Líná huba...

Víte, jaxe to říká, ne? (To je jen řečnická otázka, která nevyžaduje odpověď.) Někdy se totiž vyplatí čekat až do konce a umět počítat. (Což já sem vyčkávala a dokonce i s tím počítáním to bylo ... no jak bych to řekla, abych se moc nevytahovala, smích.) A žádná šauma, ale prostě to moje kouzlo osobnosti. Já to ani jinak asi neumím.

Na letošní předsevzetí už je pozdě, ale od příštího semestru (kterej máme všichni za pár) si učení nebudu nechávat na noc před osudným dnem. (Já vím, sou to jenom planý kecy, který říkám vždycky, když mi teče do bot.)

Sloní

Mravenec a slon si hrají na schovávanou. Mravenec se schová a slon piká. Mravenec se schová slonovi do prdele. Tak slon hledá a nemůže mravence najít. Hledá den, týden, měsíc a stále ho nemůže najít. Říká: "Ten mravenec je už v prdeli." Mravenec vyleze a říká: "Ty ses koukal!!!"

Pořád se něco děje

Ve skutečnosti se toho děje hodně. Vlastně pořád NĚCO. Ale je fakt, že jsem líná to sem psát. A vlastně je to dobře, protože prosedět život u počítače, internetu, blogu … Budoucnost je nejistá. Třeba ještě včéra mi tady lítala moucha (taková ta co pořád bzučí a naráží do všeho) a mě to rozčilovalo. A dneska klid. Už se houpe v pavučině, nad skříní a pavouk si ji tam dává nejspíš k snídani, obědu i k večeři. Takhle skončit nechci, smích.

Ale kdyby vás zajímalo přeci jen jaxe ta džínovitá Džínuše pořád má, tak vězte, že se má. Pořád zápasím s chřipkou, vlastně už skoro tři týdny, fuj. Zatím je to 3:0 pro chřipku. Ve čtvrtek sem dala další zkoušku z NOPu, ale pro změnu nedala matiku. Takže sejdeme se zase v hojném počtu až dvanáctýho. Bylo to vlastně ale vtipný. Bylo nás tolik, že sme se ani nevešli do přednáškovýho sálu. A paní B. byla hodně zmatená a agresivní (cenila zuby, smích).

Čtvrtek byl celej krušnej. Po zkoušce do Sklípku Honzikovo autem, kde sme se mačkali vzadu s Plavcem a Werčou a Italovi nešel dát pás, oujé. Pakování pod Kulturákem a žuch do bílýho auta. To nás zase byla skvadra. Na hodinku domů, a pak do práce, kde už na mě čekali aktéři s vínem a brambůrkama. Jenom ty lidi na nás koukali dost blbě, Ital si hrál na manažera za stolem ... Pak k Nealcé na šálek (vlastně dva) čaje s bonusem zelenýho čaje. Ten zelenej čaj je nějakej silnej, včéra (vlastně dneska) sem tady čumákovala až do tří, oujé.

Horká voda

Je studená. Stále. Už třetí den.

Víte co? Nevíte.

Počasí, že by si ani psa ven nevyhnal. A mě vyhnali i se psem i s chřipkou. To asi proto, aby to jednomu z nich nebylo líto náhodou, smích. Vlastně si připadám jako na apríla. (Ale duben ještě není, že ne?) Chvíli prší, fouká to ostošest, a teď zase pro změnu sněží. (Já vím, že sem říkala že mám ráda zimu i sníh, ale ...) Hej ty tam nahoře !!!

Vlastně bych se měla učit matiku, ze který zejtra píšu opravnej zápočet. A nebo taky NOP, ze kterýho dělám pro změnu ve čtvrtek zkoušku. A místo toho čekuju, co se děje venku za oknem. Já rozenej matematik to učení vlastně nemám zapotřebí, smích. Nebo jestli nechci skončit mezi 18 z 24 lidí, tak bych se měla začít vážně učit.

Tak teda já jdu, ale ne, že si někdo, za tu dobu co tu nebudu, zase zruší blog !!

P.S. Děsně moc se mi líbí Mimbralin (doufám, že to skloňuju dobře) účes! A chci ho taky. Teda jestli vydržím příštích pár měsíců si vlasy neostříhat. Protože to by byl hřích. :o)

Každej to má jiný

Taky máte občas pocit, že se vám nic nedaří? Tak ten mám přesně teď já. I když to občas zahrnuje už dobu několika dnů jdoucích po sobě, smích. Nebo je to možná tím, že mám poslední dobou děsnou kliku na debily. Asi je xobě přitahuju jako vosa na cukrovou vatu (A v tomhle případě sem ta cukrová vata já. Teda, ne že bych chodila celá v růžovým a byla přeslažená, smích.) To sem to teď odbočila trochu jinam a nevím co sem tím vším vlastně chtěla říct. Což se mi vlastně poslední dobou stává taky podezřele často. Ale když nad tím přemýšlím, taxe mi to stává pořád, haha.

Takže zejta to vidím na zatmění slunce uprostřed zkoušky. Teda jestli se k samotné zkoušce vůbec dostanu, smích. Protože pan Papučář mě nemá rád, což vlastně já jeho také ne, takže je to vlastně ok. A vlastně ani nevím, proč to sem píšu. Možná z podvědomého nutkání, že sem sem nic dlouho nenapsala, nebo taky proto, že bych se měla učit poslední dvě otázky ke zkoušce nebo proto, že mi chyběj dvě minuty do útoku na upíra, který ale už právě uběhly. Taxe tu mějte, možná i smějte, a zítra si, v rozmezí od půl desátý do šesti, na mě vzpomeňte, protože budu zrovna sedět na křesle a potit se. A to já se budu vlastně potit stejně, protože mě skolila chřipka, či nějaká jiná zákeřná choroba.

A divný je, že při matuře sem se naučila sto otázek za jedinej týden a teď mi dělá dvanáct otázek děsnej problém a nejsem si schopna nic zapamatovat. Asi by měl člověk skončit své studium maturitou a pak už si jen užívat. :-)

V práci

Nejvíc vtipný mi přijde, že když si připadám totálně nemožně, tak prostě NĚKDO přijde (třeba jako dneska M.) a prohlásí, že mi to v novém roce vyloženě sluší. Taky ale co můžete čekat od zhulenýho šestnáctiletýho kluka, že? Ale taky, proč to nečekat? smích

Č: Od novýho roku nekouřim.
(po pěti minutách)
Já: Co to cígo v ruce?
Č: No dneska naposled. Já si ho nechci dát, ale furt na něj musím myslet.
Já: Neříkal si, že od novýho roku nekouříš?
Č: No ale dneska naposled od novýho roku... a zejta už s tim fakt končim!

Při coffee

Dneska jsem došla k závěru, že jsem ještě větší lempl, než jsem si dosud myslela.