Blogovýročně prošvihnutě!

Jsme spolu právě 2 roky a 6 dnů. ♥

A za tu dobu jsme spolu stihli procestovat krásy naší vlasti (i nevlasti), přežít strasti, začít společně bydlet, pořídit si potkánka, strávit první společné Vánoce, koupit si čtyři mobily, hledat kompromisy (hodně atakdálevěcí)... a milovat se! ♥

Beskydy

Náplň cesty: Kuks - Zoo - Beskydy
Nemám ráda ty cesty hopsahejsa, kdy ji žaludek jezdí jako na horské dráze. Jediná omluva snad jen to, že jsme na hory vlastně namířeno měli. Cestou jsme se vydali přes labské údolí na Kuks, kde naše psice absolvovala svou první prohlídku s výkladem a my se pokochali Branovo sochami! Nejvíc jsem si užila v lapidáriu, kde jsme se pokochali sochy cností a neřestí (obžérství!!!) s neidentifikovatelnými zvířaty. Pár historických fotek, bramboračka v chlebu (mňam!!) a hurá směr Olomóc.

V zoo jsme se prošli mezi línými klokany s psouni, drzými opicemi, které údajně kradou, ale nám nic neukradli (ony asi ani opice v horkém počasí "nepracují"). Žirafa nám chtěla ukrást Arnieho, nebo po něm jen tak po očku pomrkávala. Nejvíc jsem se ale zamilovala do vlka! Z rozhledny výhled famózní. Škoda jen, že jsme si opět zapomněli dalekohled (pokolikáté už?!).

Večer znaveni po nekonečné cestě jsme konečně dojeli do naší chaty, která na noc byla jen naše! Paní byla nejvíc nejmilejší a fotky luxusu nelhaly! Byl to večer rekordů v kulečníku, nebo to bylo tím pivem, ale nějak mi to zázračně šlo. xD Procházka při měsíčku ve čtyřech plus dvěma a spaní dorůžova! Můj můž co usíná "v hlavě" a probouzí se "v nohách", ale jinak všechno jak má být.

Bolehlav se nekonal a tak vstříc na 16 km túrku skoro na Slovenko, skoro na Lysou horu, hlavně s atrakcema! Mraky turistů-kolařů a mraky mravenců a havěti, co po nás jdou!

Miluju hory, miluju přírodu a miluju túrky! Moře pro nás prostě není! Nebo za rok? :-)

Seriálově

Jsme teď tak trochu jako Monica a Chandler vs. Phoebe a policajt! ve vyjížděcím díle. Olivové pravidlo stále platí a my jsme na další metě. A stále dostávám růže ♥! I skoro po dvou letech (v neděli ♥ tralala).

A zítra ve čtyřech plus dva psi na výlet! A Lemon (bez prominutí) zatím nic moc, zatím jsme ve fázi ochutnávek, takže jednou se možná dostaneme do stavu, že nám to spolu zachutná.

A díváme se s mužem na HIMYM! ♥ O tom jsme snila... Ach. xD

Silný jako kafe

Chtěla jsem konečně přispět do své snové rubriky, ale nějak se mi ty myšlenky vypařily z hlavy. Aby ne. Skončilo zkouškové, tak v hlavě nic nezadržuji. Rozhodně ne déle, než je nutné. A tohle můj mozek vyhodnotil jako méně nutné... Od toho je snad tužka, papír, diář, (nevímcoještě), ... a blog!

Dnes jsem dvě hodiny seděla ve čtvrté řadě a zírala na film Lidice. Poprvé u tohoto filmu jsem se rozbrečela v momentě, kdy ta neměcká verbeš pálila domy a u jednoho z nich zůstal přivázaný pes na řetězu... Pak už emoce tak nějak nešly zastavit a slzy se mi občas do očí draly. Jen nerada brečím před publikem.

Na ČSFD hodnotím čtyřmi z pěti a chválím diváky, kteří si odpustili popcorn (a jiné ohavnosti, co do kina nepatří) a nekazili mi tak klidný příběh. Slovo klidný asi v tomhle případě ale není na místě...

A ejhle, právě je půlnoc. Něco si přej... "ať mi konečně dopadne ta práce!"