A chlapi mi padaj k nohám ...

Škoda, že se skláněl pro prachy, smích. Hmm...

Povánoční

Musím uznat, že letos jsem musela být asi děsně hodnej hříšník, jinak by mi Ježíšek přece nemohl nadělit tolik dárečků. Jednou to přijít muselo, smích. A Ježíšek naděloval nejen po štědrovečerní večeri.

Asi jsem ale zase tak hodná nebyla, protože jako bonus mám naraženej bok s několika škrábanci a naražený koleno, takže si hraju vlastně na pajdu. Při svém úžasném pádu, jsem ještě vylila kýbl s vodou, takže teď máme sjezd ke garáži přímo zaručenej (letos bych brusle určitě využila).

Krom pochroumaného těla jsem už dva dny nespala, tak čekám, že krize na mě přijde až zítra v práci, kde asi nejspíš usnu, teda pokud tam vůbec budu schopna se dopravit. Oujé.

Ne ne, já nemusím, já už ho vidím!

Takže od zítra nic nedělám, vypínám a budu se jenom celej den válet u televize.
Nebudu to dlouho protahovat, prostě VESELÉ VÁNOCE LIDI! :-)

I love my ear

A tohle už je totální narcismus! A fialová je prej letos v módě. Smích, to mám ale hezké ouško, co?

10 mm

Konečně nekonečně dlouhá, ale už konečná. Prostě miluju ten pocit. Láska na první pohled. <3
Hezké, že? A jak krásně svítěj, smích.

Deset důvodů proč se neučit

Jelikož mi Mamba zaručuje, že TO zvládnu, taxem se ani tak nezabývala obsahem studia mikroekonomie (i když jsem se o to nejdříve FAKT snažila), jako tím, kde se nejraději učím. První na řadu přišla zem. Po minutě mě nehorázně bolela kostrč a ani vleže mi to nepřineslo větší užitek, takže sem se víc soustředila na nepohodlí než dostředivé teorémy. Křeslo v pokoji bohužel nemám, natož pak houpací. Ale došla jsem k závěru, že chci houpací křeslo 'napřesrok' od Ježíška.

Do knihovny je to z ruky a jelikož a protože je v neděli knihovna zavřená, tak tato možnost jednoduše odpadá. Koupelnu nemám ráda od té doby, co mi tam spadl na základce sešit a já měla vodu celou v modrým nádechu od inkoustu, smích. Záchod už vůbec, preferuju možnost: 'hodit a jít'. Nehledě na to, abych si nespletla papír za papír, smích.

Na postel jsem se těšila ze všeho nejvíc, ale bohužel (pro mé studium, pro mne bohudík) po několika minutách jsem usla a vzbudil mě až teď (omylem) bratr. Jak zalehnu s učením, tak spim jak špalek. A poslední možnost počítač vylučuju předem, protože všichni vidíte, jak to dopadá. BLOG. A jiné řešení už raději ani nehledám.

Takže uvidíme v úterý, jak budu úspěšná. Ještě pořád mi zbývá nedělní odpoledne a pondělí. :-)

Poznatky dne

1/ Musím konstatovat, že ve svých téměř dvacati letech se zahazuju s partičkou patnáctiletých týpků, přičemž na největšího borce party dělám údajně ten nejlepší dojem. Škoda, že nejsem o pár let mladší, smích.

2/ Asi možná si založím rubriku nejvíc, protože další věc, kterou si pod tím pojmem představím, jsou papuče našeho mladičkýho docenta, který však dnes zklamal a papuče si nevzal. Za to jsem ho opět potkala u stadionu s igelitovým sáčkem (jehož obsahem jsou samé bio potraviny).

3/ Helmič shodil svou proslulou helmu a vypadá teď ještě víc děckovatěji. Ještě, že neměl svůj pověstnej svetřík. Ovšem při vzpomínce na jeho storku o brutálním sexu svůj smích tlumit nedokážu.

4/ Doslova a dopísmene "M. š*ká s tou růžovou fiflenou." Ano, opravdu s ní něco má, jak už sme vypátraly.

5/ Ale nejvíc mě dostala storka s ožralým Mikulášem v metru, kterýmu tekla krev po sněhobílých vousech, podpírající se navzájem čerti a anděl s rozlomenou berlí, kterej ji měl jak praku.

Sbaleno, ale nikam nejedu

Chtěla jsem se odstěhovat, vlastně jednou nohou už stojím na prahu "novýho života", ale prostě v sobě nenacházet zbytek odhodlání s tím tady nadobro (i nazlo) skoncovat. No dobře, taky jsem líná kopírovat dva roky mýho života na jinou doménu.

Takže to vyřeším tak, že si jdu dát muškátový víno s olivama, zapnu si filmek, nohy hodím na na postel a budu po zbytek svýho života nadávat na blog.cz. Hezkej večer. :-)

Nelžeš si trochu do kapsy?

Velké díky za kofolácký přání, který je jenom pro mě, patří tobě Ewičko. Je vidět, že to andělsky čisté duchovno v tobě přebývá. Musím se nad sebou zamyslet... :-)

Mám ráda červený víno

... a miluju zelený olivy !! A vim co se říká o lidech, kteří rádi olivy, smích. Ale stejně... :-)

Normální lidi spěj

Ale zoufalci, kteří příjdou v půl třetí domu z rádoby dobrý kalby zažívají absolutní pocit zoufalství, zklamání a beznaděje od člověka (a vlastně lidí), od kterých by to nečekali. A naopak jsou vděčni těm, o kterých si to vůbec nemysleli. Děkuju Káťo, děkuju Werčo! Nechtěla jsem jmenovat, ale prostě musím, naopak utralista u mě klesl tak hluboko, že to víc ani nejde. A je to definitivní. V tomhle případě neplatí fráze: Ráno moudřejší večera. Zaprvné, večer už dávno není, a ráno je tu cobysmet.

Malá/velká rada na závěr: Nikdy nic nezařizujte pro lidi, o kterých nejste sto pro přesvědčeni... No vlastně ani pro ty, o kterých si myslíte, že přesvědčeni jste.

Vzpomínková

Tutú tudúdu

Hledám vysvobození ze spárů paní matematiky, která mi stojí za dveřma a čeká, až ji pustím dovnitř. Myslí si snad, že to vykání vyměním za tykání? Takhle bláhově naivní nejsme snad ani jedna z nás. Aspoň ta rozumnější z nás dvou (jakože já) rozhodně ne.

Takže teď hledám jakoukoliv jinou činnost, kterou bych mohla ještě dělat, abych se nemusela učit. Neznáte nějakej tríček jaxe do zejtra našrotit celou matiku? A sešit pod polštářem před spaním rozhodně nepomáhá. smiiich

To sme to zase dopadly

Nejdřív luxus chálka u nás doma, pak velkej paňáček rakijé, oujé, v kombinaci s rychlým coffee a Ulicí dotvářející pozadí za tím vším. "Dikobraz, dick, dylina..." LOL Levný pivka, takže se pít muselo, mezi to paňácci, pořád s těma samejma lidma, smích. Lúzři sme byli, sme a asi nejspíš zůstaneme. Celej večír s renťákama plus oblíbeným hoperem Filipem a Mafií. Naopak někteří lidi mi vůbec nechyběli, taky překvapivě. A překvapivě to dopadlo, tak jaxem čekala. Do půlnoci se všichni zdekovali pryč, už z tak malýho počtu co nás tam bylo.

Pak nekonečná jízda z Boule do Bezděčína, pro chlast, o kterým sem nevěděla, Nealcé, která si v autě zpívala buddhisticky gegovní písničky, smích. K Mekdrajvu na jedný části Boulé, a pak i k tomu na druhej části, a voba dva zavřený, chachá. A moje spása v podobě záchodu. Nenažraní renťáci a chálka v jednu ráno. Byl to hodně vtipnej večír a noc, která byla hodně mladá (a neklidná)... A zem tvrdá.

To je teda složení

Na odpoledním vyučovaní anglického jazyka... (blíže časově ani místně raději neurčeno)
K: My tři sme jako složení. Jeden vopilej, dvě přiopilý a jeden zhulenej.
J: My sme ale čtyři.
K: No vidiš, matika mi nikdy nešla.
die Gruppe: smiiich

SNĚŽÍ SNĚŽÍ

SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží SNĚŽÍ sněží

Světýlka z temnoty

Den blbec mám každou chvíli, ale kdybych pořád nefňukala nebo si nestěžovala, tak bych to asi nebyla ani já. Vlastně je to můj stereotyp na něco neustále nadávat. Ale dneska sem asi vstala fakt pravou nohou z postele, protože se debilně tlemím ještě teď.
Pominu-li to, že sem nechutně zmokla cestou (tam i zpět) na naši pravidelnou-lichou-pátkovou-exkurzi... Vlastně to začalo už včéra, kdy sem měla v horoskopu (jasně, že pořád tvrdím, že na ně nevěřím, ale stejně se podívám), že kolem jedenáctý se dozvim dobrou zprávu. Což přesně krátce po jedenáctý mi pan T. (nevim s jakym titulem) dal zápočet, těžce vydřenej (vůbec nemyšleno ironicky). Druhá dobrá novinka je, že předpokládanej účet za telefon není oněch šest stovek, ale jen pouhé čtyři stovky. No a pecička, dnes jsem obdržela 720 Kč, teda ještě mi neříkaj pane (ani paní, slečno, bestie apod.), ale je jasný, že hned v pondělí naběhnu na poštu, a šup s nima do peněženky.

Ale bezpochyby největší radost mi udělala Nealcé a její Biblička, takže díky draku! Holt sem asi materialickej tvor. A už mám zase nutkání si objednat nový naušničky. Musim se fláknout přes prsty, smích.

"UHNI TY MALEJ SMRADE. KDYŽ
BUDU CHTÍT, TAK SI TĚ JAKO
NĚJAKOU DROBNOST KOUPÍM
ZA PADE. NEDÁM SE KOUPIT
TY VYŽRANEJ HADE."

Svědí mě ucho

Čekáte nějakou pointu? Asi vás zklamu. Prostě mě svědí ucho.

Nechceme olympiádu

Milovníci sportu, zabte mě. Nechceme olympiádu !!!

Pro vyznavače dobrého ska a svobodného sexu.

A nemyslete si o mně, že jsem nějakej zvrhlík. I když text mluví za vše. Mimochodem 'skapéčka' maj všechny texty přinejmenším něčím zajímavý (což asi není to správné slovo, které sem se snažila použít, ale...).

Vlastně poslední dobou skoro nic jinýho neposlouchám. Nebo spíš od čtvrtka to střídám s novýma KF, kterýma mě ohromil a udivil K., kterej emigroval do Plzně, RESPECT.



Taky už sem dostala svojí první odměnu v noví práci, takže teď mám velkej problém, jak s ní vynaložit. Vánoce se blíží, já samozřejmě bez dárků a hlavně mi už po devatenácti letech docházejí nápady, čím koho vlastně obdarovat, aby to bylo originální a zároveň trošku praktický a využitelný. Takže někdo nějakej nápad?

Největším ždímačem peněz, k mému zjištění, nebyly moje čtyřměsíční prázdniny, ale naopak bude listopad, kterej by se vlastně mohl přejmenovat na penězopad. Jedna akce za druhou. Nejdřív páteční Sportovka a renťákama, který sem neviděla snad sto let. Ve středu prozměnu dorazí Šárinka, a hned v zápětí si drží stopu Nealcé, smích. Šestnáctýho srázek ze střední a dvacátýho druhýho kalba pro vejškoidní vyvolený. Plus nepočítám skorokaždodenní vysedávání v Cédu nebo Hakla.

I don't like kids!

Nemůžu za to, že mi tato stvoření nikdy nepřirostla k srdci a vyhýbám se jim obloukem. Klidně si myslete, že sem bezcitná mrcha, ale nesnáším děti vychovaný touhle dobou. Místo jednoho dítěte, radši deset psů.

Tak přísahám na berlu mrazilku

Tak nevim, jestli všechny imatrikulace sou tak vtipný, nebo to byl zase náš případ. Každopádně ti pánové (a dámy, žádná diskriminace) v těch hábitech mi připadali jak z Harryho Pottera. A největší geg (to slovo se mi, bittersweetko, vážně líbí) byla ta berla mrazila, na kterou sme přísahali dvěma prsty pravé ruky, smích. Zlatá tyč zakončena kýčovitým škodováckým znakem. No a pecky jaký tam pouštěli. "Ty woe, to je hymna..." Občas sem si připadala už jak Macháček. A mimochodem, utralista byl dneska uplně moc, jakože fakt, slint.

Nabídka odkoupení webovek

Pro Majitele blogu http://jeanuska.blog.cz/. Velmi mě zaujaly Vaše webové stránky na serveru blog.cz a chtěl bych Vám nabídnout jejich odkoupení. Samozřejmě bych to nechtěl zadarmo, mohu Vám za ně nabídnout až 500Kč. Vím, že pro Vás jistě bylo složité je takto vybudovat, ale také Vím, že v dnešní době se hodí každá koruna a navíc by nebylo těžké si tyto webové stránky překopírovat a vydělat si tak zadarmo 500Kč. Nebo je možnost, že by Vše zůstalo tak jak je, byl by zachován obsah, vy by jste byl(a) dále autor(ka) stránek, pouze by se změnil majitel a pro Vás by to znamenalo odpovídající finanční ohodnocení. Pokud by jste měl(a) zájem, kontaktujte mě prosím na e-mail,a do předmětu uveďte adresu Vašich webových stránek. S přáním krásného dne. S. M.

<sup>pozn. pod neexistující čarou: Oujé.

pozn. pod druhou neexistující čarou: Už mě zase ten blog cézet začíná slušně srát, asi to fakt prodam. :D</sup>

Co na srdci, to na jazyku

Nebo co na jazyku, to na srdci? Newim, každopádně sem si spálila jazyk horkým coffee. Oujé.

Závislákovo oujé

Může mi někdo říct, kdo vymyslel slovo oujé?! Mám na něm stejnou závislost, jako na hořkym coffee (to jen tak pro uspřesnění aktuální situace). A jen tak mimochodem, miluju Ska-p a poslední dobou mi haraší na věži. Já už to nikdy neudělám! A pozor, je to nakažlivé.

Kašlu na školu a vysedávám po hospodách

I tak by se to dalo říct, jinak dvě zatlučený hodiny s paní B., která opět půl hodiny nemohla rozchodit tu děsně složitou mechaniku, ale nemělo cenu se vůbec namáhat. Takže zejtra a pátek doučko, oujé. Dvě hoďky v kavárně v divadle, o který sem neměla ani tucha, ale pohoda. Nejvíc byl stejně Zbrožek (stejnej týpek co uváděl Českýho lva) a jeho třikrát dobrý den na naši adresu. "Slečny, vy se kývete stejně do rytmu..." Místo mikra do Gejzíru za lidma, který se vykašlali na anglinu, my sme fakt skvadra lúzrů.

Nejhorších deset minut strojárny, na kterou sme šli mírně podnapilí a ještě s půlhodinovým zpožděním. "Tak to by stačilo, balíme to..." Hodinová Sportovka s M. ve dvou plus můj dobročinnej doprovod na bus. "Teda, mě eště žádná holka nikam nedoprovázela." To byl bonus, stejně jako to, že sem mokla dalších deset minut na svý zastávce. Oujé, o tom je ten život. Poslední dobou je těch bonusů na mě nějak moc, a další už nezvládám.

Některý věci jsou asi předem daný

Nebo spíš až se mě někdo příště zeptá, jestli věřím na osud, tak mu odpovím "ano". Prostě to tak mělo a má být. Život dokáže prudce člověka nakopnout nebo mu dát takovou podpásovku, že se z toho bude zase pár dní zvedat. Takže až se vyškrábu z toho sklepa alespoň do přízemí, bude všechno oukej nejen na povrchu mýho přetvařujícího se já, ale taky uvnitř. Kupředu, štreka je to dlouhá.

Nic nespraví ani utralista (wiď A.), ani ty piva, ani ty pressa, ani to podzimní moknutí na zastávce.

Chápete? Já stále ještě ne.

... Džínojc je šťastná, z něčeho, co ještě ani nezačalo, a ani neví, jestli vůbec začně. Každopádně, je ŠŤASTNÁ (teď a tady). No tak jí to přejte.

P.S. Lidi, ani nevíte, jak vás mám moc ráda. :-)

poznámka pod neexistující čarou: Vše je napsáno za střízliva, pro ty, kteří by nevěřili, že něco takovýho se u mne taky může stát. A pro ty, co tomu stále nevěří, ok, měla sem dvě skleničky bílýho vína.

Mňágovský v přízemí na zemi

Jinak si to nedovedu představit, proč myslim na něj a sedím tu nad indiferenční křivkou a nad vztahy mezi výrobci a spotřebiteli (v pátek v noci nebo už v sobotu ráno?). Jako bych těch vztahovejch stavů neměla dost sama. K tomu ta hořká chuť na jazyku.

"... s tebou a přece tak sám..."

Zprávy: Z domova

Včera nastal obrat v mém vysokoškolském životě. Konečně vidím na přednášky i z posledních míst sálu. A to díky svejm novejm černejm emo brejlím, smích. Včera nastalo hodně obratů, paní B. byla opět hodně vtipná, když štelovala asi patnáct minut projektor. Po stále neuspěšným ladění teda volala nějakýmu neméně vtipnýmu panu doktorovi (jak ty tituly nesnáším), kterej se ji ve finále zeptal, jestli to zapla. "Ale dělala jsem všechno dobře, akorát jsem nezapla hlavní vypínač." No, já bych radši držela tlamu. A pak nás má takováhle 'píp' sjízdět za každou blbost.

Nejvíc ale bylo stejně focení našeho famózního přednáškovýho sálu, kde nás ten rádoby fotograf šteloval patnáct minut a ve finále nám sdělil, že nám děkuje za spolupráci, a že na výsledné fotografii budeme tvořit abstraktní barevnej rozmazanej flek, smích. No tak už sem napůl mediální hvězda. Taková malá pozérka.

Taky mi příjde vtipný jak všichni profesoři (docenti a CSc., což sem se konečně dozvěděla, že je to kandidát věd) nám všechno vysvětlují na příkladech, kde se vyskytuje alkohol. Já sem věděla, že vejška je celá o chlastu, ale že je to až takhle. Což mi připomnělo, že už x dnů se domlouváme s M., že se sejdem (na půdě školy) a domluvíme se na kulturní procházku do hospody. Po x neúspěšných čeků, sme se vychytali, i když vlastně omylem na zastávce. Rozpačitý 'ahoj', že sem váhala, jestli se odpojí od těch dvou a půjde za mnou nebo půjde dál. A nakonec šel... ale za mnou. Takže v úterý žádný čtyři hodiny strojárny až do půl šestý, ale jde se hezky na pivko (nebo radši pivka pro upřesnění).

Dneska vlastně to samý, tři hodiny volna, takže na oběd do Céda s naší skvadrou, tři pivka, brko a pak na management. "Tady slečny po pravici se vůbec neprojevují..." Chachá. Výtlem celou hodinu. A myslim, že přežiju i to, že sem byla označeno jako černá ovce naší krú na anglinu. Sem loser, jediná nezačínám od ká, ale od jé. Oujé.

MAMI, slubuju, že nebudu tolik pít

Au. Bolí mě hlava, v krku sucho, že ani litr vody tomu nepomůže.

Pozor, článek obsahuje adolescentózu (78%)!

Tak doufám, že mi zase systém neoznámí, že nemůže uložit můj článek nebo ho uloží a poté hned smaže. Nemám sílu se s ním dneska hádat (ne, že bych ji měla včera). Ale asi bych už křičela. Vrrr.

Včera to bylo vlastně hodně zajímavý, první oficiál sraz prváčků v Účku. "Kudy se jde k 'Uturnu'?", ty holky byly vlastně hodně vtipný (nebo mi tak připadaly), smích. Byl to zajímavej večer. Po práci na Výstavko, na špeka. Po cestě tam Miloš, ze kterýho Cabba později vysondovala pár zajímavých informací (slibuju, že už se mu nebudu smát, protože je taky z obchodky). "Mil..., teda Zdeňku..." Chachá. Nejvíc směšná je moje útrata, celkem dvacet sedm káčé za Budváreq (vydřiduši), zbytek už je na Evžovi, viď Cabbo. Další špeka a fotbálek 2:1 v náš neprospěch. I ženy mají své dny, jenom já je zrovna na fotbálek neměla...

A dnešní exkurze po výrobě byla fakt síla, oujé. Absolutně nic si nepamatuju (což ale není žádná velká novinka). A víte co? Vrátila se mi Nealcé, ňuf. Storky nejvíc, ten vysokoškolskej život je stejně přinejmenším 'zajímavej'. A víte co (podruhé), normálně sem zapomněla, že sem dneska měla jít na pivo s M., kterýmu se to nakonec stejně nehodilo. Asi už stárnu a hodně věcí zapomínám.

Stejný město, stejný lidi, jinej systém

Oujé. Ono je to ale uplně všechno oujé. Vůbec nestíhám, už ani chodit sem na blog tak často, jaxem dříve chodila. Takže u mě probíhá něco jako taková odvykací kúra (jo to je to správný slovo). Je zajímavý, jaxem se do tej školy těšila, a už po prvním dnu sem to chtěla zabalit. Ale sem si řekla, že na vyhazov je času dost (a stále mě těší, kolik lidí se mnou sdílí stejný názor).

V pondělí se mi podařilo hned přijít o deset minut pozdě na matiku, která je pro mě stále španělskou vesnicí (a místama už přesahuje i hranice Španělska). Odpoledne do práce, ano Džína taky rádoby maká. Díky Kenvelce dostala džob v autoškole (to chce potleesk), takže si ten svůj čas zkracuju ještě o sedm hodin týdně v malý vyhřátý "kanceláři" (uvozovky proto, že to má do kanceláře hodně daleko).

Dnešek byl nejhorší, po nejhorší přednášce s paní B. už sem byla polomrtvá, pak sprint do AC nechat se vyfotit na průchodku (ano, vypadam tam zase jako retard, jak jinak, žé), kde sme strávili s K. skoro hodinu, pak sprint zase do školy na hodinu, která by se mohla přejmenovat na grafovou. Klasický popolední Cédo a luxus polivka, horká čokoláda na vzpružení a debatní koužek vysokoškoláků.

Odpolední čekování Miloše, kterej nás už prokoukl (pro ty nejhorší týpky už máme krycí přezdívky). Nejhorší přednáška ZSV, ze který sme radši zdrhli. Čtyři hodiny v kuse !!! Pak Laďa a naše milovaná Hlawička, na núdlé k vientnamcum. A zejtra vidina volna...

Dnes bez nadpisu

Myslím (a po dnešku by se dalo říci, že i vím), že nejsem na škole jedinej omyl. Protože neumět na kalkulačce vynásobit devadesát tisíc krát sto padesát... je vlastně ztráta času sem vůbec psát. Ale těch omylů je nás tam víc. Což mě těší, a můžu jít spát s lehčím svědomím. Dobrou noc.

První školní den

S čistým štítem a na nový škole, ovšem se starýma znamýma lidma. I s těma co sem snad sto let neviděla. Začátek chaotickej s naším zmateným matikářem na cvíka, kterej má nepřehlednutelné rysy jako pan PhDr. (kterej má mimochodem stejné iniciály jako já a pronásleduje mě i Nealcé na každém kroku). Dvě hodinky teda relativně v klídku. Pak dvouhodinka základů managemetnu, kde nám bylo asi 20 minut vysvětlováno, jak či onak máme oslovovat naše vyučující a přednášející, když některý z nich má čtyři tituly. "Jaxe říká týpkovi, kterej má za jménem CSc?" Hlavně je to hodnej pan, vlastně dalo by se říct mlaďas, kterej nás nenutí dřepět tam dvě hodiny. Přednášky jsou ne-po-vin-né a stahnutelné z netu (škoda, že tam dosud nejsou) !! Mimochodem, onen mlaďas v brejlích je náš pan konkaktovací, smiiich. Nejvíc luxusní záchody a technika, která nedá Cabbě spát. "Na co je tohle?" Pak zákeřnej automat a nejvíc Milouš Zeman, kterej si na další přednášku radši přesedl (ale kdybyste viděli ty dokonalý grimasy), smích. Oranžová lopata byla nejhorší, mikroekonomie v jejím podání bylo něco nejvíc nudnýho, příště balím křížovky do báglu na cvíka. Zkuste si dvě hodiny pozorovat rybu, jak otevírá a zavírá pusu. To se nedá. "My vám odezíráme z úst." No taxme dělali chvíli bordel. Oranžový lopatě se to ale zřejmě nelíbilo. Navíc přetáhla o skoroceloupůlhodinku !!! (...) Do kláštera, labyrintem, do knihovny si pučit hromadu knížek, že to sotva utáhnu a tradá na anglinu, která nakonec odpadá na celej tejden. Tudíž je milé, že si budem hodiny nahrazovat někdy jindy a do pondělí se musim naučit první lekci z učebnice za litra, kterou nemam. Já tu školu žeru.

Kniha minulých životů

Narodila jste se v roce 1175 jako muž někde na území dnešní jižní Číny, kde jste pracovala jako kopáč, zlatokop, horník nebo hledač pokladů. Byla jste stále žhavý revoluční typ. Snažila jste se o změny v každém prostředí, kde jste se objevila: v politice, v obchodě, v církvi nebo v domácnosti. Mohla jste působit jako vůdce.

Celý život se Vám zdá, že vnímáte okolní svět jinak než ostatní lidé. Chcete se ve všem vyznat. Hlavní je pro Váš vnitřní život cit, jímž se musíte řídit ve všem, co děláte.

Může mít někdo zajímavější minulost než já? smích

Nebo třeba numerologickej rozbor? V některých pasážích jsem se až překvapivě našla. Jen nedokážu pochopit, proč zrovna mě je všude omíláno, že bych byla dobrej podnikatelskej typ.

Lidé s tímto osudovým číslem (7) mívají parapsychické schopnosti, které mohou využívat profesionálně, nebo je prožívají jako pravidelné předtuchy a zlověstná tušení. Jsou mimořádně senzibilní, nejen vůči cítění svých milovaných a vůči světu, jenž je obklopuje, ale rovněž vůči emociálnímu podvědomí. Například jejich sny mohou být velice živé a mít hluboké významy. Mají rovněž silnou představivost, která je může vést k úniku od skutečnosti nebo do světa fantazie, někdy se špatným výsledkem. Sedmičky jsou komtemplativní, introspektivní a mohou se občas stáhnout do sebe nebo uchýlit do ústraní, čímž se vzdalují od ostatních. Mají sklon k obavám, což může mít nepříznivý vliv na jejich zdraví.

Lidé, kteří dostali do vínku toto číslo osobnosti (4), mají rádi pořádek a řád. Jsou nervózní, když si nejsou jistí, co přinese budoucnost, a chtějí, aby byl jejich život stabilizovaný, dobře organizovaný a spočíval na solidních základech. Čtyřky jsou nesmírně praktické a dá se na ně v krizových okamžicích vždy spolehnout. Ale musí se vystříhat toho, aby braly samy sebe (nebo život) příliš vážně, protože se jinak jejich spolehlivost a praktické uvažování může zvrhnout ve značnou rozmrzelost a pesimismus. Toto číslo má blízký vztah k přírodě, proto by čtyřky měly trávit hodně času venku.

Ačkoli se lidé, s tímto číslem skryté podstaty (5), zdají vnímaví a vyrovnaní, uvnitř jsou úplně jiní. Mohou pociťovat vnitřní nespokojenost a trápit se tím, že život by mohl být mnohem zajímavější, jen kdyby věděli, jak na to. Není divu, že tento neklid může negativně poznamenat jejich vztahy s lidmi. Pro pětky může být těžké vycházet s nadřízenými autoritami, zvlášť jsou-li to diktátorské typy, které se snaží někoho jiného omezovat. Živost, půvab a mnohostrannost získává pětkám mnoho přátel, ale musejí s nimi intelektuálně souznít. Pětky mohou v mládí podceňovat své duševní schopnosti, takže se do studia pouštějí teprve později v životě.

Tady máme někoho, kdo silně touží po světském úspěchu a kdo ho obvykle dosáhne, zejména v podnikání. Tito lidé, s číslem vnějšího sebevyjádření (8), si získávají svou kariérou respekt, protože se nelekají práce a mají vynikající organizační schopnosti. Velice si cení peněz a toho, co se za ně dá koupit, a věnují velkou část své energie na to, aby jejich bankovní konto bylo co nejvyšší. Nepokoušejte se držet krok se sousedy - tito lidé jsou sousedé. Ale právě tohle může vést k tomu, že působí snobsky a povýšeně, a získává jim to málo přátel.

the Holiday

"Změň adresu. Změň chlapa. Změň si život." (asi ten recept taky zkusím)

Víc, než se zdá

Víte jaxe pozná vrchol absolutní závislosti na blogu? Já sem to do dnešního (no dalo by se říci včerejšího) dne (vlastně noci) netušila. Ale když se vám zdá krásnej (fakt moc krásnej) sen o panu D. a najednou se vám tam objeví slečna hořkosladká s paní bezkřídlatou, tak se prostě nejde nevzbudit. A nejvíc hláška: "Co tady děláte?"

A neříkejte mi, že je tohle normální, protože není !! smích

Sklerotička

Ještě ráno sem toho měla tolik co napsat, ale nějak se mi to všechno vykouřilo z hlavy.
(To dostatečně vysvětluje ten kouř venku za okny.)

Medvídek

Na začátek Osho !!! Což je dost silný coffee samo o sobě. Takže, když celej sál byl zrovna zticha, já a Nealcé sme se tomu zrovna musely smát. Pak už sme se naštěstí smály jenom sekům, kterým se smálo celý kino. Čteřice Trojan, Geislerová, Vilhelmová a Macháček nezklamali, ba naopak mě v některých scénách překvapili. Vlastně nechápu většinu recenzí, které jsem si po shlédnutí přečetla (ráda si nechávám prostor pro vlastní úvahu a paxi teprve přečtu názory ostatních). Film bez děje? Vůbec ne. Naopak, je příjemný a opět jsem se v něm našla. A co teprve jak bude chutnat pravej medvídek?

"Je dobré znát pravdu a zpívat o ní. Je lepší znát pravdu a zpívat o datlích" (čínské přísloví)

Tady mě trošku zamrzelo, že onu větu nevyslovil Osho, smích.

Pro všechny ty, kteří si myslí, že mají nejhorší rozvrh.

Dneska jsem asi prvně otevřela pravý oko, pravou rukou odhnula peřinu, vstala pravou nohou, ukazováčkem pravý ruky jsem zapla počítač, potom jsem ukazováčkem a palcem levý ruky zapla bedny (jak by řekla bittersweetka, detaily jsou důležité, smích). Pravým ukazováčkem rozklikla onu magickou stránku, abych se TO dozvěděla. Ano, Paní Džína bude mít pátky volné a tudíž bude vyspávat až do oběda a vysmívat se všem, kteří budou chodit do školy (dobře, zas až tak zlá nebudu).

A už mi ani nevadí, že ZSV na rozvrhu nejsou ony Základy společenský věd, v které sem naivně, ale nevěřícně doufala, nýbrž Základy strojírenské výroby (teď je zase prostor pro váš smích). I když ty nebudou zdaleka tak hrozné jako matematika s paní profesorkou B. (ale asi ji začnu říkat jinak., B. je pro ni dosti vznešené). Naštěstí mám dostatečnou průpravu od největší bestiální matikářky, která vůbec nebyla best.

Proč mi tolik připomíná Joeyho z Přátel

K: "Ale nevydržel bych teď další vztah. Co takhle být milenci? Prožívat jen to hezké? A ty krize a hádky vynechat?"

Nikdy s žádnou dívkou neměl dlouhodobý vztah postavený na lásce, kromě Rachel. (V tomhle případě jsem ta Rachel já, když si budu trochu věřit, smích.)

Vinobraní 2oo7

Každej kdo mě zná asi ví, že Znojmo je mým 'druhým' domovem. A kdybych mohla, z fleku bych se tam přestěhovala. Miluju to tam. To panoráma nalevo, když přijíždíte z Rakouska. Ty malý, klikatý, dlážděný uličky, tu atmosféru a budovy, ty lidi a to víno kam se podíváš. Letos to bylo, o vydařené počasí, lepší než ostatní roky. I když sem si víc rochnila na bílým burčáku než na tom červeným. Poprvé za ty roky sem stihla celej průvod a díky hodině přešlapování na sluníčku sem dokonce vystála hned čtvrtou řadu. A že je se na co koukat.

O tom, že sluníčko má pořád sakra sílu sem se přesvědčila v okamžiku, kdy ony červené tváře (a nos) nebyly od burčáku, ale skutečně od sluníčka. A taky sem se přesvědčila, že naše celní policie je stále nepříjemná a ráda prudí.

Už zas vidím jaxe mi po tom všem bude za pár dnů stýskat. Bude mi chybět moje úžasné příbuzenstvo. Teta s bratránkem sou úžasná dvojka, takže se smějete, jen co otevřete oči. Bude mi chybět to mazlení s Agí a Jasmínou, výlety do mezipásma a hlavně ten jihomoravskej vzduch. Mimochodem, poprvé v životě sem držela v ruce korálovku a vůbec není slizská jak každej říká. Jen je trochu mrštná. Ale je to báječnej pocit. :-)

Horoskopová

Pořád jenom vysedáváš u počítače - ale skutečný život se odehrává venku!
Pozor, ať ti neproteče mezi prsty.

Taxe tu mějte a smějte. Jdu ven lapat onen "proteklý" život.

Tunel[ářka]

^{... speciálně pro Leni a yeki}

6mm

KONEČNĚ. <3

Některý věci nejsou takový,...

... jaxe na první pohled zdají býti. Oujé. Vlastně takový být nemusí, ani na ten druhej pokus. :o)

Slivovice opět na scéně

Už začal podzim, tak je potřeba trošku toho zahřátí u srdíčka. Každej to jenom holt prožíváme jinak. :o)

Kvaska

"Stop! Další."
"Co? Vždyť jsem ještě ani nezazpíval."
"To je sice pravda, ale vy neumíte chodit. Jste pro mě nepoužitelný. Sbohem!"

... nebo taky takhle: "Co se dneska posere, tak zejtra bude dobrý."

My do školy nemusíme

My tam totiž chceme. Včéra na pár pivek do Sportovky. Krypl, ten je můj !! Veselá cesta k nám. Tři na dvou postelích. Já v díře samozřejmě. "Brumbále, Brumbále...", smích. Taky tak milujete chrápání a skřípání zubů? :o) Já strašně. Takže do rána vedle a na zemi. Před šestou budík. Rozlepit voči, nadkanálovédrama, pro Kenvelku k GE a pak do Xka. "Už vám bylo osmnáct?" "Ale my si dáme jenom čokoládu..." "No to nevadí, už vám bylo osmnáct?" "Jo!" Celou dobu než mi bylo osmnáct, se mě nikdo na věk neptal, ale najednou to chce každej vědět. Pak za barák, směr škola. Pohodička pohoda. Ve škole sranda jako vždycky. Hoha ve dveřích (pro renťáky BOTA). Nejlepší, že celý čtyři roky sem se těšila až z toho ústavu vypadnu, a teď bych měnila s těma vykulenejma špuntama, který si neměli kam sednout. "Ty vepředu sou nějaký přerostlí..." (šeptem) Smích, já sem to ale slyšela. Nejlepší kup, dvě mikiny za necelejch sedm kilek, lol. Pak luxus pizza dom busem, kterej mi dneska neujel. Happyendy existujou.

Základkovskej sraz

Málem skoro cesta do cirkusu, a pak skoro druhý, i když sme si dávali na čas. Teda vlastně třetí, pokud ovšem nepočítáme organizátora akce. Budvárek na rozjezd. Rychloseznamka s mou jmenovkyní, se kterou sem se krutě nasmála. Já sem se celej večír jenom krutě smála a už se ve mě zase projevovaly stavy bestiálnosti. A že sem měla i dobrý pomocníky (teda pomocnice) k tomu, smiiich. Chudák K., i když mi to mizera pěkně oplácel. Ale byl roztomilej, když nevěděl o co jde a mě jde prudění lidí ze všech činností nejlíp. Kdyby byla vysoká prudící, tak mám červenej diplom v kapse. A po pár pifkách už mi bylo hodně věcí jedno, a je fakt, že ten mobil s peněženkou hledal dlouho. Teda kdyby mi mýho černouška, tak bych ho trápila víc. A snad ani nechci vidět ty fotky z našeho souboje. A ty komentáře, že to vypadalo uplně jinak, jen ne tak jak to skutečně bylo.

A hodně vtipnej byl i ten utopenec, ke kterýmu mi dali tři prdele zeleniny, ale chleba žádnej. Ještě že mi Ondra dal skvěle vypečenej chlebovej uzávěr od polivky. Pak to vtipný romantický rande v jeho podání. Stejně to bylo nejlepší, že nás tam bylo tak málo a s těma lidma sem si měla co říct.

A nejlepší tahanice při odchodu. Holky kdesi, já v zajetí K. a bez lístku, bez kterýho se ven přes ty bouchače fakt nedostanu. Takže chvilková tahanice a Katomovo komentář na naši adresu: "Co se škádlívá, to se rádo mívá." Oujé. To pozvání na záchod a vyříkání si čehosi sem radši odmítla. Znáte mladý kluky. :o)

A doma krásná esemeska od skoromýho Kubika. Ještě že ti bejvalý jsou, někteří určitě. A Kuba nastopro. Škoda, že sem usla dřív, než sem mu stihla napsat taky.

Hudební vlastenec

Kdyby se konala soutěž o hudebního vlastence (nebo vlastenku - u mě na blogu žádná diskriminace můžu a žen nebude), určitě bych ji vyhrála já. Já, jakožto převážně zatížená na hudbu z české prudukce. No dobře, druhá příčka patří východním sousedům, ale to jen díky výborné tvorbě ska a hip hopu.



Listen to Africa the man with black skin
lost in Africa the man with white skin
sounds of Africa original style
noise of Africa let it live for a while

it hurts, when you lose the sight
it hurts, when you don't have a place for the night
it hurts, when your body can't move
it hurts, when you lose your roof

Zeptejte se někdo Freuda

Zdál se vám někdy sen, v němž ste byly osobou opačného pohlaví? Nebo hrabe jenom mně?! A teď by mě zajímalo teprve, co na to Freud.

Už tam (skoro) sem

Ještě zaplatit nějakej ten peníz a bude ze mě taky vysokoškolačka, která dělá reklamu svému městu. Ovšem s titulem lúzr před jménem asi. Ale ono se stačí podivat na naší skvadru a bude to všem jasný (sorry renta's). Zápisy sou dost nudná věc, seznam předmětů věc šokojící, a školení (který se obzvláště netýkají toho, čeho by měly) sou ještě víc. A trocha bordelu neuškodí (ještěže sme seděly v poslední lavici). Souhlasíte se zveřejněním vaší fotky na internetu? Hm, coasi, tak ať na mě čučí každej wiď. Storka Werči to ale všecko spravila (kdo neslyšel, o hodně přišel). Ještě že bylo otevřený Cédo (člověk za celý prázdniny nemá kde zewlit, hrozný)! Smaženej hermelín, Svijany a točená Kofola nejlepší. A pak mi kvůli pětce za parkovný ujel bus Kenvelo!! Ovšem já sem si to vynahradila jinak. A nástup do školy až 1.10. - ještě měsíc zewlení. :-)

A malá škodolibost pro všechny, co sbíraj stickers. Včera mi poštou přišlo nový číslo HorseFeathers. A hádejte kolik jich tam bylo jako bonus. To neuhodnete. Celých jednatřicet. A některý sou vyloženě libový!! Záviďte, heč. A nikomu nedam.

2 roky

I když to mezi námi občas skřípe, tak už jsme spolu dva roky. Dva roky už jsem mu obětovala a dva roky už spolu bojujeme. Ale je nám spolu dobře. A né že ne. Dárky víte kam posílat (Boule krú), smích.

Family krú party

Bez ohledu na to, že sem se fakt skvěle bavila a v jednom kuse smála... Víte co je na tom to nejlepší? Neutratila jsem ani korunu, ale pořád jsem měla co kalit a chálovat do sebe. Až mi z těch všech pivek, pepřovejch vodek (co si budem povídat, nic moc) a džúsů v kombinaci se skvělejma hermelínovejma chlebíčkama, sladkou kukuřicí, luxus salátem, kuřátkem a zeleninou, grilovaným špízem s česnekovým dresingem a hlavně tím vším mezi tím prokládaným, bylo tak trošku ouvej.

A na to, že sem se rozhodovala, jestli nekonec přece jen nejet na Wostrof kvůli (říkejme mu) panu D. (to je znamení protože já jsem paní D.), tak hudba zahájila rozjezd ve stylu Indyho s Wichem a já sem hádala kdo, což se mi sakra moc líbilo, pak nějaký reggae a další pohodová vlna do uší. Bratránkovo hudební mix byl vyloženě v pohodě. A večer sem okolo jedenáctej dokonce slyšela ohňostroj z pivobraní. Takže vlastně jsem byla "na třech" místech zároveň a nemusela zase čučet na ex s tou jeho.


Taky sem viděla toho nejroztomilejšího černouška s dredama <3, kterej byl sice menší než já, ale žabí (jak by řekla Nealcé). Sestřenka má vyloženě docela v pohodě přátele. A nakonec sem se dozvěděla, že sem malá a drzá. Oni už zapomínaj všichni tak nějak, že mi táhne na cetku. Zdám se snad vám drzá?

Otázky Václava Moravce

1. Chtěla bys vrátit minulost? Ne, žiju realitou a těším se na všechno nové.
2. Myslíš si, že umíš správně nakládat se svým časem? Bohužel jsem se to ještě nenaučila.
3. Věříš tvrzení, že "čas jsou peníze"? Neumím si představit, že by čas byly peníze.
4. Myslíš, že je na světě spravedlnost? Určitě je, jen ne vždy stihne být včas na pravým místě.
5. Jsi věřící? Ano. Každý v něco věří.
6. Máš nějaké životní sny? Ano. Sny jsou od toho aby se snily.
7. Umíš si představit lásku bez sexu? A co třeba sex bez lásky?
8. Dokázala bys podvést? Nikdy neříkej nikdy.
9. Ukradla jsi někdy něco? Jako malá určitě něco, ale už nevím co. Ale jaxe znám, určitě jsem měla výčitky svědomí.
10. Jaký je tvůj názor na celebrity jako takové? Jedním slovem - umělé.
11. Je pro tebe důležitější přátelství než láska? Rozhodně přátelství. Láska je nestála.
12. Myslíš si, že bohatí jsou spokojenější než chudí? V hmotným uspokojení nejspíš ano, ale v duševním to bývá naopak.
13. Máš svůj styl? Jasně. Občas trošku netradiční.
14. Dokážeš riskovat ať už v čemkoli? Risk je zisk, takže občas ano.
15. Je pro tebe důležitá upřímnost? Určitě, ale malá lež občas neuškodí, ba naopak.
16. Máš mozek 24 hodin denně v provozu nebo dokážeš prostě "vypnout"? Někdy jedu non-stop, občas mám vypnuto celej den.
17. Věříš na osud? Na osud i náhodu.
18. Myslíš, že jsi snadno ovlivnitelná okolím? Ovlivnitelná ani ne, spíš "chytlavá".
19. Dovedla by jsi zabít člověka? Ne. Ostatně jako všechno živé (krom komárů).
20. Jak moc je pro tebe důležitá rodina? Asi tak, že zaujímá první příčku.
21. Co si myslíš o bezdomovcích apod.? Každej sám, svýho štěstí...
22. Nechala bys u sebe přespat úplně cizího člověka? Ne. Nejsem moc důvěřivej člověk.
23. Utekla jsi někdy z domu? Ne. I když,.. vlastně z domu utíkám, když nestíhám ráno autobus.
24. Jsi důvěřívá? Důvěra se u mě buduje obtížně.
25. Zapomínáš snadno na křivdy? Odpouštím, ale nezapomínám!
26. Myslíš, že se tvůj život změní až ti bude 18? Ano, už jedu ve všem sama za sebe.
27. Toleruješ žárlivost ve vztahu? Ano, ale jen zdravou žárlivost. Sama jsem žárlivá.
28. Myslíš, že chlapi jsou nevěrnější než ženský? Ne, jenom se o tom tak často nemluví.
29. Je pro tebe hodně důležitá pověst? Ne, ale ráda se zasměju tomu, co se o mně šustne.
30. Chceš být krásná? Já jsem krásná. Každý je nějak krásný.
31. Jak snášíš kritiku od okolí? Od těch nejbližších trvdou kritiku těžce. Ostatní kritice se zasměju.
32. Přemýšlíš někdy nad smyslem života? Občas.
33. Věříš na mimozemšťany? Věřím, že člověk není jediná vyspělá civilizace ve vesmíru.
34. Umřela bys pro někoho, koho miluješ? Těžká otázka, vzdát se toho nejcennějšího, co máme. Nevím.
35. Co pro tebe znamená slovo "štěstí"? Pocit, který se nedá popsat.
36. Věříš na osudovou lásku na celý život? Ne.
37. Co si myslíš o bláznech? Každý je tak trochu blázen. Jen někdo větší, někdo menší. Bláznův život je bezstarostný.
38. Máš nějaký životní vzor (osobní)? Jedu sama za sebe.
39. Jak bys popsala "normálního" člověka? Nijak, takový člověk neexistuje.
40. Věříš na tvz. "druhé já"? Ano, každý má dobré a špatné já.
41. Jaký máš názor na alkoholiky? Každý by měl dostat pomocnou ruku a druhou šanci.
42. Máš nějaké závislosti? Ano.
43. Věříš na posmrtný život? Ano.
44. Myslíš si, že některé vzpomínky mohou přežít věčně? Ano, nebo mě přesvědčete o opaku.
45. Jsi realista? Jo, jsem zlatá střední cesta mezi pesimistou a optimistou.
46. První slovo co tě napadne pod pojmem "osobnost"? Člověk jako takový.
47. Věříš na zázraky? Ano.
48. Až umřeš, chceš být pohřbená / zpopelněná? Zpopelněná.
49. Co tě jako první zaujme na chlapovi? Vlasy.
50. Můžeš mít jedno jedinné přání, jaké by to bylo? Aby moje rodina byla zdravá.
51. O čem mluvíš s kamarád(k)ama? Skoro o všem, až na můj niterní svět.
52. Jak většinou trávíš víkend? Odpočinkově.
53. Dokážeš mluvit se svou mámou o všem? Úplně o všem ne. Ale je to mnou, že nedokážu o některých věcem otevřeně mluvit.
54. Kdo všechno je pro tebe v životě důležitý? Rodina, přátelé, a moji dva psi.
55. Na co teď (k jídlu) máš chuť? Na banán.

Všechno je jak má být

Člověk (jako já) tady pár dní není, a všechno je totálně naruby.Hlavně jsem včera zjistila, že mi u mýho kaktusáku vyrostla nějaká lysohlávka, halucinacé rulezZ, nebo tak něco, taky že se moje základkovská třída zbláznila, že na mě moji "bejvalí" přátelé nemají čas (což je smutné), že se dneska dozvím, že v sobotu je oslava sestřenčinných narozenin, takže tím pádem už se nemusím rozhodovat, jestli jet radši na Wostrof nebo na pivobraní. Takže neuvidím ani jeho ani jeho. Některý věci jsou vyřešit snadněji než si myslíte.

Možná jsem ještě jeden den měla zůstat s Nealcé, hrát si na "farmářku" a krmit zvýřátka a sebe tím vším hlavně ne zdravým. Vlastně je zbytečený psát jaxem se měla a co sem dělala, protože krom zewlení, chálování, kalení a sledování best of filmů, se nic skoro nedělo. Možná dělo, vlastně určitě dělo. Třeba reklama Limete*refreshing v hlavní roli s Nealcé, nebo několik vášnivých kreací, který by nám mohly i Kenvelo a Aničkou závidět, noční checkování lidí na zelený kytce. Prostě pohoda jak má být.

Mimochodem, víte, že Brumbál je hipík. :D

A v uchu už mám narvanej 6mm roztahovák. Ach ta slast...

On the second side

Kdo má rád bagetu obloženou mozzarelou, rajčetem a špetkou provensálu? Já.
Kdo má rád pražený slaný mandličky? Já.
Kdo má rád (nejen) uzený "copánky"? Já.
Kdo má rád jemně solený chipsy? Já.
Kdo má rád suchýho Müllera Thurgau? Já.
Kdo má rád mě? Já. (smích)

A taky každej, kdo není magor (nejvíc valim oči z toho, kolik těm všem slečnám je). Není nad to si dát nejvíc luxus chálku před spaním a jít bez pocitu viny spát. No tak dobře. Cítím se trošku provinile, ale stejně to za to stálo. <3

Napočítej do desíti (stejně to nepomůže)

Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. Osm. Devět. Deset.

Je to můj brácha, ale někdy mě sere !!

Maniakovo úchylné JÁ

Tak třeba cejtim děsný záškuby v prstech, když vidím nějakou hezkou sticker na ulici. Jako né doslova, že by ležela na asfaltu, betonu, dlažbě a rádoby podobným materiálu, po kterým chodíme (zapomněla sem ještě něco?). Ale zpět k tomu škubání. Je to hrozný, když ji tam vidíte (ať už samotnou nebo s ostatníma dalšíma), a nejde vám odlepit. Nebo znáte ten pocit, když už ji skoro máte odlepenou a najednou se natrhne, nebo dokonce celá roztrhne !!! Nebo se vám podaří ji odlepit (a to už je radost největší), ale prozměnu nedrží tam, kam ji chcete nalepit. Tomu všemu se říká smůla.

A víte, proč ráda nakupuju ve všech těch e-(skate)shopech? Protože ke všemu zboží se dostává hromada stickers. A že Paní Džínuš už jich má doma plnou krabičku, ale je jí líto ony stickers někam nalepit (a přitom je má všude). Tomu se zase prozměnu říká kolotoč nebo začarovanej kruh (i když proč by to nemohl třeba být čtverec nebo obdelník, že).

A taky mám úchylnou mánii na pivní tácky (to mám zase záškuby v hospodách a hrozně mě štve, když tam maj jenom jeden druh a ještě k tomu ten, kterej už mám doma), placky, vonný tyčinky (nevim proč každej říká že smrděj jak wietnamci, smích) a svíčky. <3

Každej z nás je svým způsobem maniak. A kdo ne, tak kecá. :-)

A malej dodatek ke všemu, kterej mi připomněla A., členství LS 4ever !!!

Objasnění pojmu nejvíc

Nejvíc je, když na vás jeden a ten samej hoch zkouší svoji balící frázi dvakrát, přičemž si myslí, že ste pokaždý někdo jinej. (v ten moment si řeknete: "to už sem někde slyšela") smiiiiich
Myslim, že potřetí už to nezkusí. Kdo ví.

Praha - matka měst?

Nesnáším davy lidí !!! Uděláte krok vpravo - lidi. Uděláte krok vlevo - další lidi. Dozadu se radši ani neohlížíte a ste strhnuti davem jít dopředu. Jo a nesnáším turisty !!

Joo, Praha už není to, co kdysi bejvala. Aspoň pro mě.

Padá hvězda. Něco si přej.

Taky jste si včera něco přáli? :-)

Blog není jenom blog.

Někteří bloggéři mi obzvláště přirostli k srdci. <3

Obezita je nakažlivá

Pokud výrazně přibere na váze někdo z vašich příbuzných či přátel (rentáči!!), pak hrozí, že přiberete i vy sami. Podle nejnovější studie je totiž obezita sociálně nakažlivá.

Blízcí přátelé mají většinou podobné hodnoty a pohledy na svět. Když jeden z nich přibere, druhý začne jeho obezitu vnímat jako něco běžného a tíhne také k přibývání na váze. (Opravdu k tomu tíhnu?! Bože!)

Kenvelo ukazujíc nám svou fotku ze základky: "A tady jsem si myslela, že sem byla tlustá."
Kenvelo smutně hledíc na sebe: "A to jsem nevěděla, že to může být ještě horší."

... a kde jsou ty doby, kdy sem byla i já relativně hubená (než sem se spolčila s renťákama). Ale copak by někdo obětoval ty úžasný kalbožranice kvůli pár kilům dole? Asi každej, smiiiich. A víte co pomáhá na hubnutí? Když si budete myslet, že hubený jste + pár kilo fetu. (ale ode mě to nemáte)

Červeně označené datum

Jedna z mála věcí, kterou mám na létě ráda, je červstvá, voňavoučká, osolená kukuřice pomazaná máslem !! To je důležité, na to ne-za-po-mí-nat. Klasický máslo, je klasický máslo. Dneska se totiž kukuřice stala mým plnohodnotným a celodenním přísunem potravy (pokud pomineme x coffee a vodu z vodovodu). Proto doufejme, že tato kombinace u mě nevyvolá nikterak zvláštní potíže, smích.

Dnešní den by se dal pojmenovat dnem D co se roztahování týče. Po čtrnácti dnech jsem si ouško roztáhla na cílové 4mm a zjistila jsem, že mi to opravdu ke vší slávě nestačí, takže hurá do 6mm. Ta příjemná bolest za to stála. (A to nejsem sadista.) A největší bonus bylo x řádků od něj.

A málem bych ještě zapomněla na novýho člena mýho už tak dosti zaplněného stolečku, jmenuje se Little Claire Giraffe.

Roztomilá, že? :-)

Víte, jak bolí natržený ucho?

Asi jsem závislá na nakupování. A nebudu asi jediným členem naší rodiny. Není snad ani jeden týden, kdyby k nám modrý auto něco nedovezlo. Ani nevím, proč si vlastně stěžuju, že nemám peníze. (Ale já je fakt nemám.) Každopádně, kdyby mi někdo chtěl dělat sponzora, víte kam se obrátit (Boule crew). Dneska mi z "prasátka" ulítla jedna fialová, oranžová a zelená. O víkendu jsem nevydržela nátlak sestřenčino spratkoidních děcek (pokud říkáte, že děti jsou milý, tak tihle dva vás vyvedou z onoho omylu) a musela sem si jako náplast objednat nuggeťáckou mikinu s otvírákem na pifko jako bonus. Asi je to chabá výmluva, ale mě stačila ke štěstí stačila.

Roztahujém!

Takžé dneska mi modrý autíčko dovezlo fungl novej roztahovák a dva krásné plugy. Začínáme. Cíl zatím 4mm. A paxe uvidí. Takže držte pěsti ať to jde bez komplikací a bez bolesti. :-)

Jaxi zhulit jedno voko

Nevím, kdo říkal (nebudu jmenovat), že naše všechny rentokalby sou stejný. Vůbec jako ne. Třeba to čtyřikrát telefonování s jednou osobou. Nepovedený překvapení někoho, kdo ani nebyl vůbec doma, a schovávání na schodech. Pár let stará ořechovice na začátek <3. Špeka na balkoně (prej velký), kterej chutnal jak blitky. "Já mám takový divno v puse." (...) "Já ne, já to takhle celej život." LOL

Pak Kenvelo na balkoně s jednim vokem zhulenym a druhým normálním. Trochu mimo. Nealcé skoropropadající skrz zábradlí. Házení flašky z šestýho patra do keře. Cesta du Plusu pro další čtyři litry vína a brambůrky. Kenvelo stále sedíc na balkoně. Nejvíc luxus placky z Botaniku, který Kenvelce nechutnaly, ale pak je jedla (ožrala). Pro cíga do večerky, kde maj nakonec zavřeno. Nealcé psychostavy bez hlubší filozofie tentokrát a byla na mě zlá. Pak těstoviny a salát z Trappoly za nelidský prachy. Spící vorvaň Anička (jako vždy) na zemi. "Nevolal ste mi někdo?"

Překvapivá smska od N. Dóbróu nóc! Krásné sny. :D Pak nějací smrádci co dělali bordel pod okny (šestýho patra) a já rozlámaná na zemi v ložnici, když sem jako mohla spát na těch x volných spících věcech, kterým se říká třeba postel nebo gauč. Jako dobrý zase, smích.

Výsledek: přežraný jako čuníci, zlitý jako dogy a v pohodě druhej den jako vždycky. Miluju rentokalby.
Plus potlesk pro dívku, která ráno umyla nádobí (jakože já).

Šok? Ale nemůžu za to, že jsem tak oblíbená. Chachá

Tak by mě zajímalo, komu všemu jsem musela způsobit šok, když mě má v odkazech 103 lidí !! Oujé. Za způsobené poruchové vady myšlení a vnímání okolí neodpovídám. :o)

How Addicted to Blogging Are You?

Only 14 questions tell you how addicted to blogging you are.
Taxe pochlubte jaxte dopadli bloggéři. Závislačka skoro jako prasé. Oujé :-)

Requiem for a dream

Hodně dlouho ve mě žádnej film nezanechal tolik emocí (ne, nesnažím se zesměšňovat ani onen film, ani ten styl). Je neuvěřitelný co lidi kvůli penězům, drogám a chvilkovému poblouznění mysli dokážou udělat. Celá ta zábava se přeměňuje v hrůzný sen. Ten film ze mě vyždímal snad uplně všechny emoce, ta hudba od Mansella se mi vryla tak neskutečně pod kůži a to nemluvím o hereckém výkonu Jareda Leta, kterej byl mimochodem neskutečnej.

"Nech toho nebo ti vycucnu oko!"

Říká se,...

... že déšť všechno smyje (zmije), ale jenom to hovno na mym oknu pořád drží. smích

Everybody <3 animals

Brnó, Brnó ...

Úterý, 24. července ´07
Vstávání na čtvrtou, hurá do Prahy, vymotat se z metra a najít náš žluťásek směr Brno. Ten týpek Dominik, co nás měl na starost, byl (docela) hezkej. Paxem čekala, že nám pustěj Přátele, kterých sem se dočkala až na posledních patnáct minut, ze kterých bylo vlastně deset, protože pan Dominik nemohl poladit titulky. Oujé.

Venku pohoda sluníčko, vytáhnem mapu a razíme směr jakýsi škola, kde je hlavní cíl záchod a pak rychlý foto na kartu. Po cestě nějakej park, totálně se ulepim broskví a Nealcé upatlá čokoládou, chachá. Cesta na koleje byla více než zdrcující. "Psali, že ty koleje jsou deset minut od centra..." Ale zapomněli tam dodat při zpáteční cestě. Takhle hnusně zákeřnej kopec sem snad ještě neviděla. Za každou zatáčkou sme už doufali, že sme u cíle, což se nám asi po půl hodině povedlo. A to sme si ten kopec zopokovaly pak ještě jednou (pro velkej úspěch).

Na kolejích pohoda, milá paní, vedle na patře nějaký Němci, kterejch sme si prej neměli všímat. Docela luxus až na ty krátký postele, o který sem se neustále mlátila a velkej neforemnej polštář, ze kterýho nás bolelo za krkem. Chvíli válečky v posteli a pak směr druháškolanaseznamu, kam se šla Nealcé zapsat. Nekonečně dlouhý dvě hodiny, kdy sem čekala, kdy už mi upadnou nohy. Z fleku bych vám mohla odříkat, že když se stenete jakýmsi jejich členem, jaké výhody to pro vás nese. Třeba ten čaj nebo coffee. Nebo kolik stojí jaká informační knížečka a potvrzení o studiu... A samý takový hodně pochybný lidi. Pak největší luxus pizza, kterou sme jedly hodinu a půl a nějaká frajerka ji zvládla za půl hodiny. Totálně vysmátý už po jednom pivu a taky totálně odrovnaný. Takže sme stihly jenom se odvalit do parku, kde na nás čuměli nějaký týpkové, okolo kterých nevimproč nechtěla Nealcé jít.

Středa, 25. července ´07
Ráno sme daly kolejím ahoj a vyrazily na tramvaj směr ZOO. Nechápu jaxe někdo může vyznat v těch jejich jízdích řádech, total chaozZ. V zoo sme byly asi čtyři hodiny, který sme si fakt užily. Takže Špilberk už jenom v rychlosti. "Já myslim, že by stačilo, si ho jenom vyfotit zespoda, aby nám věřili, že sme tady byly..." Nakonec sme se doplahočily až nahoru, koupili si rádoby oběd a šly zase dolů.

Jakože na busáku nemaj záchody, což mi přišlo divný, sme se vydali na vlaky. Dva dny bez coffe, taxem si dala aspoň čokoládu extra prej z automatu za pětku, která mě vyšla na dvě, protože po chvíli mi automat napsal, že nevrací. Hm, super. Pak nějakej týpek, ať mu pučim mobil, že si chce zavolat, a já jako total bestie mu ho samozřejmě nepučila, smích. Pak už sem se těšila jenom na žluťáska a doufala, že s náma zase pojede Dominik. Hm, tak nee. Přátele nám zase pustili na posledních deset minut. A pak už jenom metrem na Čerňák a hurá domů. Hlady už sem šilhala, takže když sem odbržela tu úžasně křupavou rohliko-bagetu, taxem byla total uspokojená.

Hodnocení na závěr: Brno je hezčí, klidnější a přehlednější než Praha a Bóleslav jakbysmet.

Flashback

Jestli budu zhulená v lihu, tak jedině z chlapa. Některý věci by měly zůstat navždy uzamčeny nebo smazány, a ne znovu objevovány. I don´t like flashback!

Free-glad-time

A nakonec sem ráda, že sem tam jela. I přes mou věčnou nerozhodnost a ten zvláštní (ale ne špatnej) pocit jako vždycky. A pořád má ty krásný oči. <3 A nakonec to byla zewlosrandá, že sem se musela pořád uculovat, a bylo mi fajn. A i to maskování, aby nás náhodou neviděli,... prostě jak z nějaký detektivky, smích. Takovejch "free chvilek" by mohlo bejt víc. A jestli sem se někdy vydávala za velkou cyklistku, tak dneska to všechno vyvrátilo, protože domu sem dojela s totál červených xichtem jak [d]rak.

Rolling on (the) floor laughing

Nealcé: "Si tak řikám, že až budu na tý religionistice, tak asi radši začnu ve škole používat jiný úlevný nadávky než šmarjá, ježiši, pane bože apod." smích
Nealcé: "Tyjo hustý hlášky tu čtu: intelekt je něco pseudo, to se mi líbí." smích
Paní Džína: "Co to čteš? Sim tě? Nějaký typy pro abatyše?" :)
Nealcé: "Kdyžtak se to píše tipy, smích. A ne nečtu tipy pro abatyše, ale čtu tu nějakou knížku od Osha."
Nealcé: "Tak ne, on to vlastně nenapsal."
Nealcé: "Jen řekl."
Paní Džína: "No je to fuk kdy se to píše typ a kdy tip. Osh, no to je fakt jak abatyše."
Nealcé: "Osho."
Paní Džína: "To je jméno jak pro japonskýho buzíka." dušenej smích
Nealcé: "No von si to nevymyslel, voni mu tak začali prej říkat nějaký lidi."
Nealcé: "Von se ve skutečnosti jmenoval nějak... Neumim to napsat ani vyslovit." smích
Paní Džína: "Ježiši Kriste (promiň že se rouhám), ale to už je moc. beze smíchu

Nealcé: "Hele teď jsem začla číst druhej díl Stopařova průvodce... hezkýýýýý" smích Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizarnějšího a nevysvětlitelnějšího. Existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.

Paní Džína: "A já si myslim, že to je mezi nebem a zemí a že bych to neřešila, když nemám dořešenou samu sebe." :-)
Nealcé: "To se píše v tý knížce ty voe... Já bych to nevymyslela." smích
Nealcé: "A nehraj si tu na intelektuála."
Nealcé: "Pseudo." smích
Paní Džína: "No právě sem jenom pseudointelektuál, ale ty to je pořád víc než pseudoabatyše." lol
Nealcé: "Jděte s abatyšou do prde*e." beze smíchu
Paní Džína: "Tam už sem byla tolikrát, že bych radši změnila už směr." bez autorovo komentáře

Pomocná ruka

Lidi, helfněte mi s něčím. Mám brouka zakouslýho v hlavě, a ne ho dostat ven. Nevíte někdo náhodou, z jakého filmu je tenhle song?

Nesnáším léto

Což ovšem není nic nového. Léto začíná od tý doby, co mi na nose a okolí vyraší zase nespočet pih. Oujé, zase ta pihatá holka. Ještě, že existuje v týhle době vymoženost, který se říká bazén. I když otázkou je, jestli mě voda, která má třiadvacet stupňů, dokáže uspokojit.

A víte co je podvod? Borůvková přesnídávka za 16,90 Kč.

Zewlování má dlouho tradici.

Víte, že už zewlila i Božena Němcová? ..."zevlovat pánubohu do oken."

Nemusím sem psát vůbec nic.

A ani nic nemusím zdůvodňovat. Dnes jsem měla extázi (náboženskou ovšem, jak by řekla Eva). A vy to vůbec nemusíte číst. A ani to vůbec nemusíte komentovat. Toť vše, co jsem měla na srdci.

Pro ty, který by zajímalo ...

... jak to tý džínový bestii z Boulé sluší v černých vlasech. Takže pozor! Tři. Dva. Jedna.

Barevnej podfuk

Myslím si, že není fér psát na krabičku, která obsahuje onu osudnou barvu na vlasy, odstín hnědý, když po efektivním obarvení je z toho černá. To jsem z toho (pif) PAF (puf).

Ale na druhou stranu můžu bejt ráda, že sem vlastně ušetřila za experiment s černou barvou, do který sem stejně chtěla časem jít. A jako bonus mi sem tam průsvitá ona bejvalá červená barva, takže mám vlastně černý vlasy s červenejma melírama. Proč já si vlastně stěžuju? :o)

BLESKOVKA No. One

Zúčastni se i TY soutěže, a vyhraj super diplomek.
Vymysli větu s co nejvíce slovy, přičemž v každém samotném slově musí být obsaženo emo.
A nezapomeň hlasovat v anketě.

Příklad: EMOcionálně nEMOtorná dEMOkratička nEMOhoucí lEMOvat nEMOcniční hEMOglobin.

Uvažujte nahlas

Potřebuju radu od Vás, jakožto zkušenýcho bloggerů-fotografů. Víme, kterých se to týká. :o)
Uvažuju o koupi novýho foťáku. A chci aby to bylo něco menšího než dosavadní, fotilo to makra tak od těch 5 cm a moc to nestálo. Takovej klasickej foťák do kapsy na všechny akce. A taxem si vyhlídla Panasonic DMC-FX10 (ještě nevím jestli černej nebo stříbrnej). A taxem se Vás jako chtěla zeptat na Váš osobní názor.

Chlapi. Oujé.

Proč mají muži nohy do O? ~ Protože nepodstatné věci se dávají do závorek.

Velikosti penisu:
~ 5-10 cm Mnoho povyku pro nic
~ 10-15 cm Sen noci svatojánské
~ 15-20 cm Zkrocení zlé ženy
~ 20-25 cm to už není Shakespeare, ale Nerudovo Kam s ním?

Strejdu i Tetu No Pí Ka

A komu se tahle Wohnoutí jako nelíbí, tak musí bejt sakra hodně divnej, viď Evooo! :o)

Horoskop. Bingo!

Vztahy: Ne všichni ve vaší blízkosti mají stejné názory na život jako vy. (Ano, to už jsem zjistila.)
Tip na dnešní večer: Může vás zklamat člověk, od kterého byste nečekali výčitky. Pokuste se o vstřícnost a nevracejte se k problémům z minulosti. Rozhodně neříkejte věci, které by vás později mrzely. (Ptal ses, jestli bych litovala? Ano. Mrzelo by mě to. Ale z jiného důvodu, než si myslíš.)

A když se kouknu co jemu říkají hvězdy na vztahy a dnešní večer. Tak mi je to všechno jasný. Udělala jsem dobře.

Mise: Za čistějším pokojem

Poprvé za devatenáct let svého žití, jsem se dočkala počítače jenom pro sebe. Takže už je [skoro]zabydlenej u mě v pokoji, a tím pádem taky všechny věci ze stolu musely jít stranou. A těch věcí bylo, je a bude fakt hodně. Takže teď krom kompletu počítače se tam nevejde nic, než jen místo pro odložení mých rukou, při snaze psát. Hlavně, že nás v prváku učili, že klávesnice má bejt na okraji stolu a ruce se nemaj o nic opírat. Blbost, kterou sem v prváku taky hned zavrhla po tej nějakej první hlubšej kocovině. Fakt to nešlo a nejde.

Takže co teď. Parapety už jsou total vytížený, zem taky, skříně taky, pod postelí plno prachu. Jenom šuplíky po školním roce zejí prázdnotou. Jenže tam zase ty chudinky kytky a kaktusy nenarvu. Plán B taky nemám. Ne, že bych měla alespoň plán A.

A více co je největší sranda? Zprovoznit si celej počítač sám. Já jakože technickej typ, sem si všechny kroky musela zapisovat do bločku (ano samozřejmě, že toho papírového). Zmáčni DEL, zvolím 2. Advanced Bios Fatures => 2. First Boot Device => CD Rom => ESC => na druhé straně Save&Exit Setup => Enter => Enter... Hrůza, a pro neznalce jako sem já, a kterej byl zvyklej, že při sebemenším problému co se vyskytl (a kterej sem ani nepostřehla), nemusel hnout ani prstem ani brvou, to je teď fakt mazec.

Netušila sem, že je k tomu, abych měla počítač na takový úrovni jaký chci, potřeba desítky instalačních cédéček.

Takže teď si du dát radši jídlo, protože s prázdnym žaludkem toho moc neudělam. A pak fakt budu muset něco začít dělat, nebo se tady ztratím i já sama.

Blind

Normálně se mi ztrácej věci z mýho vlastního pokoje. Takže, kdo ste mi to schoval?! Okamžitě vrátit!

Deset vjecý

Takže za-prvý my family co., za-druhý celý moje renta's krú, za-třetí doggies, za-čtvrtý kartáček na zuby, za-pátý foto[aparát], za-šestý počítač, za-sedmý mobil, za-osmý alkohol, za-devátý hudba a konečně za-desátý blog tečka cézet, a kdyby bylo i za-jedenáctý (!!!) tak nekonečně dlouhý zewlo-kalby.

A v pondělí

... si dojedu koupit ten zelenej čaj, a nechám ho půl den vylouhovat. A paxe uvidí. :o)

Moje ráno

Oschlá půlka chleba s anglickou a sejrem zapíjená hořkým coffee za povyku Pulp fiction, kterej stejně po deseti minutách s nechutí vypnu a vyměním za lahodnější romanťárnu Románu pro ženy, kterej sem už stejně viděla milionkrát. A pak mi příjde sms z Vostrova na zejtřejší karneval: Maska karnevalu sůl přijdeš bez a seš vůl. Tak díky, ale bejt volem za kilo fakt nemusím.

Bestiář

Po velkém filmovém zklamání, které se konalo minulý týden, sem věděla, že herecký obsazení Vašuta mě vzpruží, hlavně ten jeho páv, smích. Je fakt, že sem si občas připadala jako hlavní hrdinka filmu, která je děsně naivní a nemůže pochopit záhadné chování Alexe. Vystřízlivění bývá občas těžký, holka.

Bestií se žena nerodí, bestií se žena stává.

Zelený list

V dubnu se musí zasít zelený list
V květnu se musí zalít zelený list
V červnu musí vyrůst zelený list
V červenci se musí hlídat zelený list
V srpnu musí dozrát zelený list
V září se musí sklidit zelený list
V říjnu se musí sušit zelený list
V listopadu se balit musí zelený list
V zimě se musí kouřit zelený list
Z jara se musí kouřit zelený list
V létě se musí kouřit zelený list
Na podzim se musí kouřit zelený list
Zelený list, kouzelný list
...tsil ýnlezuok, tsil ýneleZ

Jen tak mimochodem, čistě náhodou, cítíte tu spojitost... V dubnu se musí zasít zelený list. Duben - měsíc mého zrození a zrození zeleného listu, smích.

Prág Tág

Dneska sem tak usilovně nakupovala v Praze, že mi z toho fakt [ne]bylo blaze. A zmrzlina story se neopakovala. Banánová (luxuuuus) a coffee se zmrzlinou <3.

Prej nejsem ...

... dost EMO !! Jako chápete?! LOL

Čtyři pitomá písmena

Byla sem ve Znojmě.
I když příště doufám, že to bude za příjemnějším posláním.
Takže opět v září.

ROMing

... to by mě zajímalo, kde páni producenti udělali chybu?!

Bagdád, tady Bagdád, slyšíme se?

Nedřív sme všude viděly Laďu. "Támhle jede...", "... ne tamhle je on!" ... a nakonec dorazil s černým báglem, rozšířenejma rozničkama a velkou bagetou, po který Nealcé pokukovala už od začátku. ("Hele von má jídlooo.") smích

Nalcé si koupila bagetu. Nealcé šla na záchod. Laďa měl stále hlad. I já měla hlad. Já s Laďou sme zežrali Nealcé půlku bagety (stejně nebyla moc dobrá). Jo a egyptská Pepsina chutná jako odlehčené bublinky bez coly. Takže teplá cola brčkem.

"No to snad není možný, prej že (pozn. autora: rejže) ty schody před školou nejsou majetkem školy, ale města, takže si tam může v klidu kouřit..., slyšeli ste to?!" Prostě naše milovaná Hlavička, který docvaklo až po deseti vteřinách, co tam vlastně děláme.

Ještě nejsme ani měsíc ze školy, a už tam zewlíme zase. A dali sme si coffee, dobře sme si pokecaly jak starý známý. A Novák není vůbec takovej jaxem si myslela. Chvílema sem se válela smíchy až pozemi. A viděli sme čtyřikrát (S)sovu, chápete ve dne?! "Já se z toho snad zhroutím." "No, tak Evo, vytáhni ten pytlík." "Evo, jakej pytlík? Ty bereš nějaký povzbuzovací látky?" "Ne, vona kecá."

"Eva, ta se dostala všude..." (hodila znechucenej pohled)
"No a co budeš teda studovat?"
"Religionistiku."
"Re co? Řekni mi to ošklivý slovo znovu."
"Re-li-gi-o-ni-sti-ku."
"Co to je?"
"To z ní bude abatyše v klášteře."
"A budeš mít i ten černej hábit s kuklou?"
"A co budeš dělat až to dostuduješ?"
"Představenou v klášteře." smích

A paxe divěj, proč radši alkohol.

Protože by moje už tak dost vyfouklá peněženka s hubeným prasátkem byly ještě vyfouklejší a hubenější.

Virgin colada za 59,- obashující minimální objem tekutiny (takže při prvním loku obsah skončí v žaludku), zato je dopřáno celé skleničky ledu vs. Stella za 35,- obashující skvěle vyváženou chuť a při prvním loku se hned nespotřebuje. A stačí si dát pár kamarádek Stell a ste v euforickém stavu, kdežto Virginů byste museli vypít x násobek, aby se dostavil stejný účinek.

Mysleme ekonomicky. Končím s abstinencí zcela z ekonomického hlediska. Moje Stella, moje volba !!

Zjištění: S lidmi, kteří nepozřou alkohol, se v týhle zemi prostě nepočítá. :-)

Soudnej den

Nemám chuť na kalení? cože cože cože
Cože? cože cože
Já? cože
Pivo mě nemotivuje? cože cože cože
~ ... bohužel. cože cože
Začal abstinenční týden. Oujé. cože
Miluju vodu z vodovodu !! Bože

Zmrzlina story

Jakože už jsem rozhodnutá (a to fakt pevně) si v tom pařáku koupit zmrzlinu. Oukej, vystoupím u sportu už tak dost zmožená, a mířím směr vietnamce pro dva kopečky (tři by kornout nepobral). Na zemi ladně ležící rozteklá zmrzlina, který si nevšímám, následně uklouznu, ale taktéž to ladně vychytám. Nicméně sem naštvaná, zmrzlinu si nekoupím, nohu v pouhých žabkách mám celou od růžové lepící hmoty (jako kdyby to někdo nemohl uklidit?!!) a nechutně se mi při každém dalším kroku připleskne k žabce. Oukej, koupím si zmrzlinu jinde. Dojdu na Mírák, dát si teda točenou. Naštěstí po ničem neuklouznu, ale po prvním slíznutí vanilkovo-citronové se mi ulomí v půlce kornout. Klid, to už nějak přežiju,.. ale po chvíli už teplem obsah kornoutu bez dna končí na mé noze. Shit! Takže napůl olepená vyndávám ze své velice praktické taštičky papírovej kapesníky, abych si od toho lepidla pomohla. Ve finále, když už jsem se očistila a rozhodla se dopřát si zbytek už pomalu roztékající zmrzliny, přistál mi přímo na špici brouk. Asi mi dneska fakt není přáno.

Mám krizi středního věku?! NE!!

Nesnáším léto !!! Nesnáším bouřky, ani při sbírání jahod. Nesnáším kroupy, obzvláště když jsem s pesanama na procházce. Nesnáším to teplo a hlavně cestování v tomhle počasí. Nesnáším nekonečně dlouhý kolony na dálnici. Nesnáším bulimii naopak. Ale chápu, že to teplo leze lidem na mozek.

Ale uplně moc sem nadšená ze svýho černooranžovýho objevu, za což děkuju Nealcé&family, že mi ušetřili přes dva litry. Takže se už nebudu muset vztekat půl hodiny, abych tím mizerným joystickem překlikla od jedno jméno k druhému, nebo se nemusela doufat, že se dovolám skutečně tam, kam chci, nebo že se mi nikdo nedovolá anebo že Nealcé nepůjde ukončit hovor. Takže už mi zase všichni můžete volat bez obav. :o)

A včéra jsem byla ouředně ověřit svý maturákový vysvědčení (takhle vydělávat na studentech...) a následně ho donýst i na svou budoucí školu, kde už sem oficiál přijatá a mám to oficiál potvrzený. A řeknu vám, člověk by nevěřil, že i ve svý rodný Bouli můžem zabloudit, smích.

A po dlouhý době jsem si koupila "děsně tlustou" knížku (no nevim jestli je to zrovna to správné slovo) od Baudelaireho za 19 Kč. lol

K. O.

"...ty máš bulimii, ale opačnou stranou!"

Zelená větev

Projevem fetu je to, že šla pěšky v takovým vedru takovou dálku, to sorry. A možná kdybych si dala taky, tak by mi nepřišlo divný, že Surf má bejt otevřenej od čtyř, je v pět a stále nic. (Ani ta silná paže Nealcé ty zatracený dvěře neotevřela!!) Příjdete do Anděla, tam mrtvo, jediný my dvě, malá Virgine colada, která mi za tu cenu snad ani nechutná, a aby ušetřili, tak tam nahážou plnou skleničku ledu a dvě černý brčka, smích. Na výběr ze tří piv je geninálním řešením kamarádka Stella, jelikož i pětatřicet se mi zdá na (netočenou) třetinku dost. Mrtvé pole ožilivila Kenvelka, hned jak dorazila (v ruce držíce přijímačky na práva, s tím, že zejtra ráno dělá přijímačky, smích). Ovšem nedostatek lidí nám přineslo možnost se rozvalovat ne nejlepším gauči. Můj geniální nápad překulit se hned vedle na pizzu byl opravdu geniální. A můžu říct, že sem se totálně přežrala (i když sem neustále uslintávala a rozhodovala se dát si či nedat si marlenku). Po zjištění, že i v pizzerii zewlíme zase jenom my tři, šly sme zewlit do hospody. Tam už to jelo samý pecky, s Nealcé sme jako krutě moc prohrály ve fotbálku jako eště nikdy (1:10, 3:10, 0:10). To bylo znamení, že už radši nepít. A tímto děkuju Kvl a Berňákovi za poskytnuté útočiště v autě a následující odvoz do naší osady.

A teď mi vlastně došlo, že od matury sem denně naložená v lihu nebo kvasinkách, a ničím si tak své geniální mozkové buňky. Au, právě teď jsem zabila další. :-)

My víme jak

Tak ještě, že mám jednu vejšku jistou, protože jinak bych si asi fakt musela připadat jako loser největší (ne, že bych si tak připadala), kterej se na přijímačky neučí a má z matiky pětadvacet bodů z možné stovky a z angliny šestačtyřicet bodů z možné stovky. Tak Liberci můžu dát sbohem a jsem nadosmrti odsouzena zůstat na Mrtvém Bodě (pozn. autora: MB => Mladá Boleslav => Mrtvej Bod => Boule). Ale stejně je mi krásně, i když to s tou brigádou vypadá bledě a barmanku do Hakla fakt dělat nejdu, viď Nealcé. I když pivo sem, pivo tam... A Kuba byl stejně dneska jako nejvíc moc, on ví jak. :o)

Dneska jsem si udělala osobní rekord. Protože tolikrát jet do Boule a zpátky v tak krátkém časovém úseku (a ještě k tomu na sluníčko vystaveným černým autem) se jen tak někomu nepoštěstí. Teda aspoň ne někomu, kdo neustále něco NEzapomíná (což já opravdu nejsem). Nejdřív si zapomenu napsat, co vlastně všechno chci. Oukej. Taxe vrátím. Podruhé si ho vezmu, dokonce i na určeném místě onu věc chci vyřídit, ale nakonec mi příjde pod nohy (nebo ruce) nová věc, a ona původní věc zase nic. Potřetí se jede za konkrétním cílem, a můžu se radovat, že i onem úkol je splněn. *absolutní pocit radosti* Když mi pak příjde smska od E. jestli bych nejela do Boule, tak to už fakt nemám slov, smích.

Abych nezapomněla, hezký den. :o)

Hra je dohraná a kostky jsou vrženy

Poprvé za těch devatenáct let, co jsem tady, si připadám, že vůbec nikam nepatřím. Ty čtyři měsíce budou sakra hodně dlouhý. A dospěle se vůbec necítím, spíš naopak. Žádná změna, ale všechno je pryč. Absolutní konec.

Úplně poslední naposled

A celý to je ve znamení lihového stavu nejen těla, ale hlavně i duše. Ze středečního pomaturákovýho kalení si sice pamatuju uplně všechno (Evo, co ty fotky?! smích), nicméně na žaludek nestačil s rozkazy ani mozek a tělo posléze rezignovalo také, takže je všem jasné jak večer po x pivech a mixovaných panákách dopadl. Škoda těch utopenců, smích.

Ale maturitní večírek sem si užila maximálně. Těch pár panáku, víno s colou, Mojito a nejlepší Cuba libre se mnou nic neudělali, takže sem si mohla celej večír luxusně užívat. Dvakrát sme s Aishou vyhráli fotbáleQ, a pak největší pecka fotbáleQ s dědou (latinská babička), rozseklali sme dvakrát Laďu s naší třídní. A pak ty hlášky, jukeboxový céčka od Davida, paření na skajlajny a tleSKAče a prostě všechno. A tříhodinová procházka po úplňkovonoční Bouli s Laďou a Šárkou, abych zjistila, že my tyhle dva budou prostě moc chybět. A i to chvilkový hodinový posezení na čaji pro mě bylo víc, než se vrátit na večírek. A vůbec mi nevadilo, že sme šli celý tři kiláky domů za děsnýho lijáku. Bylo to fajn.

A vůbec nechci za hlavu hodit ty celý čtyři roky. Nechci zase brečet, ale když si vzpomenu na včerejšek a na to co bylo, tak to ani jinak nejde. 4. C mi bude prostě chybět. A nesnáším loučení !!!

Fraška?

Vůbec. Ale od včera už nemám pouhé základní vzdělání, taky pár dukátů v peněžence ubylo a velká kocovina se dostavila. A napsání těchhle pár slov mi dělá velké problémy. Jdu spát. Dobrou.

Sbohem a šáteček

No jaxe asi člověk může cejtit, když se nachází takovém rozpoložení... jednoduše je v prd*li? Nejlepší (proč se vlastně říká nejlepší, když to nejlepší vůbec není) je, že se na vás člověk usmívá, vypadá v pohodě a za rohem, když vy už ho nevidíte, se z něj vyklube jedovatej had (nic proti mambě a ostatním hadům vůbec).

A jedna zásadní rada: Na Ester se hned na začátku usmívat a nepustit ji ke slovu. No jen jestli to nepouštění bude aspoň trochu možné. Maturantům zdar a žádný, že to neudělal někdo další! Ono se to zrovna dvakrát (proč zrovna dvakrát?!) dobře neposlouchá, že hned z první čtveřice, v zahajovací pondělí, to někdo neudělal. *smajlík blbého pocitu*

A ze skvělý nálady mám náladu pod psa (budiž mi odpuštěno, že beru slovo psí nadarmo). Mám vlastně tři možnosti: jít se učit, vykašlat se na to nebo se jít zahrabat.

Je plno jiných důvodů ...

... proč se neučit na maturitu stupidní otázku číslo 22. Výrobní proces a jeho příprava, VPÚ vedené v samostatném účetním okruhu. Třeba pít hořký coffee s mlíkem, cpát se děsně kalorickou vanilkovo-čokoládovou zmrzlinou s kousky jahod a broskví a hromadou šlehačky *slint*, poslouchat Zvýřata [i kdyby jich bylo míň jak sto], koukat do monitoru a válet se přitom v posteli. Znáte někdo důvod proč bych měla ... ?! Ne? Já taky ne. To je fér!

Nejlepší férovka jsou ty naše maturitní rozhovory na ajsíkjů, omezený na pár otázek a záporných odpovědí s pozdychnutím, že "k*rva stejně nic neumíme..."

Asi se stanu fetkou. Nealcé, dej mi féééét. LOL

Někdy ty lesby docela chápu

Ideální muž je nebezpečný mýtus. Je to virus napadající ženskou racionalitu, pokud ovšem něco takového jako ženská racionalita vůbec existuje.

Mám je!

Dotřetice a K O N E Č N Ě !!!

btw. Ta reklama je jakože fakt příšerná. Člověk tu chvíli neni a najednou todle. Ale mě to dneska nerozhází. Tralala, vavá ... No nic, jdu se zase "učit" ... Nelekejte se, to nic, jen mi z toho hrabe. Jo a mimochodem, [džipsy cézet] je fakt děsnej, bez prominutí, to je fakt. A jestli tomu co produkuje říká někdo hip hop, tak radši mlčím, páč slušně o tom mluvit prostě nejde. STOP !!

Poslední zvonění

Tak ve čtvrt na pět zase dlouhou dobu vstávat nebudu. A taky už asi nikdy nebudu šaškovat x°C v tílku, sukni, věncem okolo krku a kytkou za uchem. My tři sme šly za hawajanky zbytek (dvou) rentů šel za dělníka (jak výstižné) a selku. Nejhorší kravaťaci, který maj hofo peněz a stejně vám nic nedaj a naopak ty, do kterejch by to nikdo neřek vám dá nějakou tu papírovku. Nakonec jsme totiž zabrali nejlepší flek před Škodovkou a neměla na nás ani partička kluků od vedle. Nejlepší bylo, když nás fakt milej vrátnej vyfuckoval, ať dem za čáru nebo Kenvelky úchvatnej taneček za zvuku bubínku. A nejlepší naše slogany:

"Přijímame i hmotné statky."
"I prostý dělník může přispět na maturitu."
"Přispějte na maturitu, jsme Vaše budoucnost."
"Přispějte na maturitu, když Vám teď zvýšili platy o 13%."
"Přispějte na maturitu, a nebudeme Vám zbytečně zabírat pracovní místa."


Zewlovaly sme tam hodinu a půl a paxme to zabalily, jeli do Hofy, smích. Nejlepší je mít coffe v lahvi od okurek. A pak dostala Kenvelo nejlepší nápad se jít najíst a dát se coffee and tea. Taxme zajeli k ní, po cestě si koupili kilo salátku a nějakej kořenovej chleba a šli se napapat. Ostatní ještě zewlili a my se v teploučku hezky nachálovali a za deset osm razili směr náš ústav. Hezky sme vystříkali smradama mladší kolegy a já z toho měla fakt skvělej pocit, což je další důkaz mé BESTiálnosti.

A pak už to jelo, Laďa s Cabbou předvedli nejlepší show v předváděčce našich neméně skvělých profesorů. A že bylo co předvádět. Mladší ročníky se mohli potrhat smíchy stejně tak jako my. Asi se mi bude po tom všem hodně stejskat, a budou mi chybět i ty naše hádací stavy...

A teď už jenom svaťák, osmadvacátýho na zahájení, třicátýho předvíst co ve mě je a dokázat, že matura je opravdu frashka jak všici říkaj, jednatřicátýho na ukončení a prvního na pomaturitní večíreeeek a chlasteeeej.

A teď mě omluvte, musím se jít učit. Mám před sebou sto otázek, rozvržených po deseti na každý den.

Když se daří taxe daří

Boty sou mi malý, všechno trvá moc dlouho a moje kravička Klárka mi rozbila empétrojec !!

Pátek před pátkem

"Taxi představ, že nemám vůbec žádný maturitní otázky. Myslel sem, že mě k maturitě nepustěj,... a ona mi nakonec dala čtyřku!" ... není nad to slyšet dobré zprávy hned ráno za brumlavého motoru emhádéčka.

Hlavně když vím, že se najde někdo, kdo je na tom stejně jako já. Tada moje skóre chybějících otázek už rapidně klesá a zastavilo se u neuvěřitelného čísla pět.

Po dni stráveným doma v posteli byl dnešní den jeden velkej chaos a díky mírnému a svěžímu (!!) vánku i doslovana na-pa-li-ci! Moje peněženka zchudla o několik (kilo)gramů drobných, ale zase mám dobrý pocit, že jsem přišpěla na dobrej účel. Však za tejden budu taky "vábit" z ostatních peníze (mimochodem, nesnáším pojem žebrání).

Nejlepší je, že dneska moje oblečení bylo obdarováno nejen kouřem z cigeret, kterej se do něj každej den natahuje, ale i o skvělý vůně typu těch ruskej voňavek (fuj!). Ve třídě nedýchatelno, všude okna dokořan, všichni jsme smrděli jak k*rvy a pálili nás oči, někdo na sobě měl i "spajdrmenovskou" pěnu, ale jinak super. Nejlepší pecka, Amerika za neandrtálce nebo za divoženku nebo za co, těžko říct. A protože byl náš poslední účtovej pátek, taxme se schovali do šatny. Tím se opakoval náš skvělej nápad podruhé. Nealcé [fetka] mi píše jak nás třídní s M. schání po celý škole a my vysmátý v šatně. Popravdě se mi po tom všem bude stýsklat.

Nejlepší zpráva dne [teda uplně nejlepší ne], z praktický za dvě [sice horší, ale koho zajímá jestli lepší nebo horší]. Takže mi přispěla třetí (ne)maturitní dvoječka. A teď jsem si vytiskla svůj celkem obsahlý seznam četby, takže mám od učení zase na pár dnů splněno a pokoj. :-)