Chtěla bych bejt děsně velká holka, která luskne prsty a z fleku se třeba odstěhuje za svým broukovým. Ale asi zase tak velká holka nejsem, protože rozhodování není pořád moje parketa. Jenže nejde to tak, ani tak a pomalu mě to bydlení na dvou místech začíná unavovat. Chci být s ním, ale i u kofeinový! A taky chci, až otevřu oči, spatřit to naše! třiplus jedna k obrazu svému. Jde to,... pomalu, ale jistě. A těch skoro výročně osm měsíců mi přijde neskutečně dlouhá doba! V dobrým i méně dobrým, zlo totiž nemáme.
A víte co? Budeme mít nový okna. (Nejvíc vyplesklá Džína!) A holubi nám už snad v šest ráno nebudou dávat dobrý ráno ťukáním do skla. xD Žít si ve dvanáctým patře má prostě svoje kouzlo.
A ty nahoře, zařiď mi na sobotu sanšájn, ať můžem vyrazit pouťovat na Matěje a bobovat a večerně hospodovat. A ty nahoře, v neděli mi zařiď přísun sněhu, ať můžeme horovat na prknech. Broukozně, samozřejmě.
Jsou to sračky, ale potřeba je potřeba.