Tudíž dnes (= včera) jsem udělala první oblouček vlevo na snowboardu, smích. Konečně nepůsobím jako malé postižené ptáče, co se točí dokolečka. Už se konečně můžu řadit mezi začáteční amatéry, co sjedou kopec na snoubiči a nepadají. Červená je výjimkou potvrzující nepsaná pravidla, která se mají porušovat.
Nejvíc myšlenek, co bych světu chtěla vykřičet, ale když rozlámaná usednu do křesla, zmůžu se jen na přiblblý smích a prsty nesmyslně skáčou po písmenech tak, že to nedává žádný smysl. Jako by snad mělo.
(...)
Měsíc soužití s mým dredatým a mně dochází, že ho fakt miluju, i když mě neustále rozčiluje tisíci věcmi, pro který bych se na něj chtěla zlobit, ale nedokážu to. Po půl roce vyřčená slova po nejvíc sexózním zážitku, která nebyla a nejsou klišé. <3 Nepotřebuju je slyšet, stačí, že vím, že to tak cítí. Stejně jako já.
Už teď vím, že mi bude smutno, když tu nebude v noci se mnou, když bude spát ve svém třiplusjedna. Bude mi chybět i ten chaos v mém pokoji, noční vstávání s psí slečnou, oblečení ve dvou pokojích... Je toho víc než dost. Ještě, že mi na Valentýna bude dělat společnost Coffee(nka). <3
1/ Miluju svýho dredatýho. 2/ Miluju snb, sníh a hory. 3/ Těším se na Coffee.
4/ Příštích 48 hodin bude kritických. xD