Nedělní

A spaní v nové ložničce. Kde jsem se probudila dofialova. Aby ne! ♥ Čerstvý rohlíčky a černým čajem xnídani s kytičkou od muže. ♥♥ Miluju tyhle časy.

Vzpomínání na starý (dobrý) časy s Jů a Hele, ve stylu Kamarádů (něco jako čeští Friends xD) a Výbuchu v pět (Ty jsi seděl sám? Když nás bylo ve třídě třicet tři. A když v každý lavici seděli dva, tak já jsem byl nedělitelný zbytek! LOL) K tomu kafe z puntíkatýho! Yes! (Víte co? Nesnáším jeho mobil! Zlo, zlo, a zlo! Nejvíc, uaaah! xD)

Odpoledne rodinná (romanticko-podzimní) procházka s hafíkama a cestou pro vínko na večer! Rulandské šedé, Pálava, nebo je libo Tramín červený? Dneska jasným favoritem možnoist cé. ♥ I když nechápu, proč Tramín červený je vlastně bílý?! Yummy!

(...)

PVC: "Víš jak jsi chtěla nakupovat ty dárky na miminka?"
D: "No nekecej, že... Kdo?"
PVC: "Kenvelo!"

Vánoční nakupování miluju a dětský šopy budem vymetat ostošest! Gratulace, maminko! :)

A na zítra oprášit anglinu, excel a powerpoint, protože se jde pohovůrkovat! I když chtě nechtě do Prahy. Takže držte pěsti, ať jsem ta asistentka! xD

Asi nevím, nebo cože

Chřipka stále není na ústupu a bacily stále okupují mé tělo. I feel better but... Hlavně nezapomenout boty do nepohody. Sníh v Liberci mě ani omylem nezaskočí! Spíše naopak. Je paráda, když víte, že nemusíte vstávat v pět ráno a jít do práce a ještě víc paráda je, že nebudu vstávat s odporem, že musím do školy. (Doufám, že tahle cesta nedopadne jako ta minulá! Faux pas!)

...

Seznam dárků (skoro) úspěšně dořešen a můžu začít objednávat. Miluju tyhle nakupovací časy! <3 Nejvíc na světě mám radost z dárků, kterými obdarovávám (trocha skromnosti neuškodí, ale taky je ráda dostávám, smích). Kde jsou časy, kdy jsem se těšila co dostanu pod stromeček. Teď pod stromeček chci věci do domácnosti, který jsem našim nikdy nechtěla dávat. Holt samostatnost člověka naučí šetřit. Takže letos se těším, že dostanu něco do domácnosti. (A doufám, že dostanu něco i do nedomácnosti, jen a jen pro Džínovou! <3)

Zjišťuji, že nemám ani formu na čokodort, který jsem chtěla svýmu dredatýmu udělat zítra. Ještěže mám maminku, která má dvě dortový formy. Jednou chci být taky tak praktická jako ona. Smích. Asi stárnu, že? (A poslouchám kýčovitou hudbu pro poezii říjnovýho podvečeru.) xD

Nechcete mít někdo malý bejbý? Zrovna se rozplývám nad tím, jak se na ně krásně nakupuje. Jednou ze mě bude hodná teta Džína! :-)

Kde je slepice? Někde vzadu, kachna ji naštvala. Prej, že vejce bylo dřív.

Jsem prostě klasik! A nejen proto, že mám novej neskafáckej rádoby grankózní (tečkovanej!) hrnek! Dlouho jsem si nic nekoupila a touha (i přes protest peněženky a drásajícího srdce) byla větší! A víte jak, na pochroumanou náladu vždycky zabíralo nakupování... :) Ovšem nevím jak dlouho bude moje srdce schopný nosit ty šutry tam. Otázky existenciální krize už bych nejradši měla za sebou a popravdě jsem si nikdy nemyslela, že budu muset řešit práci a školu najednou, přičemž nebudu mít na výběr alespoň ze dvou variant. Jedna možnost je ale taky možnost a moje tělo už se asi začíná brátit tak, že se vůbec nebrání a všechny bacily světa okupují můj nos, krk i hlavu. Proč ne.

(...)

Je sobota (od slova sob?!) a no ty vole, je fakt vtipný číst, kde se ostatní lidi vožíraj (a kde jsem se (hmm ještě taky před rokem a půl xD) opíjela já). Netřeba se vožírat a býti prasetem, ale po dobách hrošího čůrání (!!) se mi stýská! Kde je ta poezie noci? Vždyť když se vrací normální (chápej úroveň mého věku) lidi vracej z hospody, já vstávám do práce a nebo (ještě méně přijatelnější fakt) vstávám do školy. Ano, sobotní rána patří výletování do města špíny, hodně divnejch _____ (doplň dle uvážení!, protože lidí by byl docela zavádějící pojem), smogu, bezcharakterních sviní, ale taky milých spolužáků, ózovních vyučujících a prímovýho ředitele. Nutno podotnout, že brýle už jsem dávno sundala! :) Kde jsou ty časy, kdy jsem pólila a hřešila? Nenávratně pryč!

Nevím proč sem vůbec píšu vždycky, když mám náladu pod psa, kdy mi ji ani naše (ne moje, ne jeho, naše!) čtyřnohá nedokáže zvednout? Což teda neplatí pro tento dlouhý okamžik, kdy jsem odloučená od muže. Ovšem psychická a fyzická závislost na mým dredatým je víc než velká. Aby ne! Řekla bych že by se ta závislost dala zařadit do tvrdších drog. :) Mažu zprávy z telefonu, ale obsah mám dávno vrytí pod kůži. Kdo jiný mi i přes všechny moje vztekací nálady může říct takový slova, po kterých se mi tají dech, v krku mám sucho a srdce mi buší jak o závod. S žádným jiným jsem tohle nezažila, a o to víc si vážím věcí, který si dějou. I když to ne vždy opětuju tak, jak bych chtěla. Ale poručtě beranovi, když je takovej, jak je! (S tím si mě lásko ale jednou musím vzít...! xD) A víte co? Musíme se hádat, protože jsme taky jenom lidi a kdo se nehádá, má hodně nudný život!

Je mi smutno. Místo vína jitrocelovej sirup a místo muže psí smečka.

"Podruhé jsem se do tebe zamiloval...!" (Ani teď Ti nejsem schopná říct to samé, protože moje prvotní zamilovanost ještě nevyprchala.)

Dnešní menu večera? Přátelé! A v příštím kole GG, který jsem neviděla takovejch nejmíň!

Phoebe: „Všude, kam dneska přijdu, je znamení, že mám navštívit svýho tátu. Sotva jsem vylezla na ulici, šla jsem kolem buffé... tak se můj táta jmenuje.”
Všichni: „Ahaaa!”
Phoebe: „A taky tam měli frankovku, což je jeho křestní jméno bez tý ‚ovky’.”
Všichni: „Ahaaa!”
Phoebe: „A vedle v řeznictví měli ve výloze kolena.”
Monika: „To je indiánský jméno?”
Phoebe: „Ne, ale mně se třásla kolena, když jsem... za ním naposled šla. Takže to nemohla být žádná náhoda.”
Rachel: „No a kdo si dá ještě hamburger?”
Phoebe: „Takže teď za ním musím.”
Monika: „Proč?”
Phobe: „Hamburger. MacDonald. Oh, MacDonald farmu měl... A táta je farmaceut!”
Ross: „Aha!”

A těším se na okamžik, až jednou budem pan a paní Smithovi! Tak! :)

Fialová vládne světu!

A obzvláště naší ložnici! ♥ A my dva se už nebudu hádat, ani se na sebe zlobit, ale jen si tu fialovou užívat! Viď ty můj... :)

Bez chlastu neusnu!

Sobotní apdejt by dopadl stejně. Přátelé skončili, nálada na bodu mrazu (možná i pod) a společnost s hodně alkoholovými švestkami! Co na tom, že jsem kvůli němu celou noc nespala (oprava, ta hodina se přece počítá!). Ale nikdy si nemyslete, že nějaký raníčkový usmiřování je konečné, protože není. Je to jak zlej sen. Občas fakt přemýšlím, že si sbalím svých pět (šest?) švestek a vrátím se domů (je to ještě domov, že jo?!). Možná jsem fakt tak nesnesitelná já (jak by řekla naše paní na filosofii, protože chybu máme hledat jedině v sobě) a možná mě má plný zuby.

Neumíme vedle sebe žít! Neumím žít s ním, ale bez něj taky ne. (On však beze mne ano!) Nechci trávit sobotní večer s lahví sama. Na tohle mají být přeci dva. Ale někdy neuškodí trochu sobeckosti!

Bude líp, přes týden práce, víkend škola. Budeme si vzácnější, nebo se budem nenávidět. Je to buď a nebo... a hodně otázek a otazníků. A zatím otevřený konec.

Ale dneska budu spát celou noc, a alkohol mi k tomu pomůže. Beztak jsem u něj až na (nejlepším vyhovujícím) třetím místě. Sára a jeho neřest jsou mu rozhodně přednější, já jsem ta v povzdálí, je to tak a on se nezmění. :-(

A víte co? Pytel popcornu rules! Proč hubnout, když on to neocení?!

Směju se, ale chce se mi brečet.

Jo, já byla vždycky mistr na pocity!

Je mi smutno. Mísí se ve mne smutek se vztekem, je mi zima, ale přesto to ve mne vře! Občas pochybuju, že ta slova myslí vážně. Napsaná, ale smazáním z mobilu jsou rychle pryč. Radši bych je nosila uvnitř, ale co chcete od člověka, který ani neví, kde má srdce (adrenalin do plic!)

(...)

Tohle je totiž hodně blbě natočený film (život!!), špatné obsazení herců, hudba nestála taky za nic. V hlavní roli měl rozhodně hrát jiní lidé. Dnešní den nezachrání ani Oliver. Jediný, co jsem si přála, bylo přijít domů, strávit večer s ním, vínkovat... a proč teda to ticho?! (...)

Cizím vstup zakázán!

Moje myšleny, pocity, radosti a strasti pro NĚJ měly být tajné. Řekla bych, že to bylo až osudové (i přes všechno to, že osud ani náhoda není) setkání tváří v tvář. Ale stalo se, přečetl si. Myšlenky číst nedokážu, abych mohla vědět, jestli mi doopravdy věří. Já věřím, že ano. Jdeme zase o krůček dál a já se (stoprocentně) ujistila, že je můj pan Božský.

A to co se stalo v sobotu tomu hodně pomohlo. Zase v tom lítám až po uši a usínám s nejkrásnějším pocitem a šimráním v bříšku jako na začátku. Miluju začátky a patnácti měsíční výročí. <3