Ájo, jsme slavné

Všechno má svůj čas

Jsem na sebe pyšná. Za dnešní večer. Za to, že jsem... Detaily vynechám. <3
Děkuju bittersweet za popiskový fotky, F.R.I.E.N.D.S inspiraci a radu do života :)

3 roky

To je maso, co? Není na co, ale jsem na to (841!!!) pyšná!

Budu slavná a bohatá.

P: A to si představ, že někdo má celej byt, jako vy obývák.

Nepředstavitelné. Přijde mi totiž dost vtipný narvat ložnici, kuchyň, záchod a koupelnu do našeho obýváku. To jen tak na začátek, abyste všichni záviděli, jaxi žijou snobáci v Bouli, smích. A jaxi žije potenciální dědička tohoto všeho.

A vlastně i na konec, protože jsem zapomněla pointu, kterou jsem chtěla napsat. Očividně víno dělá své. A já červené tuze dlouho nepila. Když to od L. je tak sladce kyselé. Mňam. A největší zálusk mám na ty zelený olivy, který ale říkaj pane bratrovo slečně. A když ona není doma... LOL

+ moudro na závěr: Učitele si taky nevybereš! LOL

Mám TO!

Nejvíc nejhorší věc je za mnou. Nejhorších 32 minut v mém životě. (No jo, větší pocitovky už jsem zažila než půlhodinu s oplzlým dědkem, muhehe). A konečně jsem víceméně ukončila svůj historicky první ročník na VŠ. A až přijede broux z Egypta, taxe pořádně vožereme (to slovo se mi líbí), ostatně jako dneska večír, smích. + nejvíc největší radost z dárků od švestry (+ 2 placky!!), která se mnou už nechce chodit nakupovat (nechápu proč, smích)! <3

Ohne Dich

Ohne dich kann ich nicht sein
Ohne dich
Mir dir bin ich auch allein
Ohne dich
Ohne dich zähl ich die Stunden ohne dich
Mit dir stehen die Sekunden
Lohnen nicht

Jako jedna nejmenovaná hláška z Pelíšků ("Takový práce to muselo dát a přitom taková blbost"). A přitom tak úžasně EMOtivní text i hudba (klip?). <3

A teď už se jdu fakt učit. Smích.

Zelená

Nenechte se zmýlit, ale nadpis tohoto článku opravdu nevypovídá nic o mém oblíbeném pití.

Dneska jsem viděla úplně nejvíc úchvatnýho kluka, co jsem kdy (za poslední dobu) viděla. Zeleně uhrančivý oči, úžasně foremný vlasy (jo, na vlasy jsem nejvíc úchyl!! LOL), že jsem měla nutkavě strašnou chuť mu do nich zajet rukou a cítit, jak mi ty jeho pramínky kloužou po prstech (!!!), stejně tak jako Lane z GG. Paxem si ale uvědomila dalších tisíc věcí, proč to nedělat. Otočila jsem se na podpatku o devadesátstupňů (on ten podpatek byl spíš podrážka) a odpochodovala pryč. A víte co, měl boty ze stejný kolekce jako já, což beru (přinejmenším) jako jasný znamení. Ještě nevím jaký, ale určitě nějaký to bude! Smích, a né, že né.

Apdejt: FAKIT, sere mě last.fm! Fmmm!!! Nic nefunguje tak, jak má.

Jak dělá slon?

Dedicated to my lovely friend Lukáš! <3

Na čtyři akordy až na konec světa

"Můžu dál?" Fráze místo pozdravu. Ani nečekal na odpověď, vytáhl si cigáro a zapálil si.
"Máš to?"
"Hmm." A potáhne do sebe další šluk a letmo jí vlepí jednu pusu, aby se neřeklo.
Nesnášela cigarety, ale v jeho kombinaci, ten kouř i chuť po nich, milovala. Milovala na něm všechny chyby, který měl, a který si nikdy nechtěla přiznat.

"Udělám kafe a půjdeme ke mně nahoru."
"Hmm." Už zase to jeho strohé hmm!
Věděla, že něco není v pořádku a ty jeho hmm přímo nesnášela.
"Tak co se děje?" Po čtrnácti dnech co se neviděli, rozhodně něco v pořádku není.
Usrkla si hořkýho kafe z červenýho hrnku a tázavě se na něj podívala.
"Mělo by?"
"Na to se ptám snad tebe?!"
Seděli na posteli, pili kafe a ani se na sebe nedokázali podívat. Kam se vytratili ty motýli v břiše?
Kam se vytratila slova? Kam se vytratila láska? Kam se vytratil…

…

Spocenej si oblékl kalhoty a sedl na postel. "Byl to dobrej sex." Jeden z nejlepších. Kdo by v tu chvíli tušil, že to byl zároveň poslední.

"Asi no, víš, jsi fajn, ale nejsi holka pro mě." To si ze mě dělá snad prdel?! To mi říká teď?
Nutně si potřeboval dát cígo, ale věděl, že to není fér. Jako by to, co jí řekl, fér bylo!
"Jsi v pohodě?" Ty woe, to je vtip?!
Chtěla něco říct, ale nemohla. Nemohla dělat nic. A cítila, jaxe jí po obličeji kutálí slané kapičky. Poprvé, co brečela před klukem, ačkoliv si říkala, že to nikdy neudělá.
"Ty brečíš? Nechtěl jsem ti ublížit. Ale víš… bude to takhle lepší. Pro oba." Nechtěl? Tak proč? PROČ?
Nech si ty kecy radši pro jinou! Jak můžeš vědět co je pro mě nejlepší?! Vždyť mě vůbec neznáš! Nesnášela ho, ale zároveň milovala. A on to moc dobře věděl.

"Je v tom jiná?"
"Ne, ale…" Nechci slyšet žádný ale. PROČ?
"Promiň, broučku…" Nakloní se k ní, obejme ji a políbí na rty. Naposled.
"Nedotýkej se mě!" Chvíli se jí snaží ještě něco říct, ale ona ho nevnímá. Všechna slova jsou prázdná.
"Bude lepší, když pojedu."
Mlčky sešli dolů, před barák. Dal ji pusu na tvář, zapálil si cígo, pustil si ten svůj hip hop a odjel. Ještě za zatáčkou byl slyšet ten řev z auta. Chvíli tam ještě stála a dívala se za ním. Utřela si kapičky z tváří. Nasadila křečovitej úsměv jakobysenicnestalo a šla dovnitř.

...

"Dáš si kafe." Místo otázky, fráze.
"Jo."

Bohové se museli úžasně bavit, když vymysleli dvě pohlaví.

187/95 (a zaúčtuje nám to třeba... třeba Laďa). I když na moje vysokotlakové stavy je i on krátkej, přestože svůj rekord jsem si střihla již v únoru. ("Papáš prášečky? Tak už je nepapej, nebo ti praskne v mozku cévka." No co, stejně nemám s kým pí... pískat viď, smích. I když beze smíchu.)

Středa se nesla celá v duchu chlastání. Očividně si o to sama říkala. Jako byste slyšeli hlasy v hlavě jak vám říkaj takužsixakrunalej. "Po cestě už prodávali burčák." Tož, kdo neví, Džína burčák MILUJE. Co na tom, že to ještě není ten pravej, když pro mě je pravej ořechovej. Smích. A na domácí červené (i když radši bílé), od L. již mrtvého dědečka, se NE neříká. Alespoň já NE neumím říkat (když nechci) + drinkózní návštěva Bezna a MV. A v sobotu pivní slavnosti, oujé. Měla bych se učit.

+ neverending chálka na entou do nekonečna. "My držíme dietu." "LOL, no to my taky." Kdo nechlastá s Moraváky, tož ten chlastá proti nám! <3 + další plus, máme nového člena rodiny, Kamilku. Jenom se natolik ještě stydí, že ještě nechce odhalit svou pravou identitu. Ale jedno vám řeknu, je to kus ženský. Smích. Měla bych se učit.

Mám ráda Pražáky. Neříkejte jim to, ale většina z nich má dobrej hudbovkus. Dnešní Scissorhands s Mandrage, který jsem dlouho sháněla. <3 "...ale vo to tu nejde. Vo to tu nejde!" + 20.9. v Rock café. "Máš u mě pivo." Wille, doufám, že s Tebou můžu počítat, a že mi tam zase neusneš! Smích. A jdu se učit. Od zítra.

Apdejt 22:52: last.fm 7000 a osudová A Certain Romance. Znamení, nebo nutné zlo?

Matko měst, ty mi dáváš.

Praha je závislost, smích. Dnešní EMOcionální zážitek z Titanicu. Čekala jsem od toho mnoho, ale že každej kousek a každý slovo budu hltat s nadšením, to opravdu ne. Ano, já Jennie Louse Howardová, cestující třetí třídy... "Nemůžu se najít na seznamu mrtvých." "Taxme asi obě přežily." Jo, chápete, já jsem přežila. Smích. A vím, co jsem si slíbila, že když přežiju... Jsem vyvolená.

+ už se děsně těším na přijetý tanky. Bydlet v Praze, tak je ze mě hotový bohém, kterej žije kulturně místo toho, aby se vožíral ve Sklípku i ve sklípku. Po škole (rozuměj x let) se každopádně stěhujeme do Prahy a budeme český Will a Grace. LOL

Zoo podruhé byla stejně dobrá jako poprvé. Lepší nemohla být ani jedna, ale konečně jsem dneska viděla i slony + koupání. Waaaw! <3 Nejvíc nejlepší + mrkal na mě vtipnej černoch, taxme hráli chvíli na mrkanou, smích. Mimochodem na černocha kus jako. A malej Tatu s Mojou byly nejvíc roztomilý. <3 + mám talismanní žirafku s velkejma očima, co se nikomu nelíbí a dva pohledy na nástěnku. <3

Praha děsně unavuje, ale dneska mi přišla kupodivu mrtvá a bez duše + nesnáším nevychovaný děcka! Brrr! Jestli já jsem byla postrach, jaxe o mně tvrdí, tak pro tenhle živočišný druh už neexistuje pojmenování. neLOL

Víc nic, jsem unavená jako... já po skorohorskétúře. Mějte se famrárově a dobrou noc děti. (Ale s tou famfárou to zase moc nepřehánějte.)

A víš co je nejhorší? Že ho přes to všechno pořád nemůžu vypudit z hlavy, natož z tý věci vlevo na hrudi. A poprvé v životě si hraju na básnířku, když nebudu počítat ty děsný sračky, co píšu sem. Pardon, ne Vám, ale sobě. Když už o tom nemůžu mluvit, tak aspoň psát. Nemůžu mlčet! Ticho mě ubíjí!

Slib mi, že si mě nikdy nevezmeš. Slib mi, že nikdy nebudeme mít dvě roztomilý děti. Slib mi, že nikdy nebudeme mít pozlacenou jmenovku na dveřích.

Oprášíš mi zadek?

Nescafáckej hrneček je opět celý, i když nepoužitelnej a ochuzen o dost podstatné části, na kráse mu to neubralo. <3 Co se jednou rozbije, to už slepit nikdy nepůjde + jedna z mála věcí, kterou skutečně slepit chci.

A ovšem dnešní tripovací den s Majkem na rozloučenou než mi odjede na sever do země tisíců jezer. Nejdřív na Radouč, kde jsem nebyla od svý devatenáctky, kdy renta chytala na hřišti rentu jr., smích. Na to video se musím podívat, LOL! Romantika na skalách, neasi. Ještě, kdyby se mi z tý vejšky nedělalo blbě, jinak caaajk! Modelování + cesta na nějakou mez (tuším-li dobře, tak krajní, hned vedle Varšavské), která byla stejně zavřená, pro náš velký úspěch, smích. Takže bez točený Kofoly, neLOL. Ovšem dětský hřiště C bylo nejlepší! + chci sex (teda ne jakože já, smích). A Majk se nechtěl fotit u tý gegovní lavičky!

U vody už na jednoho kluka orosenýho, na kterýho jsem původně nechtěla. <3 Ale, chápejte, limo si fakt dávat nebudu, bž! Ovšem, pravým důvodem je, že jsem nechtěla zklamat Majka, kterej chce pít, když já nechci a ještě za bílýho dne. Romantika u vody, na pláži. "Oprášíš mi zadek?" LOL

Ne všechno jde slepit tak, jako Nescafé hrneček.

Tak trochu srdeční záležitost, tak trochu osudová náhoda. Miluju ten jeho hlas a ty jeho vytuněný ušiska! Co uši, ty jeho vlasy! Bože, promiň mi, jsem tak trochu úchyl. Noaco. Už můžu. <3 Už můžu zase FAKovat celej svět a nechat si ujít i ýmou zážitek, kterej mi Mamba zaručila, smích. Ale já si radši půjdu vsadit tu sportku, abych si pak mohla udělat kálčr trip tú Pilseeen! (A bez dinoparku, LOL.)

No woman no cry.

Sorry, Bobku, ale někdy prostě pravdu nemáš, ani kdyby ses rozkrájel na tisíc kousíčků. Pláč pomáhá, tak proč neplakat nad rozbitým hrnkem? Osmkrát si opakuju Everything's gonna be alright, ale ani to nedocílí požadovaného efektu. Je to mírně depresivní a to nepotřebuješ ani marleyovský shuffle. Odpoví ti sám a popořádku. Is This Love? One Love. V ironii se vyžívám. Ironie je mým osudem.

Takže snad jedině Ajťáci a uvidíme jestli jsou lepší než-li Bernard. Jednou jsem začít musela, abych zjistila, že včerejšího džemu už jsem se účastnila! "Haló, IT... Zkoušeli jste to vypnout a zase zapnout?" A komu tohle nepřijde vtipný?!

Smích a pod stromeček chci jenom britský sitcomy! Dobrý kačer!

NÁŠ DEN <3

(Věnováno Hruškóznímu Ňufovi!)
Můžu tě pozvat na rande? 12:15 u mapy na Můstku! :)

I když to nakonec bylo se zpožděním, byl to ten nejvíc nejlepší okamžik za celej můj život. Dva roky, chápete? Ne, tohle totiž nikdo nepochopí. Nepopsatelný pocity nejdou popsat a otřepaný fráze, jakože někoho znáte celý život, i když se vidíte napoprvé, jsou fakt neskutečně skutečný. Hrozně moc jsem se těšila, až spatřím tu sádru v davu lidí. <3

A připadáme si hrozně důležitě jako snobáci pražácký, když se nás každej ptá na cestu (jen ne vždy můžu někoho poslat k sadům, neasi.) "Smích, musíme si zapisovat všechny gegy. Jenom nemám blok, ale mám noviny." Tužku ale máme obě, máme stejné myšlení.

Džín, In da metro: "Počkej, nechceš si sednout ve směru jízdy? Jo, počkej, ty vlastně sedíš ve směru jízdy." LOL a paxme přejely naší výstupní stanici. "Kam jste to chtěly jet?" "My jsme se zapovídaly a zapomněly vystoupit."

Hodně zmatený Letňany a moje úžasná orientace na opačný směr + dohadování, kde bydlí slečna hořkosladká, což jsme stejně nezjistily. (Bitter, kde teda vlastně bydlíš?) A dárkovní stickerky od Ňufa + leták Café La Rose a Happiness s tužkozvířetem (ať máme něco společnýho). <3

Tesco nákup Džíny s džinem + nejluxusnější pultanelácký Olotky, se kterou jsme se jen těžko loučily! (Až pojedu do Plzně, tak Ti ji přivezu! Česká pošta SUX!) Bageta geg bez krokodýla, i když to vlastně krokodýl byl a hlavně moje první coffee + fetování za 2300Kč, bž! (Chci bohatýho chlapa, nebo aspoň toho, co mě bude lowískovat, LOL.)

16:15 Nescafé Tým nám přislíbil hrnek na památku, když se s ním vyfotíme. Miluju Karlovo náměstí, to byl osud. A nejvíc nejlepší je, že máme každá svůj. Waaa! <3 (apdejt, Džína je tragédka a ten svůj si po první minutě doma rozbila na tisíc kousků, neLOL :( vůbec).

Karlák, na trávě, pod stromem. "Uděláme s Olotkou EMO fotku." "Dobře no." "Tak proč se směješ?" LOL Sakra, tady nejsme vidět. Tady nemám hlavu, a tady není zase Olotka! :D

Cesta na Dejvickou za Mortim a Polákama ("Pamatuješ jaxe jmenovali?" "Ne." LOL) + Billa nákup mimojiné citrónů a toniku! Jsme komplet. <3 A jahodový lízátko, po kterým jsme byli sjetě přecukrovaný. "Ty bydlíš na parkovišti?" První siguří plakát, achjo, achne + sexy týpek v buse s bradkou ala Lukáš, jenom s více vlasy. Cesta, pátý patro. Bacha na schod + film + tortilla ala Morti.

Balkón, foto biorajče, foto Pokémon a gegování a cígování. Koncert zadarmo + 20:45 zápis z gegovníku od Áji, mimojiné opět smích: "Hrajeme karty, nějakou debilní hru, kterou nikdo nepobírá." 21:45 Amélie zesPlzně, ňuch. A náš nejvíc drink od mé skvělé barmanky, která je lepší než samotná Vesna! "To je skvělá hudba, co je to za hudbu" LOL + zbytek ve třech. (Náhoda i osud, zrovna mi tu hraje When the Sun Goes Down. And what a scummy man?!). Vodnice na gauči, džin v mém rozkroku a moje růžový spací kalhoty zesBoule! Kytarovej koncert podruhé (láf it, elektrická kytara <3), achjo.

Gauč, 0:30 Black Books premiéra pro muckovního Ňufa (miluju to slovo!!!) + dál nemůžu rozluštit, co si po tmě psala, krom jejich jmen. :) (Miluju Bernarda, on je príšerně zlatý, smích.) Začátek Šíleně smutné princezny, spánek + moje blití do záchoda + kartáček s pastou a nehorázná úleva + šňupání tabáku pětikilem (jsme snobáci). 03:00 Morti vypadá ve stínu jako Dominik skandál (LOL, jestli luštím ovšem správně, příště píšeme za světla! :D) Konec princezny, konec spánku + sex ve městě bez hlavních hrdinů, ironickej smích. "Zlato, příště mi nafackuj." (Waaa, jsi můj renťáček. <3)

Ranní úklid, nejluxusnější hořkej čaj a cesta na bus. "Dvě stanice, půjdem pěšky ne?" Po pěti minuchách: "Ještě, že jsme pěšky nešly." Pražskej déšt, paní Tachecí u stejnýho stánku na cíga! LOL, druhej slavnej člověk, kterýho jsem si nevšimla + cola, abych se zas nepoblila (to se trochu rýmuje, smích.) A nejvíc vtipné metro a Japonka s kosmotaškou jako má bittersweet! Premiéra trasy Zličín - Čerňák, smích + luxusní týpek, co prodává lístky do žluťásku + závěrečná pusa na rozloučenou.

(...)

M: Seš nějaká divná, co ses vrátila.
Džín: Neasi, zkus se vyspat s klukem, kterej tě ráno nezná. Jenom jsem unavená, mútti.

Dvě strany mince.

Čtvrtkem všechno začíná a zároveň končí. Já se fakt v těch paradoxem vyžívám. Jenže ten čtvrtek nemůžu nenávidět, protože to bych musela zároveň nenávidět a zapomenout na NÁŠ DEN <3! Protože je to náš kysele džínovotonikovej muckovní den.

A příště mi nafackuj, brouku, až budu chtít udělat zase nějakou blbost.

Momentálně si nepřeju nic jinýho, než vyrůst ze své infantilní naivity a FAKovat celej svět. A je to přesnětenpocit jaxi, brouku, říkala. I když jde úplně o něco nesrovnatelně jinýho.

Počasí se mnou drží lajnu, má úplně stejnou náladu jako já. A rozhodně to není ta sklípkoidní, na kterou jsem se dneska tak moc těšila. Nejlepší řešení? Requiem for a dream.

Praha je fajn.

Poslední dobou až moc. I když vím (možná by se víc hodilo I přestože vím,...), jak na tom jsem, nebo vlastně nejsem, tak mě stejně hřeje ten pocit čehosi, co neumím přesně popsat (blaha?). Blaho je asi jistější, ale říkejme tomu tak. Ale zážitky mi nikdo nevezme, ani Ty, ani Ty. A Sparta není tak špatná (protože má vtipný texty? smích), vlastně je zážitková (to mrknutí se počítá) + hrozně ráda poslouchám jak vypráví, a jaxe raduje z maličkostí, stejně tak jako já, i když z úplně jiných + písničkový živý klipy + metro pro neslyšící (z toho by si, bitter, měla radost, smích).

A vlastně jsem si řekla, že nad tím nebudu dumat, ale mozek se mi nějak vrací o těch pár hodin nazpátek (pokud za to tedy může mozek). Nějaktodopadne.

+ otočila jsem padesátník pro štěstí. A z nebe padaly kapky. Nepršelo, to jen nebe plakalo štěstím. <3

Dilema jak prase.

Nevíte někdo, jaxe dá být v jeden den na třech různých místech najednou?

Nehledě na to, že nevím, jestli mám jet stanovat s naší partou HICařů, nebo ne. Oujé. Středa to zajisté rozhodne.

Mimochodem, chci černý dredy + tohle tattoo nad kotník své levé nohy! <3
A v září půjdem, ať v tý škole zazáříme, smích, je Ti to jasný!

+ miluju nočníkověraníčkový dohadování o chlapech ve třech. <3
("Ale špinavýho dredaře si, prosím, domů nevoď." smích

+ u posledních pěti článků mám 7 komentářů. To je vtipný, co? Smích. Sedmičko, od teď budiž mé šťastné číslo!

Můj milý deníčku, (takhle napsaný to vypadá fakt hůř než vyslovený)
kdybych dneska měla apdejtovat 5 míst, tak by se příčka šoupla o jednu dolů a na špici by rázem bylo město Darwin. Ale vím, že je to ten pocitprávěteď, a tak radši nic měnit nebudu.

btw. Tiersen je fakt deprimující. Bž!

... ale jedna věc je jistá, že je to vlastně fajn
být sám si pít co doma mám,
muziku tam dám, chci s ní si snít o tom co nemám,
je to vlastně fajn... <3

+ PS jaká je pravděpodobnost, že si rozbiju držku, když skočím ze svýho okna do bazénu?

No jo. No jo.

A už je zase sobota.
A měla bych jít spát.
A tak teda dobrou.
A nebo ještě ne.
Smích.

5 míst, která bych chtěla navštívit.

Kdybych měla možnost vybrat si pět míst, která bych mohla navštívit (stejně tak, jako to udělala Veronique), tak jedničkou a jasnou volbou by určitě, bez váhání, bylo fiktivní město Stars Hollow. Kdo by odolal ranní kofeinový dávce přímo od Luka?! <3


Jasnou dvojkou je otřepaná pařížská klasika, Montmartre. Romantická touha a nepředstavitelná závislost na Amélii, neasi. <3


Trojku mají červnové "bílé noci" v Sankt Peterburgu, které alespoň jednou prostě musím vidět.


Čtvrtou příčku si získal Amsterdam a nejen jeho pověstné coffee shopy, tulipány a hulení špeků na veřejnosti. LOL


Pátou příčku nechávám otevřenou, protože se o ni dělí desítky měst. A já nemám tu drzost upřednostnit už jen jedno (!!!) z nich.

Pes, který štěká, nekouše?

Slečna z 'outú' stále nevolá. A když zavolá, tak vždycky nevhod. Majk mě zve xobě do bytu, ale já zase mlžím a mlčím a jsem jaxi natvrdlá. Už ani nepiju, protože na léky se pít přece nemá! Čemuž se všichni divěj a lanařej mě chlastat ještě víc než obvykle, smích.

Divíte se? Divíte se? Divíte se?
Nedivte se! Nedivte se! Nedivte se!

Abstinuju dobrovolně a o půl hlavy lehčí. Asi jsem to dneska přepískla. Písk !!! Ono to zase doroste. Nejradši bych šla zase do černý, ale bejt potom zrzavožlutěnešťastná... (nechme tomu otevřený konec)

Existuje konkrétní barva pro nešťastnou?! Olivová by byla fajn, ale na to mám olivy moc ráda. <3

Mami, tati, já chci slona!

Sice nevím, co to přesně znamená, ale i tak to bylo roztomilý. Alespoň jednou můj sen neměl čistě sexuální podtext. (Že ne, pane Freude?!) Vlastnit malý SLŮNĚ se mi asi jen tak nepoštěstí. Kupodivu ale nebylo fialové. A ten rozkošný chobot, kterým mě "ocucávalo". Smích, to zní vtipně, co? A taky to vtipný bylo. Takový roztomile mokrý. Což úplně předčilo i očekávání z první pusy. <3

Ale nakonec je stejně všechno jenom sen. A sen je jedna velká neuskutečněná realita. A život je jedna velká reality show!

Od toho je blog.

Aby se mu nesvěřovalo přesně TO, co nechcete, aby věděl někdo vám blízký. (Když už tady mlžím téměř tři roky, tak to ještě tuhle jednu mlhu rozhodně vydrží, smích.)

Budeme se stydět spolu.

Na blogspotu miluju mimojiné to, že můžu psát svoje pocitozážitky se čtrnáctidenním zpožděním. Teď už je to stejně jedno, je to zakřiknuto, ale za rok se tomu zase budu smát, místo toho smutnění, který za to nestojí. Ovšem před 14 dny jsem to viděla úplně jinak. Takže teď budu dělat, že jsem to psala den poté.

Autobus směr Praha stíhám tak tak, ale nakonec jsem na Můstku ještě dřív než Morti (což není dobrý znamení, ženský maj přece chodit pozdě!). Pocity zvědavosti jsou větší a větší. Ale vypadá dobře, i když úplně jinak než na fotkách. Zmateně jsem ho zapomněla pochválit, jak mu to s báglem sluší, smích. Chodíme pořád dokola kolem Václaváku a čekujeme tabák shop, kterej po dlouhý době najdeme a mandarinku berem za svou. Po cestě na Kampu točená zmrzlina a výstava budkoidních stavení. Bože, on se tak hezky poslouchá. I se všema BB hláškama!

Směr Hrad na výstavu Pražského chodce s kulturním průvodcem. "Tohle slouží k tomuhle, tohle k tomuhle, tohle je to a to zase to..."

Miluju výstavy a Morti zase miluje zrcadla. "Takhle vypadám zezadu?!" LOL, neasi. Gegování o Vaškovi + turisti na nás (ne na nás, na něj) divně čučící. "Na co tady všichni čekaj?" "Je celá tak asi na výměnu stráží." Po pěti minutách: "Asi jim jdou blbě hodinky."

Nákupní cesta hlavně za Kofolou, kterou oba milujeme + cesta do Stromovky. <3 Chálka, kterou jsem nejedla, prvotní ostych, bublifuková premiéra se šíšou a deku, kterou nám posral pták pro štěstí (tak kde jsi, štěstí?!). A Morti je sadista a nemá rád zvířata! Hlavně hmyz. LOL

Změna placu, pod strom do stínu. Deka, moc moc kouříme, gegy o všem možným + hip hop koncert, kterej mě uplně dostal. LOL <3 Nejvíc vtipný ýmou narcistický fotky, kterou jsou nejvíc. Čekování lidí, nenápadnej dotek. "Já se stydím." "Já ne, smích." (...) "Můžu se o tebe opřít?" Waaa, už zase! "Ta ruka mi tam vadí." "Mně ale ne." Tak moc jsem se snažila na sobě nedat nic znát. Nejsem dobrá herečka. "Nechceš si taky lehnout?"

Ani nevím jak, ale prostě jeho ruka, jeho rty, šimrání v bříšku, vůně kterou si vybavím, kdykoliv zavřu oči i teď. Ne, já nechci! Nevěřím tomu, co bude dál. Veverkoidní telefon, stylu už máš sbaleno? Pche.

"Amélii řeknu NE, nejsem hloupej, abych si teď něco rozmýšlel." A když mě vzal za ruku, tak jsem tomu i na malej moment chtěla věřit. A věřila. Nejkrásnější cesta rukuvruce metrem na Čerňák. Ujetej bus, čekání na novej. "Škoda, že na týden musím do Polska." "Počkám na tebe." Už zase naivka. Nekonečně dlouhý loučení + posílání fotek na památku, což je teď asi to jediný co mi zbylo. Vzpomínky.

A večerní koncertovní na kytaru přes webku. Nejvíc nejlepší přehlídka nejoblíbenějších věcí + malá Sparťanka, kterou jsem vlastně ani live neviděla a ani neuvidím. Fňuk. Usínání při absolutním pocitu blaha. Ale za jakou cenu?

Čtvrtky jsou fajn

A včerejší den nejlepší za poslední (rok?). A protože to bylo natolik krásné, a víte, že když je něco krásné a vy to vytroubíte do světa, taxe to prostě zakřikne. A já to zakřiknout nechci. Rozhodně ne teď. Rozhodně ne tady. Ale rozhodně tady o něm (o tom dnu i o NĚM) musím mít zmínku, třebaže bez snímku. :)