Dál, než se zdál(o)

Pamatuji si ten den minutu po minutě. Každičkou vteřinu, která v tu chvíli trvala nekonečně dlouhou dobu. Srdce mi bušilo tak silně, že to nešlo přeslechnout. Každý "nečekaně náhodný" letmý dotek zvyšoval můj tlak a tep mi pulsoval ostošest. Čekala jsem na tu chvíli. Byla tam tma, jen mírně světlo a on mně nejistě chytl za ruku. Po chvíli nejisté jistoty se to stalo. Přitáhl mě k sobě a konečně jsem ucítila, jak chutná. Na tu chvíli nezapomenu do konce života. Tenhle okamžik nepředčil žádný orgasmus ani sexuální zážitek s jakýmkoliv chlapem.

Vždycky když se pohádáme, vzpomenu si na tuhle chvíli a korálky se mi kutálí po obličeji do všech světových stran. Nikdy jsem žádnému nedovolila, aby mě viděl brečet, tak proč to dovolím jemu? Proč dovolím, aby ze mě dělat to, co teď jsem. Už dávno nejsem taková jako dřív. Dovolila jsem mu víc, než jsem sama chtěla.

Vždycky to posere nějaká absurdní věc. A absurdit je okolo nás mnohem víc, než se zdá. A já nevím, jestli v tom chci pokračovat...

Únor je úplně nejhorší měsíc v roce. Nemám ho ráda! Už jen proto, že to bude rok (!!!) a já se s tím stále nevyrovnala, pořád se mi o něm zdá a pořád vím, že je tu se mnou. A taky vím kdo to je...

Different

Bydlím v Mladé Boleslavi, pracuji v Praze, studuji v Liberci a na státní zkoušky pojedu do Brna. Co bude dál?

K O M P L I K O V A N Á

Myslím si, že tou dobou, když jsem počala tento blog, jsem asi netušila, kde se ocitnu za pár let. A že mě vítr zavál na hodně míst a nakonec odvál právě sem.

Určitě jsem nevěřila, že najdu svýho božskýho (+ zažiju sex ve městě :)), a že budeme spolu s panem božským bydlet a plánovat (fakt znám to slovo? p l á n) budoucnost a dělat všechny vztahový věci, který k tomu přostě patří. A že budu mít nejlepší švagrovou na světě, se kterou budu trávit hodně hoodně (počkej si) hooodně času a rozumět si! A že budu řešit existenciální krizi, která bude zažehnána, a že ze mě bude kancelářská krysa, která bude dělat účetní ("nikdy nebudu přece pracovat v kanceláři, neasi!) a bude mě to xakru bavit.

A kdo si vsadil na to, že dokončímm školu v termínu, tak se mýlil jako prase! A bůh ví, co všechno ještě stihnu podle plánu neplánu. Jestli tenhle blog bude žít i za rok, a nebo jestli budem blogovat i v důchodu a pořádat blogosrazy! A nebo jestli prošvihnu výročně zase narozeniny blogu. Letos (ne)oslaveně už šesté! No ty vole!

A víte co? Klidně bych se vdávala, připadala si nejvíc princeznovsky sexy a měla miminko! :)

Hodící se do rádoby rubriky MHD

Každý pracovní den si užívám atmosféry městské hromadné dopravy v našem hlavním městě. A musím říct, že je to fakt síla. Každý den mě někdo dokáže překvapit. A to se už teď netýká jen fuseklý s sandlálech u starších spoluobčanů...

Každý den ráno pozoruju pána v kraťasech, ze kterého se ve skutečnosti vyklubala paní, jak bravůrně dokáže skloubit sportovní oblečení s tím "společenským". Uvozovky jsou zde namístě z toho důvodu, že jedna z posledních mód mu (nebo vlastně jí) asi nic neříkají.

Občas je síla poslouchat rozvorovy náctiletých, kteří se snaží filosoficky vést rozhovor na úrovni v mluvit spisovně. Témata typu: vnitřní souznění, aura, přenášení pocitů na papír apod. k nim ale vůbec nepasují, ba naopak, vědí o nich velký kulový! Pražáci byli vždycky divní!

Je hezké vidět, že se slečna se svým jinochem mají rádi, ale myslím, že by jim někdo měl říci, že líbání v podobě vydáváním zvuků, jako když malé děcko žvýká žvýkačku obřích rozměrů, není vůbec lichotivé uším! A posleze to není asi žádná pastva pro oči! Neměl by jim někdo říct, jaxe líbá?! Copak se toho učí ve škole málo?

Taky by měl někdo říci maminkám, aby si na cestu přibalily špunty, kterými by svým malým a neposedným ratolestem zacpala ústa! Nebo aby jich měly dostatečné množství a rozdávaly je spolucestujícím, kteří nechtějí sdílet řev dětí!

V mnohých případech si přijdou na své i oči. Třeba onehdá slečna v minikraťasech, co si sedla tak šikovně, že jí lezly těch sexy kraťásků kalhotky. xD V kombinaci s bílou sexy košilkou, za kterou by se nemusela stydět lecjaká lehká děva... Jen ta podprsenka hodně výrazné FIALOVÉ barvy, která byla vidět téměř celá... Faux pas, tak trochu ne?
A to teprve slečna školačka, tipovala bych to tak na osmou třídu, která si nejspíš nechtěla přidat jen na věku, ale i na velikosti poprsí. Ono vzít si přiléhavé tričko s hodně velkým výstřihem a pod to podprsenku nejmíň o dvě čísla větší než by bylo třeba, to je hodně velký risk. Nevím jestli jsem divná, ale sedět naproti ní a přehlédnout ten odstávající nevyplněný košíček push-upky se nedalo. xD

Spasme svoje duše

Přítelovo ložnice vypadá jako ta moje. Přítelovo obývací pokoj vypadá přesně jako ten můj. Náhoda? Ne. Jo aha, já zapomněla, že spolu už bydlíme.

Bohužel jen bydlíme a už asi dosti stereotypně, bez známky vzruchu a motýlů. Kam se to všechno podělo? Je to poděl! (poděl od slova podělo? asi jo) Proč už se ničím nedokážeme překvapit?

To vztahy takovýhle bývají, že zamrznou na bodu nula a jakýkoliv posud pod nebo nad bod nula je výjimečný. Ach jo, kdy zase to šimrání a motýly. Kýčovité, ale chci to!

Mňauky

Miluju ho! Né, že ne.

Hele vole, neser mě!

Na tři dny ze mě bude hodná teta Jana. Budeme si hrát a smát... A teď vážně. Co baví kluka v předpubertálním věku? Na své kulinářské kousky ho asi neutáhnu. Postěžovat si na jeho strýčka, to ho asi taky nebude bavit a na pivo spolu (ještě) nemůžem. Takže co? Chci bejt děsně hodná teta, která je strašně benevolentní a kterou každej bude milovat! xD

Strkám Sendymu do vlasů malé předměty a on nic nezjistil! xD

O Harrachově
Ačkoliv to vypadalo, že se dočkáme leda až naprší a uschne, a ono skutečně uschlo! Ne nadarmo se říká "ráno moudřejší večera". A tak my tři jsme vyrazili vstříc osudu hor. Čtyři stupně nad nulou v tisíci metrech nad mořem v letních dnech, to je vážně hodně fajn. A rozhodně ne na letní bundu! Ačkoliv ten týpek v kraťasech a tílku to podcenil ještě víc! (Nevím, proč každej rok udělám nějakej průser!) Lanovkou, s psicí za bundou a zmrzlými prsty, na Čertovu horu, pak říct "hajhaj" naši polští sousedé a hurá cestou necestou za vodopádem, s odbočkou zahrát si na horolezce. Malá pauza na jednu točenou kofolu ♥ a pak sešup dolů. A po zaslouženém výletě, zasloužený pozdní oběd s Kozlem za osmnáct kaček! Nekupto, tyvole!

O Androidu
Bože, měla bych se omluvit muži, že jsem kdy pochybovala o tomto OS! Absolutně neexistuje nic úžasnějšího! Yes! Nikdy bych nevěřila, že se tak hloupě zamiluju do marketu a všech těch aplikací, který stejně určitě nepotřebuju! ♥ ♥

O (stále neuskutečněné) práci
Už si připadám dost zbytečná a jestli už mě "někde" nevezmou, tak už fakt nevím. Mám z toho víceméně trauma, protože mě nebaví být na někom závislá. Mám báječného muže, mám báječné rodiče a mám báječné sourozence! ♥ ♥ ♥

O škole
Doufám, že zimní semestru bude už ten vážně poslední! A hlavně, dokážu se už konečně donutit, a napsat/dopsat svou bakalářskou práci, která zajisté bude velkým přínosem. (tady radši bez srdíček)

Blogovýročně prošvihnutě!

Jsme spolu právě 2 roky a 6 dnů. ♥

A za tu dobu jsme spolu stihli procestovat krásy naší vlasti (i nevlasti), přežít strasti, začít společně bydlet, pořídit si potkánka, strávit první společné Vánoce, koupit si čtyři mobily, hledat kompromisy (hodně atakdálevěcí)... a milovat se! ♥

Beskydy

Náplň cesty: Kuks - Zoo - Beskydy
Nemám ráda ty cesty hopsahejsa, kdy ji žaludek jezdí jako na horské dráze. Jediná omluva snad jen to, že jsme na hory vlastně namířeno měli. Cestou jsme se vydali přes labské údolí na Kuks, kde naše psice absolvovala svou první prohlídku s výkladem a my se pokochali Branovo sochami! Nejvíc jsem si užila v lapidáriu, kde jsme se pokochali sochy cností a neřestí (obžérství!!!) s neidentifikovatelnými zvířaty. Pár historických fotek, bramboračka v chlebu (mňam!!) a hurá směr Olomóc.

V zoo jsme se prošli mezi línými klokany s psouni, drzými opicemi, které údajně kradou, ale nám nic neukradli (ony asi ani opice v horkém počasí "nepracují"). Žirafa nám chtěla ukrást Arnieho, nebo po něm jen tak po očku pomrkávala. Nejvíc jsem se ale zamilovala do vlka! Z rozhledny výhled famózní. Škoda jen, že jsme si opět zapomněli dalekohled (pokolikáté už?!).

Večer znaveni po nekonečné cestě jsme konečně dojeli do naší chaty, která na noc byla jen naše! Paní byla nejvíc nejmilejší a fotky luxusu nelhaly! Byl to večer rekordů v kulečníku, nebo to bylo tím pivem, ale nějak mi to zázračně šlo. xD Procházka při měsíčku ve čtyřech plus dvěma a spaní dorůžova! Můj můž co usíná "v hlavě" a probouzí se "v nohách", ale jinak všechno jak má být.

Bolehlav se nekonal a tak vstříc na 16 km túrku skoro na Slovenko, skoro na Lysou horu, hlavně s atrakcema! Mraky turistů-kolařů a mraky mravenců a havěti, co po nás jdou!

Miluju hory, miluju přírodu a miluju túrky! Moře pro nás prostě není! Nebo za rok? :-)