Viděla jsem ho. Je to sice už dlouho, ale ty jeho oči ho prostě prozradily. Jeho úžasně světle hadí oči. Přesně ty, jako mívaj grázlíkové ve filmech. <3
Maturákovej nácvik v kulturáku. Pořád dokola a na to jeho Ooh, that's why I'm easy... levou nohou vpřed, vykouzlit úsměv, koukat se na partnera (v mém případě partnerku, viď Evčo). Sorry, Lionely, ale to tvý Eaaaaasy je.. fakt moc. A když je něčeho moc, tak je toho příliš a toho to příliš si musim pořád zpívat !!! Ale zase sme se ulili o němčinu a čtyřicet minut práva, smích. A za tři tejdny na-vo-stro.
Úhrada akontace. A zaúčtuje nám to... Třeba Laďa... Hroznej smích. Třista osmdesát jedna na dvěstě dvacet jedna. Miluju páteční dvouhodinovky účetnictví (bez ironie) <3
!!! Nikdy nekal vleže. Vstávání jsou hodně těžká a ta rána do hlavy... !!! Už vůbec ne, když následující/stejný den máš jíti do školy. Druhej den je vždycky těžkej. Oujé.
Nastoupíte do šedesátky, ale vezete se už ve třicítce. Chápete? Já ne. Vůbec mi nebylo divný, že ty lidi se kterejma jedu vůbec neznam. A nechápu, proč ty co se mnou obvykle jezděj, postávají na zastávkách dál. To už je fakt moc. Přestávám tyhle zákonitosti chápat.
Ale tohle už není normální. Nebo už jste viděli nějakýho šílence sedět v sobotu večer doma a (ne)dobrovolně se učit takové ohavnosti jakými jsou:
Podnikání a podnikatelské subjekty Trh, tržní ekonomika a hospodářství Zásoby Vnitropodnikové účetnictví Dokumentace Zvláštnosti účtování u obchodních společností Obecná ustanovení o vadách Kupní a směnná smlouva Darovací smlouva Smlouva o dílo Smlouva o půjčce Smlouva o výpůjčce Nájemní smlouva
Z toho vyplývá, že nikdy nechci dělat do ekonomiky, účetnictví a už vůbec ne práva !!!
Prenzentačky v jedenáct už zabalený a volníčko. Koňská žena taky stihla všechno nafotit, smích. Poslední dobou někoho udivujem. Nejdřív Svijánky poránu, první šok pro obsluhu. A následně druhej, že sme si poručily utopence. Vy-ni-ka-jí-cí mimochodem. A balkánskej sejra s vlaječkou. A jako bonus sem dojedla libovou česněčku. A největší pecka, jdu na záchod (po dvou pívách) a na záchodě (místo hajzlopapíru) hrací automat. To už je jako moc i na mě... Hukot.
Mám chuť na víno, který zrovna došlo. Nevim v čem jít zejtra na prezentace, aby to nebylo moc brrr nebo hrrr (nebo vrrr). Snažím se pochopit, jakej to má pro mě přínos. A nejsem schopna udělat jednu jedinou věc. A za chvíli budu mít nejspíš půlnoc, pokud nepoužiju párátka. Mimochodem, neví někdo, jaxe zbavit TIKání ve voku? Takže dobrou noc strýčku Fido, dobrou noc děti... <3
Copak je na tom tak divnýho vzít si jednu podkolenku bílo-černou a druhou červeno-černou?! Člověk má nosit to, v čem se cejtí. Je fakt, že už od rána, co sem přišla na zastávku na mě všichni koukali jak na exota nebo přinejmenším jako na zvířátko, který je na okraji vyhubení (a všichni ho za každou cenu mesej vidět). Ale ty jejich nechápající pohledy mi dělaly fakt dobře (teda až na ty komentáře od týpků s kožíškama na kapuce). Asi je fakt pravda, že sem trochu jiná. Ale proč bejt nudně stejná?!
Nesnášim vysvětlování věcí, který sou jasný. Nic nezáleží jenom na mně, záleží snad na obou, ne? A taky už nejsem (snad) žádna naivka, takže logicky nemůžu slíbit NĚCO, když si s tím nejsem jista (jako bych to nedělala často). A nebudu dělat žádný ukvapený závěry jenom protože, že přece ... "... bude Valentýn." "To by nikdo neměl bejt sám." "No právě, to je ono. Tak snad až po tom čtrnáctym..."
A paxi připadáte úplně nemožně, ne z toho, že to nechcete slavit a hned říct ano nebo ne, ale proto, že ta druhá strana to není ochotna pochopit a akceptovat.
Stejně je to jenom hon pro obchodníky za většími tržbami v ka(p)se. Proč by se to jinak dělalo? Záleží prodejcům a výrobcům na tom, že někdo někoho miluje? Ne?! Je čtrnáctýho, lidi, taxe nezapomeňte všichni na povel milovat.
A přitom čtrnáctej únor by se měl slavit pouze z jednoho jedinýho důvodu jako ho slaví A-ra-gorn. Ale ať si každej dělá co chce, jenom mě, prosím, do týhle "hry" nezatahuje !!! Já si tuhle hru radši zahraju až prvního května, jako loni.
Jeden den tenhle mizernej server pochválim, za to, jak chytrý věci tady udělal. A dneska? Na to, že mi udělal nějaký nemožný řádkování v menu sem si už pomalu zvykla. Ale to, že mi totálně rozhází menu a všechno zarovná na střed. To už se prostě nedá.
"Se na vás podívej, vždyť se k sobě ani nehodíte..." Vrrr, přesně tyhle kecy nesnášim. Click. Další fotka. "Počkej, máš pravdu, nehodili sme se k sobě..."
Konec se články, který stačily zmizet dřív, než je bloggér stačil uveřejnit. OK, automatické ukládání: Zapnuto A taky konečně jsem mohla úplně odstranit zbytečné a již smazané články, který akorát zabíraly místo. Jedna z mála věcí, ze který mi blog.cz udělal radost.
Ano, jsem nestálá, nevyrovnaná, komplikovaná. U ničeho dlouho nevydržím. Chci pořád nějakou změnu, ale přitom jsem zarytě konzervativní typ, kterej se těžce přizpůsobuje novejm věcem. Jako kdybych se pohybovala mezi dvěma úplně odlišnejma světama. Nebo mám své jedno a své druhé já? Žiju dvojí život? Takovej protikladnej.
Na jedný straně děsně přecitlivělej snílek, zalezlej v koutě a stranící se lidí a na druhý straně šílenej tvor, kterej pořád něco dělá a vymýšlí nový a nový věci.
Jako kdybych zase stála na poledníku. jednou nohou na východě, kde sedí ten snílek a na západě šílenec.