Mohla jsem mít Deana, ale já si vybrala Jesse.

H jako hroch

Blogger má novinky, oooo! K čemu? Kvůli své lásce k dokonalosti v jednoduchosti jsem přece opustila starej/dobrej blog a tady už to taky začíná zavánět všema vymoženostma? No kde to doprdele sme??!!

Ale aby si někdo nemyslel, že se mám neblaze, tak se mám zase blaze a užívám si podzim rukuvruce s broukem. Už se na něj ani nedokážu zlobit, ale to zase přijde. Mám ráda usmiřování.

Předposlední sklípkování s kytárkou a nejvíc dojemnejma songama od pánů od vedle. "Dovedeš si představit, že takhle jednou budou vypadat ti naši muži?" Vtipná to představa, ale to jsme my ženy a budem milovat i svoje šedivý dredaře. Ňuf. xD Očividně jsme nebyly mistry výkrutů, ta paní na stole nás trumfla. A protože ta jí fandila, dostane panáka. První cenu bych dala broukovi za jeho bezkonkurenční připravenost chálek (oříšky v medu <3 naaaajs, moc naaaajs). Vzpomínání na to (teď by se hodil odkaz, ale nechápu proč jsem o tý Radoučkalbě v ďolíku před třemi roky nenapsala) a na to, že si mě pamatuje, protože Džínu bez brejlí a černejma vlasama poznává málokdo. Má u mě plus! :) Cesta z jednoho konce Boule na druhej, čůrání na hrocha a počůraný nohavice. "Není to vidět, zejtra si to do Prahy za Jiříčkem můžu vzít." Áno áno. Hermelín, protože jsme furt na póli a pólíme.

Kořalku sem dávej chlazenou, ať mám hned náladu blaženou, zapomenu jak se jmenuju, každej den se takhle raduju.

Rychta za osm pětek to je jako litr růžovýho na zkalení + to, který si neseme s sebou, neasi. Páťa pod stolem a po bérku dva Páťové. Páťa, si zelenou dá, Páťa si do hlavy dá... "Taky ho vidíš dvakrát?" "To je totiž Páťa a Báťa, oni jsou dva." xD Před bednama u Pixieho s výkrutama do nebes. On má k*rva moc co do sebe! <3 V doupěti plném drog, sexu a neřesti poznávám hodně známých tváří. V jednu s broukem dom <3 abych za čtyři hodiny byla schopna řídit, chua chua chua, teď se fákt musím smát!

Čtyři piva, soudek vína tu mám, to si zase dneska do hlavy dám, to se zase dneska vožeru, až se z toho ráno _____!

Bolavý ráno stálo za ty kalhoty na snb! Miluju je a těšíme se na zimu. <3 Odpoledne sto kilometrů za vínem a růžovým burčákem a nekonečnou procházkou u řeky s mým dredatým, abych se cítila jako v pohádce, mohla starý perníkový srdce nahradit novým a kachně dát za ucho růži z pouti. Chci aby tohle byla naše nevrendinkstory! Nevr - evr - forevr! :)

Kolik mi ještě zbejvá?

Rukou si otřela ten slaný potůček slz, co se jí tak náhle rozběsnil po tváři a kopla do sebe další vodku. V nouzi poznáš přítele. Vodka je fajn kámoška, která vám nikdy do ničeho nekecá a jede v tom namočená s vámi až do konce. Fair play. Nejradši by si zapálila, ale ruce se jí třásly tak zběsile, že se zmohla dojít si jen sednout na postel a hlavu si opřít o zeď. Všude ve vzduchu byla cítit samá PROČ a přitom by stačilo tak málo - říct „dost“. Rázem by bylo všech po všem.

Bylo už dost pozdě, i když pro někoho brzy ráno. Na chodnících byly slyšet první kroky, ale kdo by koukal na čas v tuhle chvíli. Je to začátek, nebo konec? Začátek čeho, když něco končí dřív, než to začít vůbec mohlo? Copak to vidí jen ona? Nebo on je tak slepý, že nevidí, jak moc jí ubližuje a klesá na žebříčku stále níž? Nejradši by si vzala tužku a ještě tam pár příček přikreslila, ale i tak by to bylo málo.

Věděla, že dokud tam ona bude mít svůj kartáček na zuby, dobrý to nikdy nebude. V týhle hře je místo jen pro dva herce, a že třetí je vždycky navíc a nezbývá pro něj role, to ví i hloupý šašek v divadle.

Zůstává položit si otázku, kdo je ten třetí? (Už víš, proč neplánuju?)

„Tak dost.“

Z tváře si utře poslední slzu na tváři a nasadí kýčovitý úsměv. „Dobré ráno.“

We're just two lost souls...

What have you found? The same old fears.

Tajnej blog opět v provozu.

Wish you were here.

Jsem věřící, tak stále věřím

Věřím v hepyendovou budoucnost po boku svého nejbroukovatěšjího brouka, se kterým budeme klapat protézama tak svižně, až nám vypadnou z tej naší tlamy, protože budem nehorázný lamy. xD

Modré moudro

Bezstarostný vztah je utopie 21. století. (c) Džína

I velký holky pláčou

Někde jsem dneska slyšela, že devítky přinášej smůlu... Můžu se tomu zasmát, můžu tomu věřit, ale vím, že datum 9.9.2009 nikdy mít ráda nebudu. Růžová nikdy nebyla moje oblíbená barva, a stejně tak ani nevěřím v nějakou růžovou budoucnost. Happendy jsou prostě jenom filmový.

Neříkám, že od jisté bitrdoby nemám výroční úchylku a všechny významný i nevýznamný výročí si píšu do diářku všema barvama. Ale zejtra tam místo červenýho srdíčka budu mít černej vykřičník jako vzpomínku na jejich krásné dvouměsíční soužití, kde očividně já jsem ta třetí. Přemýšlím, jestli má vůbec cenu čekat na třetí měsíc, protože se zajisté bude konat. Kde je ta doba kdy jsem za ním chodívala a viděla v něm toho, který mi v něm teď tak strašně moc chybí? A kde je, když bych chtěla být s ním a místo mě tam spí ta děfka?! Nesnáším ultimáta, ale v týhle situaci jedině: ona nebo já! Odpovědi se už nebojím, milovat člověka, který se mě není schopnej zastat a řešit zásadní věci stojí za trochu pláče, ale rozhodně to bude míň kapek slz a menší zlo, než který jsem věnovala tý děfce. Za víc mi rozhodně nestojí.

Nestojím o dárky, o hotelový noci, ani milosrdnej sex, chtěla jsem jen velkou náruč, kam se můžu schovat. I velký holky pláčou.

Kdybych věděla, že ona bude vždycky mezi námi, tak bych si zakázala se do něj zamilovat. Protože tady už neřeším nějaký hloupý "mám ráda"... a to je sakra rozdíl.