Different

Bydlím v Mladé Boleslavi, pracuji v Praze, studuji v Liberci a na státní zkoušky pojedu do Brna. Co bude dál?

K O M P L I K O V A N Á

Myslím si, že tou dobou, když jsem počala tento blog, jsem asi netušila, kde se ocitnu za pár let. A že mě vítr zavál na hodně míst a nakonec odvál právě sem.

Určitě jsem nevěřila, že najdu svýho božskýho (+ zažiju sex ve městě :)), a že budeme spolu s panem božským bydlet a plánovat (fakt znám to slovo? p l á n) budoucnost a dělat všechny vztahový věci, který k tomu přostě patří. A že budu mít nejlepší švagrovou na světě, se kterou budu trávit hodně hoodně (počkej si) hooodně času a rozumět si! A že budu řešit existenciální krizi, která bude zažehnána, a že ze mě bude kancelářská krysa, která bude dělat účetní ("nikdy nebudu přece pracovat v kanceláři, neasi!) a bude mě to xakru bavit.

A kdo si vsadil na to, že dokončímm školu v termínu, tak se mýlil jako prase! A bůh ví, co všechno ještě stihnu podle plánu neplánu. Jestli tenhle blog bude žít i za rok, a nebo jestli budem blogovat i v důchodu a pořádat blogosrazy! A nebo jestli prošvihnu výročně zase narozeniny blogu. Letos (ne)oslaveně už šesté! No ty vole!

A víte co? Klidně bych se vdávala, připadala si nejvíc princeznovsky sexy a měla miminko! :)

Hodící se do rádoby rubriky MHD

Každý pracovní den si užívám atmosféry městské hromadné dopravy v našem hlavním městě. A musím říct, že je to fakt síla. Každý den mě někdo dokáže překvapit. A to se už teď netýká jen fuseklý s sandlálech u starších spoluobčanů...

Každý den ráno pozoruju pána v kraťasech, ze kterého se ve skutečnosti vyklubala paní, jak bravůrně dokáže skloubit sportovní oblečení s tím "společenským". Uvozovky jsou zde namístě z toho důvodu, že jedna z posledních mód mu (nebo vlastně jí) asi nic neříkají.

Občas je síla poslouchat rozvorovy náctiletých, kteří se snaží filosoficky vést rozhovor na úrovni v mluvit spisovně. Témata typu: vnitřní souznění, aura, přenášení pocitů na papír apod. k nim ale vůbec nepasují, ba naopak, vědí o nich velký kulový! Pražáci byli vždycky divní!

Je hezké vidět, že se slečna se svým jinochem mají rádi, ale myslím, že by jim někdo měl říci, že líbání v podobě vydáváním zvuků, jako když malé děcko žvýká žvýkačku obřích rozměrů, není vůbec lichotivé uším! A posleze to není asi žádná pastva pro oči! Neměl by jim někdo říct, jaxe líbá?! Copak se toho učí ve škole málo?

Taky by měl někdo říci maminkám, aby si na cestu přibalily špunty, kterými by svým malým a neposedným ratolestem zacpala ústa! Nebo aby jich měly dostatečné množství a rozdávaly je spolucestujícím, kteří nechtějí sdílet řev dětí!

V mnohých případech si přijdou na své i oči. Třeba onehdá slečna v minikraťasech, co si sedla tak šikovně, že jí lezly těch sexy kraťásků kalhotky. xD V kombinaci s bílou sexy košilkou, za kterou by se nemusela stydět lecjaká lehká děva... Jen ta podprsenka hodně výrazné FIALOVÉ barvy, která byla vidět téměř celá... Faux pas, tak trochu ne?
A to teprve slečna školačka, tipovala bych to tak na osmou třídu, která si nejspíš nechtěla přidat jen na věku, ale i na velikosti poprsí. Ono vzít si přiléhavé tričko s hodně velkým výstřihem a pod to podprsenku nejmíň o dvě čísla větší než by bylo třeba, to je hodně velký risk. Nevím jestli jsem divná, ale sedět naproti ní a přehlédnout ten odstávající nevyplněný košíček push-upky se nedalo. xD

Spasme svoje duše

Přítelovo ložnice vypadá jako ta moje. Přítelovo obývací pokoj vypadá přesně jako ten můj. Náhoda? Ne. Jo aha, já zapomněla, že spolu už bydlíme.

Bohužel jen bydlíme a už asi dosti stereotypně, bez známky vzruchu a motýlů. Kam se to všechno podělo? Je to poděl! (poděl od slova podělo? asi jo) Proč už se ničím nedokážeme překvapit?

To vztahy takovýhle bývají, že zamrznou na bodu nula a jakýkoliv posud pod nebo nad bod nula je výjimečný. Ach jo, kdy zase to šimrání a motýly. Kýčovité, ale chci to!

Mňauky

Miluju ho! Né, že ne.

Hele vole, neser mě!

Na tři dny ze mě bude hodná teta Jana. Budeme si hrát a smát... A teď vážně. Co baví kluka v předpubertálním věku? Na své kulinářské kousky ho asi neutáhnu. Postěžovat si na jeho strýčka, to ho asi taky nebude bavit a na pivo spolu (ještě) nemůžem. Takže co? Chci bejt děsně hodná teta, která je strašně benevolentní a kterou každej bude milovat! xD

Strkám Sendymu do vlasů malé předměty a on nic nezjistil! xD

O Harrachově
Ačkoliv to vypadalo, že se dočkáme leda až naprší a uschne, a ono skutečně uschlo! Ne nadarmo se říká "ráno moudřejší večera". A tak my tři jsme vyrazili vstříc osudu hor. Čtyři stupně nad nulou v tisíci metrech nad mořem v letních dnech, to je vážně hodně fajn. A rozhodně ne na letní bundu! Ačkoliv ten týpek v kraťasech a tílku to podcenil ještě víc! (Nevím, proč každej rok udělám nějakej průser!) Lanovkou, s psicí za bundou a zmrzlými prsty, na Čertovu horu, pak říct "hajhaj" naši polští sousedé a hurá cestou necestou za vodopádem, s odbočkou zahrát si na horolezce. Malá pauza na jednu točenou kofolu ♥ a pak sešup dolů. A po zaslouženém výletě, zasloužený pozdní oběd s Kozlem za osmnáct kaček! Nekupto, tyvole!

O Androidu
Bože, měla bych se omluvit muži, že jsem kdy pochybovala o tomto OS! Absolutně neexistuje nic úžasnějšího! Yes! Nikdy bych nevěřila, že se tak hloupě zamiluju do marketu a všech těch aplikací, který stejně určitě nepotřebuju! ♥ ♥

O (stále neuskutečněné) práci
Už si připadám dost zbytečná a jestli už mě "někde" nevezmou, tak už fakt nevím. Mám z toho víceméně trauma, protože mě nebaví být na někom závislá. Mám báječného muže, mám báječné rodiče a mám báječné sourozence! ♥ ♥ ♥

O škole
Doufám, že zimní semestru bude už ten vážně poslední! A hlavně, dokážu se už konečně donutit, a napsat/dopsat svou bakalářskou práci, která zajisté bude velkým přínosem. (tady radši bez srdíček)

Blogovýročně prošvihnutě!

Jsme spolu právě 2 roky a 6 dnů. ♥

A za tu dobu jsme spolu stihli procestovat krásy naší vlasti (i nevlasti), přežít strasti, začít společně bydlet, pořídit si potkánka, strávit první společné Vánoce, koupit si čtyři mobily, hledat kompromisy (hodně atakdálevěcí)... a milovat se! ♥

Beskydy

Náplň cesty: Kuks - Zoo - Beskydy
Nemám ráda ty cesty hopsahejsa, kdy ji žaludek jezdí jako na horské dráze. Jediná omluva snad jen to, že jsme na hory vlastně namířeno měli. Cestou jsme se vydali přes labské údolí na Kuks, kde naše psice absolvovala svou první prohlídku s výkladem a my se pokochali Branovo sochami! Nejvíc jsem si užila v lapidáriu, kde jsme se pokochali sochy cností a neřestí (obžérství!!!) s neidentifikovatelnými zvířaty. Pár historických fotek, bramboračka v chlebu (mňam!!) a hurá směr Olomóc.

V zoo jsme se prošli mezi línými klokany s psouni, drzými opicemi, které údajně kradou, ale nám nic neukradli (ony asi ani opice v horkém počasí "nepracují"). Žirafa nám chtěla ukrást Arnieho, nebo po něm jen tak po očku pomrkávala. Nejvíc jsem se ale zamilovala do vlka! Z rozhledny výhled famózní. Škoda jen, že jsme si opět zapomněli dalekohled (pokolikáté už?!).

Večer znaveni po nekonečné cestě jsme konečně dojeli do naší chaty, která na noc byla jen naše! Paní byla nejvíc nejmilejší a fotky luxusu nelhaly! Byl to večer rekordů v kulečníku, nebo to bylo tím pivem, ale nějak mi to zázračně šlo. xD Procházka při měsíčku ve čtyřech plus dvěma a spaní dorůžova! Můj můž co usíná "v hlavě" a probouzí se "v nohách", ale jinak všechno jak má být.

Bolehlav se nekonal a tak vstříc na 16 km túrku skoro na Slovenko, skoro na Lysou horu, hlavně s atrakcema! Mraky turistů-kolařů a mraky mravenců a havěti, co po nás jdou!

Miluju hory, miluju přírodu a miluju túrky! Moře pro nás prostě není! Nebo za rok? :-)

Seriálově

Jsme teď tak trochu jako Monica a Chandler vs. Phoebe a policajt! ve vyjížděcím díle. Olivové pravidlo stále platí a my jsme na další metě. A stále dostávám růže ♥! I skoro po dvou letech (v neděli ♥ tralala).

A zítra ve čtyřech plus dva psi na výlet! A Lemon (bez prominutí) zatím nic moc, zatím jsme ve fázi ochutnávek, takže jednou se možná dostaneme do stavu, že nám to spolu zachutná.

A díváme se s mužem na HIMYM! ♥ O tom jsme snila... Ach. xD

Silný jako kafe

Chtěla jsem konečně přispět do své snové rubriky, ale nějak se mi ty myšlenky vypařily z hlavy. Aby ne. Skončilo zkouškové, tak v hlavě nic nezadržuji. Rozhodně ne déle, než je nutné. A tohle můj mozek vyhodnotil jako méně nutné... Od toho je snad tužka, papír, diář, (nevímcoještě), ... a blog!

Dnes jsem dvě hodiny seděla ve čtvrté řadě a zírala na film Lidice. Poprvé u tohoto filmu jsem se rozbrečela v momentě, kdy ta neměcká verbeš pálila domy a u jednoho z nich zůstal přivázaný pes na řetězu... Pak už emoce tak nějak nešly zastavit a slzy se mi občas do očí draly. Jen nerada brečím před publikem.

Na ČSFD hodnotím čtyřmi z pěti a chválím diváky, kteří si odpustili popcorn (a jiné ohavnosti, co do kina nepatří) a nekazili mi tak klidný příběh. Slovo klidný asi v tomhle případě ale není na místě...

A ejhle, právě je půlnoc. Něco si přej... "ať mi konečně dopadne ta práce!"

Na pár minut maminkou

Dáreček pro maminku a vyrazit. Odrazující je jen ta teplota snad 50°C ve vzduchu, o porodnici ani nemluvě. Druhé patro, pokoj č. 206 a kenvelí maminka. Ten pocit miminka v náručí, uííí. Ty maličké prstíky, ručičcky, nožičky. Člověk se ho skoro bojí vzít a pochovat. Prostě Mareček! První miminko z naší rentí party. A prej mi to s ním slušelo.

A je ze mě skoroteta! A bude se zapíjet! Yes!!!

Letně kávová

Po dlouhém (looongově (very) longovém) období ajskofí nastává období (nebo den) horkých kofí!

Ice frappé coffee ála Džína
• Nescafé (jakékoliv)
• kakao (hořké pro labužníky, Granko pro slaďáky)
• skořice (nebo skořicový cukr)
• vanilkový cukr (aby to příjmně vonělo)
• vanilková zmrzlina (aby to šmakovalo)
• voda
• mléko

Kafe, kakao, špetrku skořice a vanilkového cukru dáme do shakeru, přijileme vodu a mléko. Důkladně protřepeme, přelejeme do sklenice a přidáme zmrzlinu. Úspěch zaručen!

A to, že na ajs jsem king! Stačí zvolat "dám si kofí" a přiběhne moje úžasná Coffee! ♥

Venezia

Chtěli jsme sice do Paříže, ale kdo říká, že Benátky nejsou městem lásky? Cesta do velkoměsta na vodě autobusem byla menší zlo, ale přežili jsme ve zdraví. Raníčkový redbull, aby jsme byli happy, free a fresh! Přístavní odliv a povinné sbírání mušliček + co to sakra je? Má to oči! Zahodit - neberem. Cestování po vodě tentokrát bez žaludečních problémů.

Sluníčko na obloze, průvodce (nebo průvodkyně? kdo ví) s květinkou a malebné uličky čekající jen na nás. Hlavně se neztratit nebo neskončit ve vodě, protože všechny uličky vypadají poderžele stejně. Na to jsou machři. Stejně tak, jako na architekturu. Zamilovala jsem se na první pohled, na první dotek! Aby ne, když všechno nakradli po celém světě (holt jižní cikáni...)!

Jediné, co mě na tom božském městě štvalo bylo to, že italové jsou ignoranti a žádné popisky nepřekládají a kdo neovládá italštinu, tak se toho moc nedozví. Možná výhra pro muže, jinak bych v Dóžecím paláci místo dvou hodin strávila půl dne. Miluju to.

Přes chcanec jsme se pozvnesli, nezmokli, narozdíl od gondolích cestovatelů z Číny/Japonska/Vietnamu (Korea také možna)?!

Hodinový spánek v parku na lavičce, asi jediném v celých Benátkách nebo cože?! Lidé, co nikdy neviděli holuby, byli z nich vyplesklí a hlavě si je dobrovolně nechali sedat po celém těle. Že bych udělala exkurzi k nám do Boule? Pro ty, co neviděli holuby. Foto s holubem za tři pětky a budu boháč, hahá!

Cestování po ostrovech, spatření jedinečností jako hřbitov na vodě, nebo italské gheto, nespočet kostelů (kam se nesmí v oblečení kratším pod kolena nebo nezahalenými rameny). Italové jsou divnoši.

Kulturně unavení, a to bez kapky alkoholu jsme to přežili a náramně si to užili! A příště ta Paříž, protože Amélie už čeká!

Nenávist je horší než zlost!

Choval se jako debil. Což mě ovšem nepřekvapovalo, protože jsem to tak trochu více čekala. A ty jeho kecy?! Copak mu to někdo žere?! No to snad né. Z jednání úřadů jsem více (rozhodně více než méně) zklamaná!

Myslela jsem, že už mě nikdy žádný nový pocit (který jsem nikdy nepocítila) nepotká, ale opak je pravdou. Takovou nenávist, zlost, vztek a spleť všech negativních pocitů jsem v životě nepocítila. Naštěstí jsem se naučila ovládat v některých případech své emoce a chování. Yes! Bůh ví, že mu to jedno všechno do puntíku oplatím.

(Skoro)dokonalá (ne)amatérka

Ráda riskuju a vsázím na jednu kartu. Dokud to vychází, je to fajn. Uvidíme v úterý. Tři zkoušky v jeden den, během dvou a půl hodin? To se přece dá! Nejsem žádný amatér. A jestli to dám, tak už mám (skoro)prázdniny.

A pak už jen kino, vyspíme se, zakafaříme jakozastarýchčasů s Marcelusádkem, zase se vyspíme, sbalíme svých pět svěstek, vyspinkáme se dorůžova a odjedeme směr Benátky! ♥ Romantika, neasi!

I zázraky se dějí

Dnes se mi zase zdálo o T., pořád mi hrozně chybí! Ani po čtvrt roce se neubráním slzám. A přitom to byl tak krásný sen. Neviděla jsem ho přímo, ale cítila jsem ho, jeho přítomnost, srst i dech. Bylo to něco nepopsatelně úžasného, i když jen snového... Přála jsem si aby tam byl a on přišel.

Bože, jak já toho hajzla nenávidím!!!

I kdyby měl být třeba konec světa, přála bych si alespoň jedno jediné olíznutí o něj... (nikdo nepochopí)

Jak jsem potkala hada

Konečně je čas psát. Teda on je spíš čas se učit, ale každý ví, že před učením dá přednost ledasčemu... Pracovní právo není mé hobby, ale věřím, že se mi jednou bude hodit (až si tu, již rok hledanou, práci najdu, haha). Ironie?

Chtěla jsem začít slovem takže, jenže takhle se přece nezačíná psát!

Trip na jih(ozápad)
Vždycky jsem chtěla jet na Šumavu a konečně se mi to splnilo. A jelikož navigace byla moc chytrá, cestu nám naplánovala přes Plzeň. Ano, přesně tak. A protože slovo dalo slovo, a já si musela dát pivo s hadem (byť nealko, ale i to snad počítá, né?) a druhou půlkou nápoje, bez kterého to prostě není ono! Matně si vzpomínám, kdy jsme se viděli s Mambou naposled, tři roky?! Oudžízs, jak je ten blogosvět dlouhej... a jak dlouho se vlastně už známe... Děsně to letí, no ne?

V Plzni si vůbec nepřipadám cize. Řídím se podle kostela, takže zabloudit se nedá. Mám to město ráda, jen to chce příště víc času. (Na zoo, na dinopark, na jiné parky, možná i na párky a hlavně na pivo!)

Cesta z města za zvuku hokeje (ano, vyhráli jsme krásné třetí místo) a zvuku kapek deště, a fandili jsme si! Neděle nám propršela, ale nám to přece nevadí.

Další dny vstříc výletování. Klatovy mají úspěch, nejed díky skvělé kuchyni, kam jsme se denně vraceli, ale líbilo by se mi tam bydlet. A protože jsme šviháci, vyjeli jsme si na Švihov, kde naše malá psice pozřela stéblo trávy, po kterém si málem vykýchala mozek. Už jsme si mysleli, že má alergii. Což ovšem mělo dohru, jelikož druhý den, cestou na Rýzmberk (a na rozhlednu, která ovšem byla zavřená a my to nevěděli, že xD) naše malá psice opět měla kýchavou a já, jakožto starostlivá psí máma si všimla, že ji čouhá kus trávy z nosu. Operace "trávaznosuven" se zdařila a my ji vytáhli pěticentimetrovou trávu ven. Nechápu ještě teď. xD Navíc cestou na hrad se k nám přidal chytrý pes, kterého jsme si chtěla vzít domů, nebýt muže, a za neustálého aportování s námi došel na zřícenu a zpět. Byl to mazel a naše psice žárlila. Pak jsem se rozloučili, podali si packu a my odjeli. Nesnáším loučení...

Poslední den jsme se vydali do Boubínského pralesa! Cestu na horu Boubín bych klidně vynechala, ale za ten pohled do okolí to stálo (hlavně, že jsme si (ne)zapomněli dalekohled, že... xD). Poprvé v životě jsem viděla pstruha a kochala se jezírkem. Bylo tam pohádkově. Jen můj dredatý čekal prales se vším všudy (lijány a opice... xD). Já jsem byla nadšená po všech stránkách! Cestu zpět jsme chytli vláček (štěstí nám přálo, měl zpoždění, díkybohu, a my tak nemuseli čekat další dvě hodiny na další) a měli jsme tak svou první vlakovou premiéru s psicí, které se to náramně líbilo. A jelikož hodní lidé nevymřeli (alespoň tam na jihu), tak nás hodný pán upozornil, kdy máme vystoupit!

Miluju výlety, túrky a procházkování! Yes!

22 měsíců

Toto letí, což?

Utahaná jako kotě, dvojnásobná čtyřapůl kilometrová procházka za pivním cílem a nakládaným hermelínem s olivami. Bylo to fajn, né, že ne. Ty víš, že jo! A za dva měsíce naše výroční zoo a pusa v nočním africkém pavilonu! To je naše!

Máj - brusinek čas - potkanů ráj

Uplynulý týden hodnotím hodně hodně (ever, ever and ever, znáš to) úspěšně májově! Jo, ty brusinky dělaj divy! Asi proto se chladí zbylá čtyřka a dychtivě čeká až otočím tím magicky ručně otevíratelným uzávěřem a na oplátku uslyším to magické ... (marně hledám vhodné slovo, citoslovce pro otevření uzávěru brusinkového Frisca!) (druhá závorka je na místě, protože jistojistě každý ten onen lahodný pocit zažil, a kdo je, je amatér).

Ale o tom ever-úspěšném týdnu. Speedy, chápejte, že Ribanne na něj prostě řvát nebudu, smích. Takže Speedy, jak se jmenuje náš kluk ušatej (a není to gůgl! xD) je prostě geniální potkáně! Dalo by se říci až vychcané potkáně. Dělá pokroky a má sakra ostré drápky, které se mi zasekávají po celém těle dnes a denně.

Myslím, že má mimoškolní (pracovní) kariéra se mi povedla, ale víc než ušetřím, nějakým způsobem utratím. Ale dovolená v dohledu, a to se počítá.

Začínám mít hlad a obávám se, co si na mě lednička připravila... Dobrou děti (pro ty, kteří po snídani jdou spát tak jako já, ha!)

Velikonoce

Miluju vůni čerstvě převelečenýho ložního prádla. Aj!

A dobrá zpráva, letos neuschnu. I když spoléhat se na mého muže není tak trochu na místě! :-)

17 km, hlavně bez krokoměru

Že neví na co jsem si ho kupovala? Já to taky nevím. Vím jen, že jsem hlava děravá, ale děsně mě baví túrky po naší krásné vlasti. A taky mě baví to bolavý tělo druhý den! Hlavně, že je sluníčkově a můžeme být celý den venku. Třeba v nekonečně (stále) neprošlápnutém Českém ráji! Koho by pak taky štvalo, že před Velikonocemi nestihl (no kdo?! kdo asi?!) umýt okna. Svět se nezblázní, o to víc, že do dvanáctého patra oko člověčí, těžko dohlédne.

A víte, z čeho mám ještě radost? Ze své malé bylinkářské zahrádky na balkonu. Praží tam ostošest, ale mé zeleni to šmakuje.

pozn. autora: Na túrkách mě nejvíc baví, že nikdy nevíte kam jdete, ale fotoúspěch zaručen! Hop a skok.

Procházka

Asi úplňkové období. Měsíc svítí a lemuje nám cestu nocí. Venku je krásně skoroletně. Jen trochu víc tepla a bude to! Nejen já se cítím skoroletně. I ježci mají jaro. Jeden, druhý a miminko! Potkala jsem celou ježčí rodinku. Malé ježčátko (?!) bylo nejvíc rozkošné. Psice je chtěla také pozdravit, ale rázné ne, ji přesvědčilo. (Nechce si přece nechat nastěhovat ty malé parazity do svého kožíšku!)

Je jaro. Bude léto. Je mi (nám) fajn.

Hodně masa, hodně lásky

První letošní grilování mám za sebou... a tím asi končí blogozáznam, protože dnešní SS mě zaujala natolik, že to nedotáhnu do konce. xD

Ale děkuji mamínkovi a tatínce, bratříčce s švagříčce, sestříčkovi, mužíčce a psové smečce! <3

Nemůžu spát

A tak sedím v červenopuntikatoprasátkovém pyžamu (nutno podotknout, že neméně podstatné jsou i mé fialovobílé pruhované ponožky!) a poslouchám ticho. Mám hlad, ale jsem líná dojít si něco udělat. Dnes pojedu k mamí&tatí číhat, kdyby náhodou přijel pan pošťák (zvoní přece dycky dvakrát!!) s balíkem. Asisinatrhnuhubujaxeuzívám, neasi.

Mám chuť na svůj narozeninový dárek, udělala bych si sýrové fondue. Chápete jaxem stará, že dostávám od přátel žrací vychytávky do domácnosti? A jak mám ohromně velkou kuchyň, když se mi tam nevejde ani kafovač s fondue setem? Suck!

Moc otázek najednou? A jak mám usušit tu nejvíc nejkrásnější kytici růží (23, voňavě pohádkových 23 růží) od muže, přičemž dojetí zaručeno. Aby ne.

A miluju výletování. Hlavně krokoměr s sebou, psici s sebou, foťák s sebou. A hurá jarně na výlety. Zvířetice paráda, jen ty a já. Mám to tam ráda. Jednou tě tam taky A. vezmu. Zavodníme si tam, zabubláme, lesněovocně se zkouříme a zavři oči, všechno bude fajn... A bude, svítá na lepší časy (teda v mém případě slunce vystrkuje paprsky).

Ale což, za chvílí vstává muž do práce, tak se odebéřu mu postavit vodu na čajík a sobě na kofík. :-)

Ať dělám, co dělám, ne a ne se zkalit...

Ponarozeninově

Víkendově jsme si zavýletili po Českém ráji, ne nadarmo zemský ráj, to napohled... Smích, krokoměr by napočítal zajisté velká čísla, kdyby Džína nebyla zapomětlivé pometlo, neasi! Trošku mě bolí nožky, ale bylo krásně skoroletně kraťáskotílečkově. ♥ S psicí jsme si všichni tři rodinně zafuněli do kopečku. ("Jednou budeme aktivní rodinka a děti budou túrkařit s námi! Yes!)

Včéra se mi zdálo o tom, jaxem dostala k narozeninám štěňátko zlatého retrívra. Znamení, je to znamení! Aby ne, už mám vymyšlená jména, pro holčičku, i pro chlapečka. Smích, jsem jasná psomaniačka. Chybí mi, o tom žádná... Muži můj, dovol mi ho!

Takže tak.

Nejhorší na společném bydlení je fakt, že nikdy nebudu sama, ani když si to zrovna přeju. A zrovna teď mě nehorázně sere. Cokoliv co řekne! Znáte taky ten pocit?! Fajn, že nejsem sama...

Takže tak.

Je sobota a já trpčím s přepychově nasírací náladou doma. Myslím, že těch podrazů už bylo hodně. Co jsi loni dostala k narozeninám? Jo, letos dostaneš to samé. A co ta oslava? A kdo je tu v právu?

Ať mi všichni vlezou na hrb. I ty.

Sobotněranní update, O:44: Psice si přišla říct, že chce jít spát ke mne! Krásně umí hřát, a přijde, nejen když něco chce, se pomazlit. Má mě rád, nemá mě rád - dokoukáno. Film na dobrou noc, i když je ráno a mně se spát pořád nechce. Trochu jsem si připadala jako Juli. On je taky můj Bryce a chová se jako hlupák, v mnoha maličkostech, který pro mě jsou mnohem větší, než se zdají... Asi dobrou noc.

Deníček našeho děťátka

"Na dvou a půl letech má velikost 104 a číslo boty 17. Umí už také říkat "r" v některých slovech. Počítá do desíti, říká básničky i zpívá písničky. Váží 14 kg. Také už spí sama na válendě, ale má ráda čaj i kakao z flašky." xD

O vaření

Dnešní menu

Polévka: Zelňačka
Hlavní chod: Hovězí omáčka s knedlíkama
Dezert: Zmrzlinová (čoko-vanilko) roláda

Ať nám svět závidí, hallelujah! To je tak, když mě vaření baví...!

Dobrou chuť. A růži od muže na stůl.

A máme tu jaro!

Radujme se. Veselme se! Milujme se! (narcisticky, hlavně narcisticky!)

Bod první. Jsem ostříhaná. Bohužel to na fotkách není zcela vidět. xD
Bod druhý. Policie konečně začala něco dělat v kauze Teddy. <3
Bod třetí. Jsem ráda, za to, jakou mám rodinu! Víc než kdy jindy.

A nakonec? Máme tu první jarní den. Dnes volno, ptáci zpívají, já se veselím. Co víc...?

Hlavně pozitivně

Školně: Hlavně pozitivně! Po dvou desetiminutových telehovorech s právničkou profesorkou o tom, že si nenechám srát na hlavu, ale taky o tom, jak ironické může být "těším se na Vás u zkoušky". Dobrá, může být i hůř. Ale i líp! Na druhou stranu jdu do sebe, a už jsem odevzdala dvě semestrální práce. Cha, to snad nejsem já. (Avšak BP stojí a stojí.)

Pracovně: Hlavně pozitivně. Od pohovoru k pohovoru. Bez hovoru, bez výsledku. Už mě to vážně nebaví, sere, ale přitom je mi to fuk. Co s tím?

Rodinně: Hlavně pozitivně! Bez komentáře.

Televizně: Hlavně pozitivně, i když ne vždy to tak jde... Sere mě ta rekla ESF "práci neseženu, protože jsem rom..." (jsem snad já rom? pardón, cikán?) a třikrát týdně superstar! a reklama s tím blbcem rádobykouzelníkem z talentmanie nebocotobylozač! Tak!

Osobně: Hlavně pozitivně. Chlapům se furt líbím. Což je dobré znamení, ale můj muž by to mohl ocenit víc. A když se zadaří, tak zítra o vlas kratší. Juch!

Wishlist 2011 - neurčito

1/ miminko ♥
2/ nový fotokamarád
3/ retro banán
4/ titul Bc. před svým jménem xD
5/ koupelnu
6/ červenou kuchyňskou linku
7/ naše společné ANO
8/ práci!
9/ nový účes (nějaký tip?)
10/ aby mě muž neštval!

A alespoň jednu věc ze seznamu v tomto roce! Yes!

Navždy!

Ještě pořád to není ono, přijde mi, že se mi život sype pod rukama jako písek v přesýpacích hodinách. Kolik mi ještě zbývá?! Vždycky jsem byla věřící a věřila si. Jenže čemu věřit teď?! Kde byl když bylo potřeba a proč všechno zlý ods*rou vždycky ti nejvíc nevinní?! Všechno zlé je pro něco dobré, ale je tedy to něco? NĚCO? Spíš to nic. Dobré?

Ne, je to pořád zlé a pořád mě to děsně bolí. Ano, víc na dně jsem v životě nebyla a neumět pomoci je to nejhorší na světě. Policie je bezmocná, ale pro rádoby klid na duši to na těch pár šrámů pomůže. A probrečených dnů a nocí ještě pár bude...

Ale já vím, že se tam nahoře na mě dívá (i s B. a Ch.) a ví, že ho pomstím, protože ano! Mám tě pořád ráda, Teddíku! <3

NIKDY

Už nikdy od něj nedostanu ani jedno jediný uslintaný objetí... <3 Nikdy. :-(

B like B!tch

Přes všechny střevně-nestřevní potíže mám(e) za B! Za B z německého jazyka na vysoké škole neškole. KING, yes! Je to vtipný, protože... to nepochopíte! Začínám mít ten Liberec trošku víc ráda a nejen kvůli té smrduté části pod Ještědem. A nakupování zalevno. Jó to je naše! Chachá!

A kenvelí máma je bakalář! Škoda, že to nemůžeme oslavit v alkoholovém opojení. Otázkou je, na koho si budeme půjčovat knížky v knihovně?! Nějaký nápad? Hynku, Viléme, Jarmilo?! Na Jarmilu bych si, upřímně, nepůjčovala.

Neúspěchy ve škole je si třeba odůvodňovat. Třeba nás chce vidět oba. Mně i L. Proč? Protože je Bi! a žere nás oba! Je možné, že nás bude chtít vidět i napotřetí. xD

GG ever!

Ln: Kde jste to dělali podruhý?
R: U slečny Patty.
Ln: Vy jste to dělali u slečny Patty?
R: Ano.
Ln: Byla by na to hrdá!
...
Ll: Kolik margarit je trochu moc margarit?
R: Když si nemůžeš vzpomenout, kde je obývák!
...
Ll: Já musim vždycky vědět, kde jseš, zejména, když máš moje boty!
...
Ll: Jsem ráda, že budeš zase chvíli doma!
R: Jsem ráda, že to tak bereš!
Ll: Cos odjela, neutřel v tomhle domě nikdo prach...
...
Ll: Někdo z nás dnes musí vyprat!
R: A proč?
Ll: Protože už nemám tři dny čistý prádlo.
R: A co máš teda teď na sobě?
Ll: Spodní prádlo ne!
R: Mami!
Ll: Je to docela příjemné a vzdušné.
...
Lk: Děti smějí pít před vyučováním kafe?
R: Myslíš, že to může vést k tvrdším nápojům jako je Latté?
Lk: Nic jsem neřekl!
...
R: Do seriózní školy potřebuji seriózní papír.
Ll: Papír je papír.
R: Ne v Chiltonu.
Ll: No tak dobře. Tady máš seriózní papír. Ah a tady máš melancholické zvýrazňovače, ufňukané tužky a maniodepresivní pera.
...
Ll: Hmm, tyhle gumy se zdají být veselé, ale zjistili jsme, že se dřív pokusily dostat do ořezávátka na tužky.
R: Já jdu domů...
Ll: Ne, počkej, uděláme intervenci na neonové nálepky a přinutíme je, aby se vzdaly svých šílených způsobů.
R: Já už s tebou nikdy nepůjdu nakupovat...
...
Ll: Mmm! Áááu! Horký! Varuj mě!
Lk: To kafe je horký? Promiň, kafe je horký!
...
P: Kolik je mu let?
R: Nařízni ho a spočítej letokruhy.
...
Ll: Aah. Deset minut... Tak dlouho asi tak trvalo stvořit Rory! A to jsem se stačila i oblíknout a namalovat...
...
Ll: Moje těhotenství oznamili až v osmým měsíci, když už nebylo recepty na zhubnutí kam dát.
...
Ln: Moje starý tričko s Madonnou.
K: Paní Kim ho má jako hadr. Prý se s tou malou děvkou dobře drhne špína.
...
Ll: Ráda se dívám, jak vaříš. Rozpaluje mě to.
Lk: Stojíš totiž vedle grilu.
Ll: Jo, my mu teď tak říkáme?!

Plán dnešního dne

Snídaně a tšáj.
Rychloprocházka se psem. Učení.
Kafe.
Praní prádla. Učení.
1 ₊ 1 kafe.
Procházka se psem s bonusovým rozhovorem ve výtahu.
Vyčistění bot. Vypnutí televize.
Učení.
Oběd.
Kafe.
Učení.
Kafe.
Dlouhá procházka se psem.
Kafe.
Cesta domů.
Kafe.
Učení.
Muž ₊ kafe a tšáj = seru na učení! ♥

Nesnáším nikdy nekončící seriál M*A*S*H*! Proto volím kafe a energeťák. Správná volba. Yes!

U vobrázků pod vobraz

Člověk u piva vždycky přijde na to, že je třeba si vážit toho, co má doma! Cesty bývají delší, než se někdy zdá...

Něco ve stylu rande ve čtyřech, i když nerande. Muž doma, já v hospodě. Není to fér. Lepší je být buď doma s mužem nebo v hospodě s mužem. Nikdy ne bez. Střední cesty není možno.

Je to jasný?

Coffee ♥

3 a více coffee za den

Jasná známka punku! a taky toho, že zkouškové je v plném proudu! (Nesnáším tohle období!) To jen tak na okraj. Protože jsem měla na mysli úplně něco jiného. Jistý poznatek. Až by se to hodilo do zbrusu nové rubriky, něco ve stylu z nejgeniálních z objevů...

Je to vtipné! On je on! A těch věcí, co my o něm víme! A vůbec není pruďas. Už jen proto, že přes drobný nedostatek uznal "ísesáka", a to se počítá. A taky proto, že ví, že patřím k němu? A taky proto, že se na mě po očku díval? (Doufám, že Z(etko) to jistí!, smích, aby ne, aby ne!)

(...)

Oběd ve dvou. Uvařeno. Umyto. Poklizeno. Vysáto. Vypráno (skoro). (Ne)naučeno. Celkem dobré skore. Dávám si 5,5/7. A zítra s chutí dýchat zase ten smogovzduch velkoměsta pod Ještědem. (Dneska to tam ale bylo mrazíkózně bílé, láf! <3)

Ať už je neděle!

Nebo možná za sto let! A nebo léto, protože jsem si DNES koupila letní šaty, tralala. V zimě. Malé radosti jsou velké radosti, i teď v zimě. I když zima moc není. Letos mě zima moc neba, víte. (Asi trhnu rekord s článkem, ve kterém se nejvíce objevuje slovo zima). I teď je mi zima na nožky. Teplý fusekle, slivovice do hrdla a papíry s tématikou informačních systémů státní správy rulez! Zítra to dám, jes! Už jenom proto, že ten smrdutý Li-be-rec nesnáším! A v sobotu jakbysmet! VEKá(l) je fekál! Neasi. Pac a pusu.

Asi proto, že bude úplněk.

Asi proto, že jsem s nikým tak dlouho nebyla. Možná proto, že jsem s nikým (tak dlouho) nesdílela společný vzduch, zdi, prostor... Možná, že jsem vůbec nežila. Je to težký, né, že ne. A čím dál tím víc pochybností. Za vším něco vidím. Jsem paranoidní. (Nebo ne?!)

Stejně tak mi chybí ty začátky. Léto a naše zoo! Vzpomínky, fotky a slzy. Jak já bych chtěla umět cestovat časem... A teď? Sporák, žehlící prkno, hadr na podlahu... Večer unavená jako prase. Chlapi jsou děsní a líní!

Nejradši bych si vzala batůžek a odjela daleko pryč, abychom by si byli vzácnější.

Jak vůbec proznám, že ON je (opravdu!) ten pravý?!

Školní radovánky se změnily v neskutečné peklo. Ne, nejsem flegmatik, tudíž mi to není jedno. Už chci mít klidné noci a ne se probouzet a přemýšlet a nespat. Chci pracovat. Nechci mít tolik starostí, rozhodování a zodpovědnosti. Už je to neúnosné a nevím jak dlouho to vydržím. Chybí mi jedno velký obětí. A stýská se mi po A. Naše nočníkovoraníčkový kvipování vždycky pomohlo.

Má mě rád, nemá mě rád.