl. Protože neumět na kalkulačce vynásobit devadesát tisíc krát sto padesát... je vlastně ztráta času sem vůbec psát. Ale těch omylů je nás tam víc. Což mě těší, a můžu jít spát s lehčím svědomím. Dobrou noc.

První školní den

S čistým štítem a na nový škole, ovšem se starýma znamýma lidma. I s těma co sem snad sto let neviděla. Začátek chaotickej s naším zmateným matikářem na cvíka, kterej má nepřehlednutelné rysy jako pan PhDr. (kterej má mimochodem stejné iniciály jako já a pronásleduje mě i Nealcé na každém kroku). Dvě hodinky teda relativně v klídku. Pak dvouhodinka základů managemetnu, kde nám bylo asi 20 minut vysvětlováno, jak či onak máme oslovovat naše vyučující a přednášející, když některý z nich má čtyři tituly. "Jaxe říká týpkovi, kterej má za jménem CSc?" Hlavně je to hodnej pan, vlastně dalo by se říct mlaďas, kterej nás nenutí dřepět tam dvě hodiny. Přednášky jsou ne-po-vin-né a stahnutelné z netu (škoda, že tam dosud nejsou) !! Mimochodem, onen mlaďas v brejlích je náš pan konkaktovací, smiiich. Nejvíc luxusní záchody a technika, která nedá Cabbě spát. "Na co je tohle?" Pak zákeřnej automat a nejvíc Milouš Zeman, kterej si na další přednášku radši přesedl (ale kdybyste viděli ty dokonalý grimasy), smích. Oranžová lopata byla nejhorší, mikroekonomie v jejím podání bylo něco nejvíc nudnýho, příště balím křížovky do báglu na cvíka. Zkuste si dvě hodiny pozorovat rybu, jak otevírá a zavírá pusu. To se nedá. "My vám odezíráme z úst." No taxme dělali chvíli bordel. Oranžový lopatě se to ale zřejmě nelíbilo. Navíc přetáhla o skoroceloupůlhodinku !!! (...) Do kláštera, labyrintem, do knihovny si pučit hromadu knížek, že to sotva utáhnu a tradá na anglinu, která nakonec odpadá na celej tejden. Tudíž je milé, že si budem hodiny nahrazovat někdy jindy a do pondělí se musim naučit první lekci z učebnice za litra, kterou nemam. Já tu školu žeru.